OJS Karolinum (Charles University)
Not a member yet
3648 research outputs found
Sort by
Pozvánka na konferenci Jak učit matematice žáky ve věku 10–16 let: Jak dělají matematiku jinde?
No full textPozvánka na celostátní konferenci učitelů matematiky zaměřená na žáky 2. stupně základní školy, přechod mezi 1. a 2. stupněm a přechod mezi základní a střední školou
Švamberk Šauerová, M. (2022). Výchova neprůbojných a uzavřených dětí [Education of impenetrable and closed children]
No full textŠíp, R. et al. (2022). Na cestě k inkluzivní škole: interakce a norma [Towards an inclusive school: interaction and the norm]
No full textHunters and Collectors: Czech Travellers and the Practice of Representing African Animal Hunting in the Late 19th Century through the Perspective of Animal Studies
Get PDFStudie se zabývá problematikou reprezentace lovu zvířat v českých cestopisech pojednávajících o subsaharské Africe v posledních desetiletích 19. století. Téma je sledováno v kontextu „dobývání“ a kolonizace africké přírody a jejího symbolického i materiálního přivlastňování Evropany. Důraz je kladen zejména na lov zvířat za účelem jejich zařazení do sbírek „exotických“ přírodnin. Velká pozornost je věnována cestopisům Emila Holuba, jejichž rozsah je s ostatními cestopisy nesrovnatelný. Holub si hojně všímal zvířat a jejich lovu a téma africké přírody pro něj bylo velmi důležité. Přesto tato tematika dosud stojí spíše stranou badatelského zájmu. S využitím konceptů interdisciplinárních animal studies se studie zabývá významy, které měl lov afrických zvířat v kontextu dobových diskurzů, především sběratelského, ale také biologického či evolučního. Pozornost je věnována i specifické pozici českých cestovatelů v rámci koloniálních mocenských vztahů. Skrze lov, sbírání a komodifikaci zvířat se i oni zapojovali do evropského koloniálního dobývání Afriky.The study deals with the issue of the representation of animal hunting in Czech travelogues concerning Sub Saharan Africa in the last decades of the 19th century. The topic is examined in the context of the "conquest" and colonization of African nature and its symbolic and material appropriation by Europeans. The emphasis is laid particularly on the hunting of animals for inclusion in \u27exotic\u27 natural history collections. Thorough attention is paid to Emil Holub\u27s travelogues, the scope of which is incomparable to other similar texts. Holub was keenly aware of the significance of animal hunting, and the subject of African nature was crucial to him. Nevertheless, this topic has remained rather on the sidelines of scholarly interest. Using the concepts of interdisciplinary animal studies, this study explores the meanings that hunting African animals had in the context of contemporary discourses, primarily those of collecting, but also those of biology and especially evolutionary biology. Attention is also paid to the specific position of Czech travelers within colonial power relations. Through hunting, collecting and commodification of animals, they too were involved in the European colonial conquest of Africa
Memory and History, Living Together and Expulsion
No full textS odkazem na mezinárodní diskusi o založení Centra proti vyhánění v Berlíně se esej zamýšlí nad nezbytnou asymetrií mezi snahou o porozumění prostřednictvím interpretace, jak ji pěstuje akademická historie, a vzpomínáním na historické události ze strany jednotlivců a skupin, kteří se jich účastnili. Na pozadí a příkladu česko-německých vztahů a konkrétně otázky "transferu" esej upozorňuje na vzpomínky účastníků nejen z hlediska role, kterou hrají v historické vědě, ale také z hlediska jejich schopnosti generovat ideologické politické doktríny, udržovat nacionalistické animozity a stereotypy ve vnímání vlastního národa a těch druhých a udržovat etnické a sociální napětí. Jako základní prvek existence historické paměti se ukazují selektivní procesy sociálního zapomínání, v nichž se formuje a udržuje individuální a kolektivní životní zkušenost, vytváří se vnitřní komunitní pouto a upevňuje národní identita.With reference to the international discussion on the foundation of a Centre against Expulsion in Berlin, the essay considers the necessary asymmetry between the pursuit of understanding through interpretation as it is cultivated by academic history, and the recollection of historical events on the part of individuals and groups who participated in them. Using Czech-German relations and specifically the question of the "transfer" as background and example, the essay draws attention to the memories of participants not only in terms of the role they play in historical scholarship, but also in terms of their capacity to generate ideological political doctrines, maintain nationalist animosities and stereotypes in the perception of one´s own national and the others and to sustain ethnic, social tension. Selective processes of social forgetting, in which individual and collective experience of life are formed and maintained, an inner community bond created and national identity consolidated, are shown to be a basic element of the existence of historical memory
Úvahy k výuce "historie" nejen na českých vysokých školách: Reflections on the teaching of "history" at Czech universities and elsewhere
No full textTradiční představa o jednotných dějinách má vliv nejen na jejich základní pracovní koncepty (postup v jasném směru, důležité centrum — nedůležité periferie, "význam" vnímaný z hlediska politicky vlivných skupin a uskupení) a způsob psaní. Jednotné Dějiny se také často odrážejí v jednotné Historiografii, tj. v relativně jednotném a centrálně organizovaném institucionálním mechanismu, který "vyrábí" dějiny. Tyto mechanismy, nejzřetelněji patrné ve vysokoškolském vzdělávacím systému, v podstatě neustále reprodukují hranice a modely "národní historiografie", jak vznikly na konci 19. století. Diskuse o alternativních přístupech k psaní dějin a formách výuky dějepisu nemusí na jedné straně představovat nic jiného než "boje o teritorium" v rámci stávajícího rozložení sil, na druhé straně však mohou přispět k rozvolnění představ o jediných Dějinách a jejich jediných přípustných interpretacích.The traditional idea of a single unified History has an impact not only on its basic working concepts (progress in a definite direction, important centre — unimportant peripheries, "significance" perceived from the point of view of politically influential groups and formations) and the way is written. A single History is also often reflected in a single Historiography, i.e. in a relatively unified and centrally organised institutional mechanism, that "produces" history. These mechanisms, most clearly to be seen in the higher educational system, basically continually reproduce the frontiers and models of "national historiography" as it emerged at the end of the 19th century. Discussion of alternative approaches to the writing of history and the forms of history teaching may on the one hand represent no more than "fights over territory" within the existing disposition of forces, but they may, on the other hand, help to loosening up of ideas of a single History and its single permissible interpretations.
 
Tomáš Hermann, Emanuel Rádl a české dějepisectví. Kritika českého dějepisectví ve sporu o smysl českých dějin
No full textRecenzeBook revie
History, madness, psychiatry: On “madness”, the transformations of the human psyche and psychiatry as an object of critical historical reflection.
Get PDFStudie je věnovaná stěžejním tendencím v psaní „dějin šílenství“ a psychiatrie 20. (a počátku 21.) století. Představuje příspěvek k historiografii (přírodních) věd, respektive vztahu mezi vědami přírodními a společenskými: medicínou, psychologií a historiografií. Cílem je ukázat perspektivy v závislosti na vztahu k psychiatrické i psychologické vědě (pohled zevnitř vs. zvenčí), tedy výkladu z pohledu „oborových“ dějin psaných psychiatry (či psychoanalytiky), a z pohledu konceptů rozvíjených společenskými vědami včetně historiografie. Ukazuje se zde také rozdíl mezi šílenstvím a psychiatrií jako objektem lékařským, psychiatrickým, a objektem společensko- a humanitněvědným a historickým. V první části studie ukazuje, do jaké míry byly dějiny psané „insidery“ odborné komunity součástí oboru a jeho autolegitimizačních strategií. To platí především pro internalistické, „modernistické“ výklady dějin psychiatrie, ale i pro jejich kritiky (antipsychiatrické hnutí). Odlišný exkurz ukazuje podkapitola věnovaná psychohistorii, která usilovala o „psychiatrizaci historie“ a jejími nositeli byli zpravidla psychoanalytici se společenskovědním nebo humanitním vzděláním. S nástupem humanitních, společenských a historických věd na pole dějin medicíny se od 70. a 80. let 20. století perspektiva pozměnila – pohled mimooborového „laika“, externalistický pohled „zvenčí“ umožňoval nahlížet na dějiny šílenství, psychiatrických disciplín a praktik bez apriorního soudu o „správných“ poznatcích a vědecké „pravdě“. Tím rozšířil „psychiatrické pole“ o komplexnější kontext sociální, kulturní i politický, o předivo politických zájmů, sociálních praktik i širšího ideologického kontextu, v němž se „psychiatrie“ formovala (včetně pohledu „pacientského“ (the patient´s view). Samotné „psychiatrické pole“ také rozšířil o jevy, názory i postupy považované internalistickými dějinami jako „neúspěšné“ či „pavědecké“, případně „nezajímavé“. Tím umožnil „druhotnou historizaci“ psychiatrické disciplíny, která tak celý proces zasadila pevněji do zázemí konkrétní epochy bez nutného vztahu k soudobému stavu poznání a „vědecké pravdě“, čímž dosáhla i důslednější historizace této „vědecké pravdy“ samotné.This paper focuses on the key tendencies in writing the "history of madness" and of psychiatry in the 20th (and early 21st) century. It contributes to the historiography of the (natural) sciences, namely to the relationship between the natural and social sciences: medicine, psychology, and historiography. It aims to show perspectives in relation to psychiatric and psychological science (view from inside vs. outside), i.e., interpretation from the perspective of history of a specific field written by psychiatrists (or psychoanalysts), and from the perspective of concepts developed by social sciences, including historiography. It also shows how the relationship of madness and psychiatry differs when it is an object of study of medicine and psychiatry and when it is an object of study of social sciences, humanities, and history. The first part of this study demonstrates to what extent history written by "insiders" of the professional community was part of the field and its auto-legitimizing strategies. This applies mainly to internalist, "modernist" interpretations of the history of psychiatry, but also to their critics (the anti-psychiatry movement). The subchapter devoted to psychohistory, which sought to "psychiatrise history" and was usually promoted by psychoanalysts with a social science or humanities background, presents a contrasting approach. From the 1970s and 1980s onwards, as the humanities, social sciences and history entered the field of medical history, the perspective changed – the non-specialist ‘lay’ view, the externalist ‘outside’ view, made it possible to look at the history of madness, psychiatric disciplines, and practices without a priori assumptions about what the ‘right’ knowledge and scientific ‘truth’ should be. This helped to broaden the "psychiatric field" to include a more complex social, cultural, and political context, a background of political interests, social practices and the broader ideological context that affected shaping of "psychiatry" (including the patient\u27s view). Moreover, it enriched the "psychiatric field" with phenomena, opinions and practices considered by internalist history as "unsuccessful" or "pseudo-scientific" or "uninteresting". This allowed for a "secondary historicization" of the psychiatric discipline, which anchored the whole process more firmly in the background of a specific epoch without the necessary link to the contemporary state of knowledge and "scientific truth" and resulted in a more consistent historicization of this "scientific truth" itself
Book Selection Preferences of Preschool Children
No full textŠtúdia sa zameriava na problematiku preferencií detí v predškolskom veku pri voľbe knihy. Význam tejto problematiky spočíva vo vytváraní vzťahu detí k čítaniu a v rozvoji jazykových schopností a gramotnosti, ktoré prístup ku knihám a ich textom deťom umožňuje. V tejto štúdii sa venujeme analýze empirických zistení, ktoré vypovedajú o odlišných kritériách pri výbere kníh pre deti dospelými a samotnými deťmi. V nadväznosti na to prezentujeme výsledky rozhovorov s 31 deťmi v predškolskom veku (priemerný vek 5 rokov a 6 mesiacov), ktoré sa tematicky týkali identifi kácie obľúbenej knihy dieťaťa, kritérií, podľa ktorých si dieťa volí knihy na čítanie a zvyklostí čítania kníh v rodinnom prostredí dieťaťa. Prostredníctvom induktívnej tematickej analýzy rozhovorov sme identifi kovali, že deti považujú ako dôležité pri výbere knihy jej tému (aj v nadväznosti na už pre ne známe témy a iné príbehy), jej postavy (často známe z mediálneho priestoru), prítomnosť fantazijných prvkov v príbehu, atraktivitu ilustrácií a prítomnosť interaktívnych elementov v knihe. Ako najčastejšie kritérium atraktivity knihy však deti uvádzali prítomnosť humoru v texte knihy. Toto zistenie otvára priestor pre ďalšie skúmanie, špecifi cky v oblasti chápania humoru v textoch kníh pre deti z pohľadu detí.The study focuses on the preschool children’s preferences in selection of books. The importance of this issue lies in the promotion of children’s relationship with reading and in the potential for developing language and literacy skills that access to books and texts enables children to develop. In this study, we analyse empirical fi ndings that reveal different criteria in the selection of children’s books by adults and by children themselves. Following this, we present the results of interviews with 31 preschool children (mean age 5 years and 6 months), which were thematically related to the identifi cation of the child’s favourite book, the criteria which the child uses to defi ne this book as attractive for reading, and the book-reading habits in the child’s family environment. Through inductive thematic analysis of the interviews, we identifi ed that children consider the theme of the book (also including themes and other stories already familiar to them), its characters (often familiar from the media), the presence of fantasy elements in the story, the attractiveness of the illustrations, and the presence of interactive elements in the book as decisive factors in their book preferences. However, the presence of humour in the text of the book was the most frequent criterion mentioned by the children as a criterion for the attractiveness of the book. This fi nding shows potential for further investigation enabling to clarify specifi c understandings of humorous motifs in children’s book texts from children´s perspective