University of Hradec Králové Journals
Not a member yet
512 research outputs found
Sort by
The Covid-19 Catastrophe: On the book of Richard Horton
No full textV této recenzní studii se zamýšlím nad knihou Richarda Hortona a jeho tezí, že západní země v odpovědi na současnou epidemii v první polovině roku 2020 až na výjimky selhaly. V pěti sekcích článku se po úvodní modifikaci Hortonovy teze (A) zabývám stručně: marginalizačním přístupem Číny (B), mitigačním přístupem Západu (C), epidemií SARS-1 jako klíčové události v oblasti globálního veřejného zdraví (D), příčinami selhání západu (epistemickými, politickými, etickými), a v závěru i další perspektivou (E).In this review study, I reflect on Richard Horton\u27s book and his thesis that Western countries failed in their respond to the current epidemic in the first half of 2020, with a few exceptions. In the five sections of the paper, after an initial modification of Horton\u27s thesis (A), I discuss briefly: suppression approach in China (B), mitigation approach in the West (C), the SARS-1 epidemic as the key global public health event (D), the causes of West failure (epistemic, political, ethical), and final envoi (E)
"Moral intuitions": What we can or should take from reading Haidt
No full textText usiluje o krátký kritický přehled některých prací sociálního psychologa Jonathana Haidta, s ohledem na to, jaké důsledky z Haidtových tvrzení vyplývají pro pojem morálky a možnosti filosofické diskuse o morálních problémech. Budu tvrdit, že jakkoli jsou Haidtova zjištění a jejich interpretace v mnohém pozoruhodná a přínosná, některé aspekty lidské morálky a morálního života zkreslují a spíše znesnadňují, než usnadňují jejich porozumění. V první části se dotknu Haidtova pojmu morální intuice a nejasností spojených s tím, jak mu rozumět. Vodítkem bude způsob, jakým Haidt zavádí tento pojem a pracuje s ním ve svém příkladu sourozenců Marka a Julie. Ve druhé části naznačím, jaký dopad mají tyto nejasnosti pro Haidtovy politicko-psychologické analýzy. V poslední části poukážu na význam Haidtem přehlížené rozmanitosti filosofických teorií toho, co je to morálka. Společným jmenovatelem více mých kritických poznámek je to, že i když Haidt označuje svá zkoumání za čistě deskriptivní a pluralistická, fakticky implicitně předpokládá zhruba konsekvencialistické pojetí morálky, včetně jeho normativních aspektů.The paper attempts at a short critical overview of some works by social psychologist Jonathan Haidt, with respect to the consequences of Haidt\u27s claims for the notion of morality and the possibility of philosophical discussion about moral problems. I will argue that while Haidt\u27s findings and their interpretations are remarkable and illuminating, they rather distort some aspects of human morality and moral life and make their understanding more difficult rather than easier. In the first section I touch upon Haidt\u27s concept of moral intuition and unclarity connected to its interpretation, following the way in which Haidt introduces this concept and works with it in his Mark-and-Julie example. In the second section I will indicate the consequences of this unclarity for Haidt\u27s politico-psychological analyses. In the last section I will talk about the importance of the variety of philosophical theories of morality, neglected by Haidt. The common denominator of several of my criticisms will be Haidt\u27s implicit assumption of a roughly utilitarian conception of morality, including its normative aspects, much as he declares his investigations to be purely descriptive and pluralistic
Decider’s self-determination in compatibilist version
No full textV reakci na knihu Petra Dvořáka Kauzalita činitele. Úvod do analytické diskuse o svobodě vůle hájím určitý typ kompatibilismu. Dvořák upozorňuje, že pokud bylo něčí rozhodnutí predeterminováno od něj odlišnými příčinami, pak onomu jedinci za jeho volbu nepřisuzujeme morální odpovědnost. Mým návrhem je však „asymetrické“ řešení otázky. V oblasti predeterminovaných voleb připouštím nepřítomnost odpovědnosti v případě všech morálně zlých voleb, nikoli však v případě všech voleb hodnocených jako morálně dobré. Existují totiž takové dobrovolné volby, při kterých sice nejsme s to – např. na základě silných morálních důvodů – volit jinak, avšak přesto vnímáme své rozhodnutí jako svobodné. Navíc platí, že i kdybychom se při tom dověděli, či uvěřili, že daná volní nutnost není důsledkem naší minulé „libertariánské“ sebeformace, stěží by nám takové mínění zabránilo cítit se ve své volbě svobodnými. Způsoby, jakými svobodu vůle prožíváme, bychom ovšem měli jakožto filosofové respektovat.In reaction to Petr Dvořák’s book Agent Causation: Introduction to the Analytic Debate on Free Will I defend a version of compatibilism about free will. Dvořák points out that we do not attribute moral responsibility to an agent whose decision had been predetermined by some causes distinct from him. I propose, however, a kind of “asymmetry thesis”. Within the class of predetermined decisions I admit the absence of responsibility in all the cases of morally wrong decisions, but not in all of those we assess as morally good. There are some voluntary decisions, I argue, such that although we are not able, for strong moral reasons, to choose differently, we feel fully free in making our choice or keeping our volition. And even if we have learned, or get to believe, that the volitional necessity in question has not been a result of our past ‘libertarian’ self-formation, we still hardly could be stopped by such a belief from feeling free in our choice. As philosophers, then, we should opt for respecting the way we actually experience freedom of will
How to philosophize about human mind?
No full textVe své nové knížce Kauzalita činitele Petr Dvořák argumentuje, že svoboda vůle existuje, a tudíž musíme přijmout nějakou formu indeterminismu; a předkládá návrh odpovídajícího pojmového rámce. Já se naproti tomu domnívám, že ač svoboda vůle skutečně existuje, neměli bychom proto opouštět determinismus; hlásím se tedy k určité formě kompatibilismu. Podle mého druhu kompatibilismu tomu ovšem není tak, že by se svoboda vůle dala vtěsnat do deterministického rámce. Domnívám se, že řešení je v přijetí toho, že při výkladu skutečnosti nevystačíme s jediným pojmovým rámcem – konkrétně že na člověka se můžeme dívat jako na organismus (skrze deterministický a fyzikalistický rámec), ale také jako na osobu (skrze rámec, který je „prodchnut normativitou“).In his new book Petr Dvořák argues that freedom of will exists, and hence we must accept some form of indeterminism; and he presents a proposal of the corresponding conceptual framework. In contrast to this, I am convinced that though the freedom of will does exist, we should not abandon determinism; therefore I subscribe to a form of compatibilism. However, my version of compatibilism does not claim that freedom could be squeezed into the deterministic framework. I think that the solution consists in admitting that describing reality we do not make do with a single conceptual framework – specifically that a human individual can be seen as an organism (via the deterministic and physicalistic framework), but also as a person (via a framework that is “fraught with ought”)
Agent Causation: Introducing the Chief Arguments of the Book
No full textČlánek shrnuje základní argumenty v knize P. Dvořáka Kauzalita činitele. Úvod do analytické diskuse o svobodě vůle (Togga 2020). Kniha obhajuje jednu dílčí teorii, tzv. kauzalitu činitele, coby nejlépe schopnou uchovat naše běžné intuice týkající se významu pojmu svoboda vůle a důsledků pro morální odpovědnost. V první části kniha uvádí základní pojmy a klíčový argument pro inkompatibilismus. Hlavního rivala, kompatibilismus v podobě tzv. standardní teorie (D. Davidson), odmítá ve třetí části. Hlavní teze, která leží v pozadí v obhajované hájené kauzality činitele, spočívá v tom, že kontingentní (sebe-)determinace představuje určitý střed mezi deterministickou a indeterministickou kauzalitou. Druhá část knihy pak hraje pomocnou úlohu: hájí nějaký typ dualismu (ať už vlastností či substanční dualismus) proti nereduktivnímu fyzikalismu tím, že se zaměřuje na tzv. problém vyloučení.The paper summarizes chief arguments in the authorʼs monograph Agent Causation: Introduction to the Analytic Debate on Free Will (Togga 2020). The book defends one particular theory, that of agent causation, as best suited to preserve our common intuitions regarding the meaning of free choice and its consequences in the sphere of moral responsibility. In the first part it introduces the terms of the debate and a key argument for incompatibilism. The main competitor, compatibilism of the so-called standard theory (D. Davidson), is rejected in the third part of the book. A central thesis underlying the view of agent causation defended in the book is that contingent (self-) determination is a kind of mean between deterministic and indeterministic causation. The second part of the book serves a subservient purpose defending dualism of some kind (either property dualism or substance dualism) against non-reductive physicalism via the so-called exclusion problem
“Localising Tropical Medicine”: A History of the Medical Research Institute (MRI) in Colonial Lagos, 1907–1920s
Get PDFThis article explores an early episode in the history of tropical medicine in colonial Lagos, British West Africa. It probes into the activities and outputs of scientists who operated within the Medical Research Institute (MRI) as a way to further complicate the agendas of tropical medicine. Scientists of the MRI undertook biomedical experimentation with a profound understanding of metropolitan and local imperatives as both determined the extent to which they contributed to popular discourses. The present paper explores the extent to which metropole-colony relations triggered local scientists at the MRI to resort to all available means, including human experimentation, in the course of ambitious scientific projects. In certain other contexts, international and local motivations converged to sway the ambivalent postures of colonial scientists to biomedical experimentation
Ian Taylor: The Compassionate Apostle of a Properly Researched and Fully Experienced Approach to China and Africa
Get PDFHüsken, Thomas, Alexander Solyga and Dida Badi (eds.) 2019. The Multiplicity of Orders and Practices: A Tribute to Georg Klute.
No full textPost-Genocide, Post-Apartheid: The Shifting Landscapes of African Philosophy, 1994–2019
Get PDFThis article traces the developments of African philosophy since 1994, a year marked by two events that profoundly impacted Africa: the fall of apartheid and the Rwandan genocide. The article projects a fundamental tension into the history of recent African philosophy: between optimism and idealism, showing in the development of normative concepts and a new philosophical vocabulary for Africa – a “conceptual mandelanization” (Edet 2015: 218), on the one hand, and a critical realism ensuing from the experience of African “simple, that is, flawed, humanity” (Nganang: 2007: 30), on the other. The article identifies prominent trends in African philosophy since 1994, including Ubuntu, the Calabar School of Philosophy, Afrikology, the Ateliers de la pensée, Francophone histories of African philosophy, and Lusophone political and cultural philosophy
Application of the philosophy of late L. Wittgenstein in C. Geertz’s work
No full text Širším tématem tohoto článku je otázka kulturní relativity v metodologii antropologie a sociálních věd. Cílem textu je popsat anti-anti-relativistický postoj antropologa Clifforda Geertze, v němž se odráží jeho interpretace pozdního díla L. Wittgensteina a jeho pojmu „životní forma“. Geertzův anti-anti-relativismus je výsledkem odmítnutí zaujmout pozici relativisty nebo etnocentristy, a to z několika důvodů. Hlavním problémem obou táborů je podle něj mylná představa kultury jako nedynamického a uzavřeného celku, která vyplývá z filozofické představy „ideálních“ pojmů. Taková představa je podle něj zvlášť neudržitelná v dnešním globalizovaném propojeném světě. Geertz taktéž upozorňuje na dynamický způsob formování identity (subjektu nebo kultury) prostřednictvím setkání se s cizím. Životní forma je pro Geertze metodologický nástroj, který umožňuje vyhnout se rozhodování mezi relativismem nebo anti-relativismem a který naopak poskytuje dynamickou střední cestu, jejíž pomocí jde zkoumat vzájemné prolínání identit kultur a sociálních skupin.The topic of this article is the question of cultural relativity in the methodology of anthropology and social sciences. The goalposition of the paper is to describe the anti-anti-relativistic approach of the anthropologist Clifford Geertz, which reflects his interpretation of the Wittgenstein’s late work and his notion of "form of life". Geertz\u27s anti-anti-relativism is the result of his refusal to take the position of a relativist or an ethnocentrist, for several reasons. According to him, the main problem of both camps is the misconception of culture as a non-dynamic and closed whole, which results from the philosophical idea of "ideal" concepts. According to him, such an idea is particularly unsustainable in today\u27s globalized interconnected world. Geertz also draws attention to the dynamic way of forming an identity (subject or culture) through encountering with foreign. For Geertz, a formo of life is a methodological tool which helps to avoid choosing between relativism or anti-relativism and which, in turn, provides a dynamic ground for examining the intertwining of the identities of cultures and social groups