University of Hradec Králové Journals
Not a member yet
512 research outputs found
Sort by
Crombie’s and Hacking’s styles and scientific objectivity
No full textAbstrakt
Stať seznamuje se dvěma koncepcemi stylů – „styly vědeckého myšlení“ historika Alistaira C. Crombieho a „styly uvažování“ filozofa Iana Hackinga – a vyplňuje tak určitou mezeru v českém prostředí, kde jim zatím nebyla věnována patřičná pozornost. Na úvod bude představena historická koncepce Crombieho, která styly používá jako organizující kategorie pro výklad dějin západní vědy, a následně jejich Hackingova transformace ve filozofické kategorie uplatnitelné i v současné vědě. V návaznosti na to budou stručně nastíněny okolnosti jejich vzniku, vzájemné odlišnosti a recepce dalšími autory. Těžiště statě spočívá v uvedení stylů do souvislosti s objektivitou, protože pro Crombieho i Hackinga jsou právě styly tím, co konstituuje vědeckou objektivitu. Odlišné pojetí objektivity v různých disciplínách je pak výsledkem ontologické mnohosti zkoumaných objektů i teoretické a metodologické plurality, mající původ právě v historicky odlišných stylech vědy. To bude ilustrováno na příkladu pravděpodobnostního a statistického stylu, který Hacking v několika svých prací detailně rozpracoval.Abstract
The article introduces two concepts of styles – "styles of scientific thinking" by historian Alistair C. Crombie and "styles of thinking" by philosopher Ian Hacking – and thus fills a gap in the Czech philosophy of science, in which they have not yet received due attention. At the beginning, Crombie\u27s historical concept, which uses styles as organizing categories for the interpretation of the history of Western science, and subsequently their Hacking\u27s transformation into philosophical categories applicable in contemporary science will be introduced. Following this, the circumstances of their origin, mutual differences and the reception of other authors will be briefly outlined. The focus of the article is to link styles to objectivity, because for both Crombie and Hacking, it is styles that constitute scientific objectivity. The different conception of objectivity in scientific disciplines is the result of the ontological multiplicity of researched objects as well as theoretical and methodological plurality, originating in historically different styles of science. This will be illustrated by the example of probabilistic and statistical style, which Hacking elaborated in detail in several of his works
The Politics of the Electoral Act Amendment and the 2019 General Elections in Nigeria
Get PDFAmending the 2010 Electoral Act before Nigeria’s 2019 general elections generated huge controversies. The determination of the legislature to get the Electoral Act amended and the refusal of the executive to grant assent to the Electoral Bill raises the question: In whose interest was the proposed amendment? The present article examines the political issues that surrounded the amendment of the Electoral Act vis-à-vis the 2019 elections in Nigeria. The article argues that the electoral amendment bill may not after all be in the interest of a credible election as each political party tried to manipulate the bill and the process of amendment to its advantage. The article is qualitative and theoretical and adopts the thematic analysis to draw contextual inferences. It also adopts the cartel party theory
Political-philosophical cleaning in times of plurality and frenetic standstill: On the book Liberal Democracy in Times of Crisis: The Perspective of Political Philosophy by Pavel Dufek, Jiří Baroš, Sylvie Bláhová, Tereza Křepelová and Patrik Taufar
No full textAutorský kolektiv z Katedry politologie brněnské Fakulty sociálních studií přichází s publikací, která má za cíl představit soudobé politicko-teoretické diskuze nad základními aspekty liberální demokracie, jako jsou například většinové rozhodování, idea lidské důstojnosti nebo vztah demokracie a lidských práv. Nepodává však pouze učebnicový přehled, ale jednotlivé představené koncepce též kriticky hodnotí. Jako problematické pak v obecnějším pohledu vnímá přílišné množství dílčích teoretických inovací spěchajících zachránit liberální demokracii. To totiž v konečném důsledku vede k nesrozumitelné kakofonii, která zevnitř disciplíny politické teorie/politické filosofie vychází. Kniha se tak snaží o systematizaci současných diskuzí a o pojmová vyjasnění. Jako zásadní věc pak vnímá též napětí mezi nutností přijímat legitimní a závazná kolektivní rozhodnutí a skutečností hluboké diverzity v současných společnostech. V poslední kapitole tak Pavel Dufek představuje jako vhodnou inspiraci teorie veřejného ospravedlnění. Tato recenze má za cíl seznámit čtenáře se základní strukturou a argumenty publikace a vnést do debaty s knihou některé další aspekty charakterizující naši postmoderní situaci.A group of authors from the Department of Political Science at the Faculty of Social Studies in Brno comes with a publication which aims to introduce contemporary political-theoretical debates over some basic aspects of liberal democracy such as majoritarian decision-making, the idea of human dignity, or the relationship between democracy and human rights. However, the book does not serve as a mere textbook overview, but also critically evaluates the conceptions that it introduces. More generally, the book sees as problematic the excessive amount of particular theoretical innovations rushing to save liberal democracy since this eventually leads to the incomprehensible cacophony coming from inside the discipline of political theory/political philosophy. Thus, the book tries to systematize contemporary debates and to clarify basic concepts. It also sees as important the tension between the necessity of taking legitimate and binding collective decisions and the fact of deep diversity in contemporary societies. So, in the last chapter, Pavel Dufek introduces the theories of public justification as a potentially suitable inspiration. This review aims to make a reader familiar with the basic structure and arguments of the publication and also to bring some other aspects of our postmodern condition to the debate with the book
Educational Role of Sport with Respect to the Thinkers Socrates, Plato, and Aristotle In Relation to the Problematics of a Good Sport and a Good Life
No full textPříspěvek se věnuje problematice antického řeckého sportu, konkrétně významu sportovních zápolení a jejich výchovné a vzdělávací roli. Pozornost autor věnuje rozboru pozic filosofů Sókrata, Platóna a Aristotela. Po nastínění kontextu tématu představuje a interpretuje základní filosofické a náboženské premisy sportovního výkonu a jeho výchovné role. Řadí mezi ně úsilí o dosažení božské přízně, nesmrtelnosti, vyššího společenského postavení, ale i ideálů kalokagathia, areté a dalších ctností. Důležitý rozměr antického sportu spatřuje rovněž v jeho formativním potenciálu směřujícímu k přípravě na duševní život. Hlavní část příspěvku se věnuje přístupu k pohybovým zápolením u filosofů Sókrata, Platóna a Aristotela, kteří svými úvahami k chápání výchovné role sportu podstatně přispěli. Následně se autor zaměřuje na identifikaci dobrého sportu podle zmíněných myslitelů a na zkoumání role sportu v kontextu dobrého života, který nahlíží v aristotelském rámci jako dosahování blaženosti (eudaimonia). Cílem textu je identifikovat a vyzdvihnout výchovný smysl sportování, poukázat na jeho filosofické konotace a možnou roli sportu v otázce vedení dobrého života.
Klíčová slova: filosofie sportu, filosofie výchovy, areté, kalokagathia, dobrý sport, dobrý životThis manuscript deals with the problematics of ancient Greek sport, specifically with the significance of sporting practices and their educational role. Attention is given to a detailed analysis of the positions of the philosophers Socrates, Plato, and Aristotle. After demonstrating the context, the author presents and interprets fundamental philosophical and religious premises of the athletic performance and its educational role. Among the identified features are the effort of acquiring divine favour, immortality, higher social status, but also the ideals of kalokagathia, aretê, and other virtues. Important dimension of ancient Greek sport is also found in its formative potential which aims at the preparation for intellectual life. The main part of the article is focused on the approaches of the philosophers Socrates, Plato, and Aristotle towards the sporting practices. These thinkers made an important contribution to the understanding of the educational role of sport. Then, the author identifies a good sport according to these thinkers and examines the role of such sport in the context of a good life, which is considered in the Aristotelian perspective as achieving beatitude (eudaimonia). The aim of this article is to identify and highlight an educational purpose of sport, underlines its philosophical connotations, and demonstrate its possible role in the context of a good life.
Keywords: philosophy of sport, philosophy of education, aretê, kalokagathia, good sport, good lif
How it is possible to have free choice in a deterministic world
No full textV tomto článku předkládám některé důvody proti Dvořákovu nedeterministickému pojetí svobodné vůle, které vyložil ve své nedávno publikované knize Kauzalita činitele. Zejména se zabývám Dvořákovým řešením problému náhody, podle kterého je akt svobodné vůle náhodný do té míry, do jaké se nepodřizuje deterministickým zákonům, a do této míry také nemůže být předmětem morálního hodnocení. Proti Dvořákově koncepci stavím vlastní pojetí svobodné vůle, které je variací na to, co Dvořák označuje jako „standardní teorie“. Z hlediska tohoto pojetí je svobodná vůle možná i v deterministickém světě. Analyzuji, v čem spočívá volba mezi alternativními možnostmi, a argumentuji, že je možné mít kontrolu nad vlastním jednáním, i když nemáme kontrolu nad minulostí, která toto jednání jednoznačně determinuje. Zároveň vysvětluji, proč se v ostrém rozporu s Dvořákovou koncepcí domnívám, že člověk v deterministickém světě může nést odpovědnost za své činy.In this paper I argue against Dvořák’s non-deterministic conception of free will developed in his recent book Agent Causation. In particular, I address Dvořák’s solution of the problem of randomness, according to which the act of free will is random insofar that it is not governed by deterministic laws, and to this extent it cannot be an object of moral evaluation. I put forward my own conception of free will which contrasts to Dvořák’s views and which can be seen as a version of what Dvořák calls the “standard theory”. From this point of view, free will is possible in a deterministic world. I further analyze what a choice among alternative possibilities consists in and I argue that one can have control over one’s actions even if one does not have control over the past which causally determines these actions. I also explain why I believe – in sharp contrast to Dvořák’s conception – that a person can be responsible for her actions even if the world is deterministic
Causality and self-determination? : A critical remark to P. Dvořák’s book Agent Causation
No full textPetr Dvořák hájí ve své knize Kauzalita činitele libertariánské pojetí svobody lidské vůle. Vůli považuje za duševní schopnost člověka a její svobodu spatřuje v možnosti její sebedeterminace. Tuto tezi autor tohoto příspěvku kritizuje. Dokazuje, že sebedeterminující schopnost je contradictio in terminis. Libertariánsky pojatá svobodná vůle je možná jen, pokud není schopností. Takovou vůlí je pouze vůle Boží (za předpokladu, že Bůh existuje). Autor připojuje historické upozornění, že autorem omylu zaměňujícího lidskou vůli s Boží je renezanční teolog Ludvík Molina, že k jeho stoupencům náležel i René Descartes.Peter Dvořák defends in his book Agent Causation the libertarian approach to the liberty of human will. He considers the will of man to be a capacity, and its freedom the possibility of its self-determination. The author of present contribution criticizes Dvořakʼs theses: He argues a “self-determining capacity” to be a contradictio in terminis. According to his opinion the will can only be self-determining, if it is not a capacity. Only God (if he exists) can have such a will. The author adds a historical remark that a famous exponent of the (as he means) error mistaking the human for the divine will is the sexteenth century theologian Luis Molina; among whose prominent followers we can find René Descartes, too
“History of literature offers an exceptional illustration”:: Literature, modern world and consciousness in the book of Tereza Matějčková
No full textTereza Matějčková se ve své knize vztahuje k literárním obrazům světa: komentuje Hegelovy filozofické výklady literárních děl (Sofokles, Diderot, Goethe, Schiller) nebo interpretuje literární díla autorů 20. století (Semprún, Jünger, Marguerite Yourcenar). Její komentáře a interpretace se dotýkají problémů a témat, které podstatně spoluvytvářely esteticko-uměleckou a kulturně-politickou mentalitu umělecké avantgardy 20. století (zejména surrealismu) a moderny. Ve svém článku se věnuji třem tématům: 1) Metafoře Theatrum mundi, kterou si Tereza Matějčková zvolila jako název 8. kapitoly své knihy; 2) problému zla, násilí a „abstraktní existence“ v moderně a zejména v surrealismu; 3) konceptu „nových mytologií“ a „lyrizace světa“ v estetických esejích Karla Teigeho.Tereza Matějčková is referring in her book to the literary pictures of the world: she comments on Hegelʼs philosophical interpretation of works of literature(Sophocles, Diderot, Goethe, Schiller) or interprets works of literature by authorsʼ of the 20th century (Semprún, Jünger, Marguerite Yourcenar). Her comments and interpretations deal with problems and topics, that essentially co-create the aesthetic-artistic and cultural-political mentality of the artistic avantgarde of the 20th century (mainly surrealism) and modernity. In my article I deal with three topics: 1) The metaphor of Theatrum mundi, which Tereza Matějčková choose to name the title of the 8th chapter of her book; 2) evil, violence and the problem of the “abstract existence” in modernity and especially in surrealism; 3) the concept of “new mythologies” and “lyrization of the world” in the aesthetic essays of Karel Teige
Summary of Hegel’s Phenomenology of World
No full textPojednání shrnuje základní argumenty knihy Hegelova fenomenologie světa (2018). Autorka se připojuje k tradici, která jenský spis vykládá jako tzv. Bildungsroman, a na tomto pozadí osvětluje pojem světa, který jí slouží jako hermeneutický klíč celkové interpretace knihy. Proti tradičním interpretacím Fenomenologie jako „Bildungsromanu“ autorka tvrdí, že se zde „nebuduje“ vědomí, ale konkrétní forma světa. Vědomí vychází ve svém vnímání, myšlení a jednání vždy z určitého konceptu světa či světskosti. V tomto smyslu chápe autorka svět jako model skutečnosti podmiňující vědomí ve výkonu poznání i jednání. Postup Fenomenologie je vývojem, v němž se jednotlivé světy coby „konkrétní celky“, tedy modely skutečnosti, postupně hroutí, protože skutečnost nedostatečně vystihují. Tento nedostatek se typicky ohlašuje v zakoušených epistemologických, morálních či praktických nezdarech. Absolutní vědění je pojato jako ta úroveň, na níž se podaří formulovat svět, který skutečnosti, alespoň podle Hegelova nároku, nejlépe „odpovídá“: tento svět stojí na uznání konečnosti a plurality jakožto konstitutivních principů skutečnosti.The author presents key arguments advanced in her book Hegel’s Phenomenology of the World (2018). From the outset, the author accepts the hypothesis that the Phenomenology can be read as a Bildungsroman. Yet, against traditional interpretations, she avers that it is not the consciousness that “builds itself up”; instead, the reader witnesses a gradual crystallization of a specific world-order. The author argues that the consciousness senses, thinks and acts based on an implicit understanding of what the “world” is. For the author, the world designates a “concrete whole,” a “model of reality” that conditions individual acts of consciousness. Consequently, the path of the Phenomenology of Spirit is read as a sequence of world-pictures, most of which are found to be deficient, i.e., they capture reality insufficiently, and thus they disintegrate. This worldly disintegration makes itself manifest in epistemological, moral, or practical failures. Absolute knowledge is a level of knowing that leads to such a conception of a world that captures reality in the most appropriate manner. This world, based on the recognition of finitude and plurality as constitutive principles of reality, can be considered the world of the modern society
