OJS Karolinum (Charles University)
Not a member yet
3648 research outputs found
Sort by
Statistická inference podle Thomase Bayese
No full textTradiční (frekventistické) statistické metody jsou založeny na pravděpodobnostních modelech použitelných pouze pro hromadné jevy, jejichž výskyt lze sledovat opakovaně v mnoha situacích. Pravděpodobnost je v tomto případě chápana jako relativní četnost výskytu sledovaného jevu. Naproti tomu bayesovský přístup definuje pravděpodobnost jako míru přesvědčení o pravdivosti daného tvrzení. Přestože je tato interpretace pravděpodobnosti historicky starší, byla dlouhou dobu kritizována pro svůj subjektivismus a byla mimo hlavní zájem vědecké komunity. Od 90. let 20. století však zažívají tyto metody jistou renesanci díky rozvoji výpočetní techniky a vhodného softwaru. V dnešní době jsou bayesovské metody považovány za významnou součást moderní statistiky s širokým praktickým uplatněním. Článek je zaměřen na objasnění základních myšlenek bayesovské statistické analýzy a všímá si i historie jejího vzniku.
 
Voráč, D., & Kopecký, K. (2023). Nová média ve výuce mediální výchovy [New media in the teaching of media education]
No full textPedagogical Tinking of Students in the Field of Drama Education
No full textCílem studie je deskripce koncepce pedagogických předmětů v přípravě budoucích pedagogů a obraz pedagogického myšlení studentů na vysoké umělecké škole, konkrétně v oboru Dramatická výchova na katedře výchovné dramatiky na DAMU v Praze. Studie představuje koncepci předmětů Pedagogika a Aktuální otázky pedagogiky a didaktiky a ukotvuje význam pojmu pedagogické myšlení. Obraz pedagogického myšlení studentů oboru je popsán na základě analýzy terénních poznámek učitele, průběžných a závěrečných výstupů a sebereflexe dvaceti sedmi studentů oboru. Studie dokládá, že studenti umělecko-pedagogického oboru uvažují v souvislosti všech komponent celistvého a otevřeného přístupu k výchovně-vzdělávacímu procesu a vztahů mezi nimi a že v centru jejich hlavního zájmu je péče o dítě, jeho tvořivost a vztahy s druhými. Ukazuje, že většina studentů se cítí být v porozumění pedagogickým otázkám „na cestě“ a že řada z nich sama aktivně přispívá k prozkoumávání inspirativních cest výchovy a vzdělávání a k prolínání pedagogiky a umění.The aim of the empirical study is to describe the concept of pedagogical subjects in the preparation of future educators and the image of pedagogical thinking of students at a higher artistic school, specifically in the field of Drama Education at the Department of Drama in Education at DAMU in Prague. The study presents the concept of the subjects Pedagogy and Current Issues in Pedagogy and Didactics and anchors the significance of the term pedagogical thinking. The image of pedagogical thinking of students in the field is described based on the analysis of field notes by the teacher, ongoing and final outputs of students, and self-reflection of twenty-seven students in the field. The study demonstrates that students in the art education field consider all components of a comprehensive and open approach to the educational process and relationships between them, and that the focus of their main interest is on child care, creativity, and relationships with others. It shows that the majority of students feel they are “on the way” to understanding pedagogical issues, and that many of them actively contribute to exploring inspiring paths of upbringing and education and to integrating pedagogy and art
Between History and System. Historical Knowledge in Comenius’ Pansophy
Get PDFTato studie na základě analýzy Pansofie Jana Amose Komenského ukazuje, jak Komenský skloubil svou představu systému se svým silným smyslem pro historii. Pojednává o tom, jak se jeho systematický a historický přístup vzájemně ovlivňují. Monumentální, dlouholetý projekt Pansofie, který vznikl ve 30. letech 16. století, měl poskytnout širokou škálu informací a obsáhnout všechna důležitá témata. Přestože Komenský se zabýval historií od počátku své akademické kariéry, napsal několik historických pojednání a historii považoval za nejkrásnější část vědění, zdá se, že ji do svého ambiciózního pansofického díla nezahrnul. Zdá se, že historie v tomto nejobsáhlejším díle nehraje žádnou roli. V rámci naplnění svého ctižádostivého programu univerzálního vědění, se Komenský necítil povinen vyprávět o dějinách světa, konkrétních zemí či církve. Nápadná nepřítomnost historie činí Komenského pansofický počin výrazně odlišným od jeho dřívějšího encyklopedického projektu Theatrum universitatis rerum, který obsahoval několik knih zahrnujících jak občanské, tak církevní dějiny. Nepřítomnost tak významné vědní oblasti může být v knize, jejímž cílem je shrnout veškeré tehdy dostupné vědění, překvapivá. Při hledání vysvětlení tak pozoruhodného opomenutí tato studie tvrdí, že vyloučení historie bylo záměrné a vychází ze dvou významných změn v autorových intelektuálních zálibách. První se týkala samotného pojmu historie, její povahy a funkce. Druhá souvisela s problematikou raně novověké organizace vědění. Při strukturování vědění Komenský nevynechal dějiny, ale obecně opustil koncept disciplín. V rekonstruované systemizaci vystoupila témata týkající se času, dějin a historicity z tradičních historických žánrů. Jsou roztroušena po celé knize ve víceméně nenápadných pasážích, skryta v mnoha konkrétních, nenarativních projevech. Tyto změny je třeba přičíst intenzivně diskutovaným otázkám týkajícím se optimálního systému vědění ve vědeckém diskurzu sedmnáctého století.By analysing Johannes Amos Comenius’ Pansophy, this study shows how Comenius squared his idea of a system with his strong sense of history. It discusses how his systematic and historical approaches interact. The monumental, long-standing project of Pansophia, originating in the 1630s, was supposed to provide a wide range of information and cover all important subjects. Although Comenius studied history from early in his academic career, wrote several history treatises, and considered history the most beautiful part of knowledge, he seems to have failed to include it in his ambitious pansophical work. History does not seem to play a part in this most comprehensive of oeuvres. To fulfil his aspiring program of universal knowledge, Comenius did not feel obliged to tell the history of the world, respective countries, or the church. The striking absence of history makes Comenius’ pansophical enterprise significantly different from his earlier encyclopaedic project, Theatrum universitatis rerum, which included several books covering both civil and church history. The lack of such a prominent field of scholarship might be surprising in a book designed to summarise the entire knowledge available at the time. Seeking an explanation for such a remarkable omission, this study argues that excluding history was intentional, based on two significant changes in the author’s intellectual predilections. The first was related to the very concept of history, its nature and function. The second was linked to the issue of early modern knowledge organization. While structuring knowledge, Comenius did not omit history, but he abandoned the concept of disciplines in general. In the reconstructed systematisation, the topics concerning time, history and historicity stepped out of traditional historical genres. They are scattered throughout the book in more or less inconspicuous passages, hidden in many specific, non-narrative manifestations. These changes are to be attributed to the highly discussed questions regarding the optimal knowledge system in seventeenth-century scholarly discourse
Jindřich Růžička, Hubert Gordon Schauer (1862–1892). Žurnalista, kritik a inspirátor.
No full textRecenzeBook revie
Jana Machačová, Jiří Matějček, Nástin sociálního vývoje českých zemí 1780–1914
No full textRecenzeBook revie
