University of Hradec Králové Journals
Not a member yet
512 research outputs found
Sort by
People’s Voices on the Sustainable Forest Reform in the Democratic Republic of Congo
Get PDFSince the early 2000s, the Democratic Republic of Congo has been conducting a reform of its forestry sector with the publication of The Forest Code (2002). The implementation of this law, which aims to assure the participation of all stakeholders, has been evolving slowly since then. The present research aims to evaluate the knowledge local communities and indigenous people detain over the ongoing reform, and the expectations they created when negotiations over the implementation of industrial harvesting activities in their traditional territories began. By interviewing local people, we came to understand that insufficient knowledge regarding the law gathers with a lack of concern towards ecological or environmental matters and with the need of seeing basic needs satisfied; all this in a context in which different stakeholders’ responsibilities and negotiational terms are often misunderstood
Philosophical Practice In the Czech Republic
No full textPojem filosofie nabyl v průběhu historie řadu podob a významů. Kromě tradičního teoretického zaměření se lze setkat s přístupem, který vyzdvihuje praktický dopad filosofování na život člověka. Příspěvek představuje koncept filosofické praxe a reflektuje její současný stav na území České republiky. Autoři vymezují filosofickou praxi jako disciplínu filosofie, a načrtávají její možné dělení na dílčí oblasti. Nastíněny jsou její historické kořeny, které autoři identifikují v antickém Řecku. Dále se věnují systematickému představení doposud sepsaných materiálů k filosofické praxi a přehledu její realizace na území České republiky. Detailní pozornost věnují autoři popisu tří jejích oblastí, mezi které patří filosofie pro děti (P4C), filosofický workshop a filosofická konzultace. Kromě teoretického vymezení reflektují rovněž své vlastní postupy v uvedených oblastech. Článek čerpá především ze zahraniční odborné literatury, konkrétně z textů a dalších materiálů filosofických praktikantů. Jeho cílem je představit českému čtenáři doposud podrobněji neřešený koncept filosofické praxe a připravit tak pole pro možnou debatu na akademické rovině.
Klíčová slova: filosofická praxe, dialog, filosofie pro děti, P4C, filosofický workshop, filosofická konzultaceThe concept of philosophy has had several forms and meanings throughout the history. Besides the traditional theoretical focus, we may also encounter the approach that highlights a practical impact of philosophizing on one’s life. This text introduces the concept of philosophical practice and reflects its current situation in the Czech Republic. Authors characterize philosophical practice as a discipline of philosophy and present its possible division into subsections. They also present its historical roots, which can be found in ancient Greece. Moreover, authors introduce available sources dealing with the philosophical practice and describe how this discipline is actually practiced in the Czech Republic. Detailed attention is given to three of its sections, namely philosophy for children (P4C), philosophical workshop, and philosophical consultation. Authors present theoretical background and also reflect their own methods in these sections. The text draws primarily from scholarly literature from abroad, particularly from the manuscripts and other sources produced by philosophical practitioners. The aim of this text is to introduce the concept of philosophical practice to the Czech reader and prepare the field for further academic discussion.
Keywords: philosophical practice, dialogue, philosophy for children, P4C, philosophical workshop, philosophical consultatio
Superintelligence and the control problem: Real problem or pseudo-problem?
No full textV tomto článku se zabývám konceptem SI (superinteligence) a s ní spojeným problémem kontroly. Podle určité skupiny teoretiků umělé inteligence stojíme na prahu události, která může radikálně změnit povahu technologického pokroku a lidské společnosti obecně. Touto událostí má být takzvaná technologická singularita, která je často spojována se vznikem první větší než lidské inteligence. Lidé jako Nick Bostrom varují před nebezpečím, které pro nás vznik SI znamená a upozorňují, že musíme co nejdříve najít metody kontroly této inteligence. Podle Bostroma a dalších nebezpečí SI vyplývá z její povahy. Já na jedné straně posuzuji, jak SI může vzniknout, a na druhé straně soudím smysluplnost problému kontroly. Vznik SI vyplývá ze vzniku umělé inteligence. Proto soustřeďuji podstatnou část textu argumentům pro její vznik. Ukazují jak se Bostrom a další nechávají unést jedním problematickým argumentem. Dále podrobuji jejich pozici klasické kritice umělé inteligence. Prezentuji, jak stále lpí na problematických domněnkách svých předchůdců. Zejména soustřeďuji svoji kritiku na tvrzení, že SI bude mít jeden konečný cíl, který bude interpretovat. Toto tvrzení označuji jako antitetické, a to představě, že SI bude obecnou inteligencí. V závěru z mojí argumentace vyvozuji, že problém kontroly zaměňuje dva jiné různé problémy „kontroly.“In this paper, I deal with the concept of SI (superintelligence) and the control problem. According to a group of AI theorists, we will soon experience an event that can change technological progress and human society. This event is the technological singularity associated with the emergence of the first greater than human intelligence. People like Nick Bostrom stress the SI\u27s dangers and urge us to find methods to control this intelligence. According to Bostrom and others, the threat of SI stems from its nature. This article considers how SI can be created and judges the logic of the control problem. SI is possible only if we can create AI. For this reason, a section of the text concentrates on the arguments for its creation. It is shown how Bostrom and others base their thesis on one problematic argument and assumptions of their predecessors. Their position is subjected to the classical critique of artificial intelligence. I primarily focus my criticism on the claim that SI will have one final goal, which it will interpret. This statement is antithetical to the idea that SI will be a general intelligence. I conclude that the control problem confuses two other different "control" problems
Agent Causation in the Light of Compatibilist Criticism
No full textČlánek souhrnně odpovídá na vybrané podněty a námitky čtyř textů, jež polemizují s některými aspekty Dvořákovy knihy Kauzalita činitele (Togga 2020). Ve vztahu k článku J. Peregrina vysvětluje, proč nelze přijmout jeho řešení antinomie mezi svobodným rozhodováním a determinismem oddělením dvou druhů jazyků či výkladových rámců. Kritiku S. Sousedíka Dvořák považuje za založenou na příliš úzkém pojetí schopnosti. Odmítá to, že by z pojmu schopnosti plynulo, že ta může být determinována pouze něčím jiným, než je její nositel. Podstatnou část námitky D. Peroutky Dvořák přijímá a upřesňuje, nakolik je existence alternativních možností nutnou podmínkou svobodného charakteru rozhodování. Konečně, v polemice s V. Punčochářem se Dvořák snaží vyložit, ve kterém smyslu náhoda ruší svobodu a ve kterém nikoliv. Dále, autor nepovažuje epistemické alternativy za dostatečné pro skutečnou svobodu rozhodování.The paper is a summary reply to selected points and objections raised in four texts which argue against some aspects of Dvořák’s book Agent Causation (Togga 2020). In relation to the paper by J. Peregrin it explains why it is not possible to accept his solution to the antinomy of free choice and determinism which would be based on the separation of two types of languages or explanatory frameworks. The criticism by S. Sousedík is regarded as based on too narrow a conception of power. The paper rejects that the concept of power implies that only external agents distinct from the bearer of the power could determine its acts. As for the objection raised by D. Peroutka, most of its critical force is accepted by Dvořák who further qualifies to what extent the existence of alternative possibilities is a necessary condition of the free nature of choice. Finally, in the critical discussion with V. Punčochář, Dvořák attempts to explain in what sense chance is contrary to freedom and in what sense it is not. Furthermore, the author does not consider epistemic possibilities to be sufficient for a real freedom of choice
In Reply to the Commentaries
No full textAutorka v pojednání odpovídá na čtyři reflexe své knihy Hegelova fenomenologie světa. V první části se věnuje základním pojmům, tak jak je komentuje Pirmin Stekeler, který vyzdvihuje především vztah pojmu světa ke svému vlastnímu pojmu životních forem. Vypořádává se rovněž s odlišnými interpretacemi vztahu sebevědomí na straně jedné a boje na život a na smrt na straně druhé. V závěru tohoto oddílu se zaměřuje na Stekelerovu koncepci Fenomenologie ducha jako mundiceje. V této souvislosti se autorka obrací k tématu náboženství, které je stěžejní pro příspěvek Olgy Navrátilové. Autorka odmítá návrh Olgy Navrátilové chápat Hegelovu řeč o konci náboženství jako anticipaci zániku náboženství. Zdůrazňuje, že Hegel usiluje o podržení všech tří momentů ducha, které jsou na symbolické rovině vyjádřeny jako Otec – Syn – Duch Svatý. Přestože vychyluje dynamiku směrem k Duchu, netvrdí, že by pojem transcendence, tak jak jej na úrovni náboženství ztělesňuje Bůh, měl být překonán ve smyslu jeho zničení. V reakci na pojednání od Josefa Vojvodíka zdůrazňuje autorka důležitost děl romantiků pro Hegelovu filosofii, především ironie a humoru, avšak vždy v jejich objektivních, nikoliv subjektivních podobách. Ironie není vlastností subjektivního ducha, ale objektivní skutečnosti. V poslední části se autorka věnuje reflexi Tomáše Kordy, který vznáší nárok radikální aktualizace: podle autora by bylo záhodno domyslet Fenomenologii a promítnout její tezi, resp. Hegelovu filosofii vůbec do naší současnosti, a tak sledovat, do jaké míry se duch vzdělával i po Hegelově době. Tento typ aktualizace autorka odmítá a navrhuje, že aktualizovat je možné Hegelův styl, méně již jeho pojem dějin.The author comments on four reflections on her book Hegel’s Phenomenology of the World. First, she responds to Pirmin Stekeler’s contribution, highlighting the closeness between Hegel’s understanding of the “world” and Stekeler’s concept of life-forms. She further focuses on differing interpretations of the so-called struggle to death. In her concluding remarks, she comments on Stekeler’s idea of reading the Phenomenology of Spirit as a mundicy. In this context, the author turns to the question of religion, a topic central for Olga Navrátilová’s essay. Navrátilová questions the possibility of interpreting Hegel’s conception of the end of religion not as a real abolishing of religion but as a completion of religion that presupposes its further existence. The author refuses Navrátilová’s thesis and instead suggests, that a certain concept of transcendence needs to be maintained even in the context of Hegel’s philosophy. In response to Josef Vojvodík’s contribution, the author emphasizes the importance of romantics for Hegel’s philosophy, specifically in the form of romantic irony and humor. The final part is dedicated to Tomáš Korda’s reflection. Korda demands a more thorough actualization of Hegel’s philosophy. He explicitly asks to inquire into the question of how and in what sense the spirit evolved even after Hegel’s death. The author shows some reticence towards such type of actualization, suggesting that Hegel’s style can be actualized, even the form of his philosophy, i. e. dialectics; however, his philosophy of history on which Korda’s actualization would need depend cannot be actualized in today’s context
The objectivist ethics of Ayn Rand
No full textObjektivistická filosofie Ayn Randové je i v současnosti myšlenkový směr, k němuž se někteří lidé aktivně hlásí a který zároveň představuje ideovou inspiraci některých směrů politických. Předkládaný text se zabývá kritickým zhodnocením konceptu ctnosti v kontextu objektivistické etiky, tzv. etiky egoismu. Nejprve se věnujeme tomu, jak sama Randová tyto předchozí etické koncepce hodnotí, a jejím vlastním základním východiskům – především principu sebezáchovy a racionálního lidského života. Další část textu se zabývá otázkou mezilidské interakce, ve které Randová odmítá jakékoli obětování a altruismus. Centrální roli hraje v autorčině koncepci produktivní práce, k tvůrčí práci jako ke svému základnímu těžišti se vztahuje také její nauka o ctnostech. Specifický problém pak představuje koncepce žádosti a racionálního zájmu, která, jak se domníváme, vede k určitým kontraintuitivním důsledkům. Text je uzavřen srovnáním s koncepcí R. Nozicka a stručným závěrem.The objectivist philosophy of Ayn Rand is still a direction in philosophy to which some people actively subscribe, and at the same time, it is an ideological inspiration for some political movements. The presented text is devoted to the critical appreciation of the concept of virtue in objectivist ethics, the so-called ethics of egoism. First, we look at Rand\u27s assessment of these previous ethical approaches, then we briefly describe the foundation of her own philosophy – the principle of self-preservation and rational human life. Next part of the text deals with the issue of interpersonal interactions, that provide context of her understanding of virtues, and we describe why Rand rejects any sacrifice and altruism. The central role in her philosophy plays the concept of productive work and her concept of virtue refers to creative work as a specific center of gravity. Throughout the text we point out some problems and difficulties of her approach; specific problem represents the concept of rational interest, which leads to some paradoxical consequences. The text ends with a comparison with conception of R. Nozick and a brief conclusion
Does Hegel announce the end of religion?
No full textAutorka si v článku klade otázku, nakolik Hegel ve své filosofii ohlašuje konec náboženství jakožto specifické formy vztahování se ke světu, a tak předjímá postupující sekularizaci západní kultury. Autorka vychází z tvrzení Terezy Matějčkové v její knize Hegelova fenomenologie světa, podle nějž je Hegelem oznamovaný konec třeba chápat nikoli ve smyslu časovém, nýbrž jakožto konec ve smyslu završení, odhalení principu, který se stává „středem“ nové perspektivy. Aniž by si autorka stati kladla za cíl tuto mnohokrát opakovanou otázku po výkladu Hegelovy teze o konci náboženství rozhodnout, přináší argumenty jak na podporu tvrzení Terezy Matějčkové, tak také ty, které s tímto tvrzením polemizují.The article focuses on the question to what extend Hegel announces the end of religion as the specific form of the understanding of the world and thus anticipates the gradual secularization of Western culture. This question proceeds from the claim of Tereza Matějčková (from her book Hegel’s Phenomenology of the World) that the “end” announced by Hegel is not to be understood in the temporal sense but in the sense of completion, i.e. as the exposure of the principle that becomes the “center” of a new perspective. It is not author’s ambition to adjudicate this old controversy regarding the interpretation of Hegel’s claim about the end of religion; she merely brings arguments supporting the interpretation of Tereza Matějčková as well as those opposing it
Hegemony and Counter-Hegemony in Ethiopia: Imagining a Post-TPLF Order
Get PDFThis article examines the discursive strategies, the ideological dominations and interrelated material tools employed by the Tigray People’s Liberation Front (TPLF) in maintaining its rule. It also unravels the hegemonic crisis it has encountered, and the counter-hegemony it has confronted since 2015. Gramscian novelties of historical bloc, hegemony, organic crisis, counter-hegemony, and interregnum, are deployed in order to understand the continuities, ruptures and crises witnessed in Ethiopia’s politics for the past thirty years. The article interprets the crisis of the TPLF since the 2015 protests through the prism of organic crises and analyses the counter-hegemonic contestations, the interregnum and the ongoing war since 4 November 2020. The article adds to the recent resurgence of interest in Gramscian perspectives by demonstrating the relevance of Gramscian concepts to the understanding of politics in the states of the global south
