Univerzity Palackého v Olomouci OJS
Not a member yet
301 research outputs found
Sort by
Čtenář tvůrcem: tvůrčí psaní jako cesta ke čtenářské a pisatelské gramotnosti
No full textStudie se zabývá možnostmi rozvíjení čtenářské a pisatelské gramotnosti ve školní literární výchově, a to v návaznosti na revidovaný Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV), který od ledna 2025 vymezuje čtenářskou a pisatelskou gramotnost jako gramotnost základní. Čtení a psaní jsou chápány jako vzájemně provázané procesy, jež žákovi umožňují hlubší porozumění nejen uměleckému textu, ale i žitému světu a sobě samému. Teoretická část studie vychází z předpokladu, že vědomě poznaná pravidla tvorby, vyplývající z reflektované četby, jsou pro porozumění uměleckému textu přínosnější než intuitivně pojatá kreativní interpretace. V tomto ohledu je tvůrčí psaní nahlíženo jako nástroj podporující kognitivní, esteticko-emocionální i metakognitivní složku recepce. Aplikační část studie představuje výukový koncept založený na didaktické interpretaci autorské pohádky Jana Wericha O rybáři a jeho ženě, navržený v souladu s kurikulárními cíli revidovaného RVP ZV a strukturovaný podle konstruktivistického modelu E–U–R. Předkládaný výukový koncept byl prakticky ověřen v sekundě víceletého gymnázia
V postě naposledy vyjede vlak poháněný parou
No full textPříspěvek se věnuje vnitroparadigmatickému vyrovnávání v paradigmatech dvou substantiv (pára a půst), které není v IJP popsáno zcela přesně. 
Poetika je grunt…: K výuce literatury na střední škole
No full textČlánek reaguje na současné podněty k transformaci výuky literatury na středních školách, konkrétně na texty Kamila Činátla a Václava Vaňka. Autor kriticky reflektuje jejich tendenci odklánět se od literárnosti a estetické funkce děl ve prospěch instrumentálního využití textů jako historických či sociologických pramenů. Autor argumentuje, že jádrem oboru by měl zůstat komplexní rozbor literárního textu, který neodděluje formu od obsahu („jak“ od „co“) a směřuje k pochopení díla jako svébytného uměleckého artefaktu. Autor obhajuje aktuálnost stávajících výstupů RVP G, které podle něj navazují na domácí strukturální tradici (zejména Jana Mukařovského), a zdůrazňuje, že cílem výuky má být rozvoj čtenářských dovedností a kritického myšlení prostřednictvím analýzy funkcí jednotlivých složek textu
Jak vyučující hodnotí líčení (výsledky dotazníkového šetření)
No full textText vychází z výzkumné části bakalářské práce Učitelské hodnocení slohových prací v útvaru líčení Elišky Vojtěchové, obhájené v roce 2024 na Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK pod vedením Hany Dufkové. Spoluautorka této studie pomocí dotazníkového šetření zjišťovala přístupy k hodnocení písemných prací u vyučujících na ZŠ i SŠ. Konkrétně se výzkum zaměřil na útvar líčení a zjišťoval jak postoje obecnější, tak i konkrétní: vyučující v dotazníku hodnotili z různých hledisek a různými způsoby jedno autentické líčení, poskytnuté Cermatem. Dotazníkové šetření vyplnilo 14 vyučujících, což je pro obecné závěry počet příliš malý, přesto získaná data zachycují, jak odlišně vyučující přistupují k hodnocení písemných prací. Vzorek nabízí přehled toho, jak se může lišit sumativní i slovní hodnocení jedné práce: formálně, obsahově i ideově. Z dat podle nás mimo jiné vyplývá, že tato nejednotnost souvisí i s rozdílnými požadavky na to, jaké rysy by líčení mělo splňovat. Výzkumnými daty bychom rády podnítily diskusi, zda by mělo být líčení nadále udržováno ve výuce jako samostatný útvar
Poetika paměti v aktuálních českých překladech současné japonské literatury
No full textČlánek sleduje, jak se v aktuálně překládané japonské próze paměť proměňuje z tématu v poetiku: není jen obsahem vzpomínek, ale způsobem vyprávění a organizace významu. V úvodní části je naznačen čtenářský horizont českého publika, pro nějž japonská literatura funguje jako „zrcadlo a dálka“ a zároveň jako výběr formovaný překladatelskými a nakladatelskými filtry. Na tomto pozadí text vymezuje paměť jako praxi, která se děje v opakování, v předmětech, v místech a rituálech, a navrhuje tři analytické roviny: neurobiologickou (poruchy paměti), mediální (artefakty a opory paměti) a kolektivně-politickou (společenské zapomínání, trauma). V krátkých sondách do vybraných titulů (Nakadžima, Kawakami, Hase, Kawaguči) se ukazuje, že paměť v japonských prózách často přechází z individuálního vlastnictví do sdílené, vztahové infrastruktury a že návrat do minulosti neslouží k „opravě“ faktů, nýbrž k přepisu smyslu. Jádro studie tvoří komparace románu J. Ogawa Profesorova milovaná rovnice a rámcové prózy S. Hiiragi Fotografové vzpomínek. Zatímco Ogawa tematizuje paměť jako časově omezenou kapacitu a přesouvá identitu do matematiky, rituálu a péče druhých, Hiiragi situuje paměť do liminálního fotoateliéru, kde je minulost kurátorsky selektována a inscenována prostřednictvím fotografie. Článek uzavírá, že v obou případech paměť nevzniká z úplnosti, ale z práce s nedostatkem: z toho, jak jsou ztráta a selekce proměněny v narativní řád, jenž drží lidský život pohromadě i ve chvíli rozpadu
Koncepcia interaktívnej štylistiky ako výzva pre edukačnú aplikáciu: Slančová, D., & Spáčilová, S. et al. (2022). Úvod do štúdia interaktívnej štylistiky (I a II). Vydavateľstvo Prešovskej univerzity.
No full text
Historical development of elementary learning about nature
No full textTato přehledová stať představuje historický vývoj elementárního učení o přírodě se zaměřením na didaktické aspekty edukačního procesu. Cílem článku není ucelený detailní výčet pojetí, obsahů a přístupů k vyučování přírodovědy, či kompletní souhrn pedagogického díla osobností, které se o rozvoj oblasti učení o přírodě žáků mladšího školního věku významně zasloužily. Usilujeme o identifikaci klíčových teorií a témat a syntézu dosavadních poznatků, které v historickém kontextu umožnily vystavět elementární učení o přírodě a společnosti na 1. stupni pro potřeby současné základní školy. Ve výběru teoretických přístupů, pedagogů a jejich reprezentativních prací poskytujeme ilustrativní přehled vývoje pojetí vyučování přírodovědných témat. Propojení teoretických údajů s praktickým využitím demonstrujeme analýzou vybraných didaktických aspektů – výchovně-vzdělávacích cílů, didaktických principů a zásad, vyučovacích metod, organizačních forem a nároků na profesní kompetence pedagogů v kontextu politických a sociokulturních podmínek, které byly pro rozvoj pedagogiky v klíčových historických obdobích signifikantní.This review paper presents the historical development of elementary learning about nature with a focus on the didactic aspects of the educational process. The aim of the paper is not to provide a comprehensive detailed list of concepts, contents and approaches to teaching science, or a complete summary of the pedagogical work of personalities who have made a significant contribution to the development of the field of learning about nature for pupils of younger school age. We seek to identify key theories and themes and a synthesis of the existing knowledge that, in a historical context, has made it possible to build elementary learning about nature and society at Key Stage 1 for the needs of the contemporary primary school. In a selection of theoretical approaches, teachers and their representative works, we provide an illustrative overview of the development of the concept of teaching science topics. We demonstrate the connection between theoretical data and practical application by analysing selected didactic aspects - educational goals, didactic principles and principles, teaching methods, organisational forms and demands on teachers\u27 professional competences in the context of political and socio-cultural conditions that were significant for the development of pedagogy in key historical periods