Envigogika (E-Journal, Charles University Environment Center in Prague)
Not a member yet
613 research outputs found
Sort by
Methamorphoses of Organic forms
No full textPopis umělecké aktivity, jejímž cílem je vymodelovat z hlíny „chybějící článek“ v procesu evoluce. Postup vyvinul Jan van Boeckel (inspirován původní aktivitou z dílny Antonyho Gormleye) www.janvanboeckel.wordpress.com.A description of an artistic activity that aims to sculpt out of clay the "missing link" in the process of evolution. The process was developed by Jan van Boeckel (inspired by the original activity in Antony Gormley\u27s workshop) www.janvanboeckel.wordpress.com
TAPE is not a tape with a finished record, but a new journal for philosophy and theology of education
No full textByl založen elektronický časopis s volně přístupným obsahem – TAPE. Má být společnou platformou pro teology, filozofy a pedagogy, i pro všechny další profesionály, kteří se ptají po smyslu lidského života, zajímají se o sebevzdělávání a výchovu, a chtějí přispět k etice a rozvoji humanity.The open access electronic journal TAPE has been established. It is intended to be a common platform for theologians, philosophers, and educators, and for all other professionals who question the meaning of human life, are interested in self-education and education (as Bildung) and wish to contribute to ethics and the development of humanity
The interaction of Humanism values and Holism values as a necessary driving force of the Education for Sustainable Development at the regional level: Vzájemné působení hodnot humanismu a holismu jako nezbytné hnací síly vzdělávání pro udržitelný rozvoj na regionální úrovni.
No full textSvět více než kdy jindy potřebuje vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Jádrem Agendy 2030 je 17 cílů udržitelného rozvoje a jejich 169 úkolů. Jejich rozsah a ambice byly posíleny v porovnání s Rozvojovými cíli tisíciletí přijatými v roce 2000. Tři rozměry udržitelného rozvoje (environmentální, sociální a ekonomický) jsou nyní integrovány průřezově. Cíle reagují na všechny výzvy udržitelného rozvoje, jako jsou klima, biologická rozmanitost, energie, voda, ale také chudoba, rovnost žen a mužů, hospodářská prosperita, mír, zemědělství a vzdělávání.More than ever, the world needs Education for Sustainable Development. The 17 Sustainable Development Goals and their 169 targets are at the core of the 2030 Agenda. Their scope and ambition have been strengthened in relation with the Millennium Development Goals adopted in 2000. The three dimensions of Sustainable Development (environmental, social, economic) are now integrated in a transversal way. The Objectives meet all the challenges of Sustainable Development, such as climate, biodiversity, energy, water but also poverty, gender equality, economic prosperity, peace, agriculture, and education
Creative learning in education for sustainability - methods, experiences, inspiration: Summary overview of experimental approaches and experiences in relevant projects
No full textPřehled publikovaných textů týkajících se propojení kreativního vzdělávání a vzdělávání pro udržitelný rozvoj - rešerše, analýzy, metodiky.Overview of the already published texts that interlink creative education and education for sustainable development – research, analysis, methodologies
How to connect environmental science and art? Jan van Boeckel\u27s reflections on different forms of rationality
No full textJan van Boeckel ve svých článcích i tvorbě zkoumá možnosti umění, které by pomohly hlouběji pochopit biologické jevy, například na základě vlastního (smyslově založeného) prožitku nebo se zapojením imaginace. Právě tu mohou podpořit umělecké activity, které přijímají pochyby a chyby jako jednu z cest poznání.In his articles and artworks, Jan van Boeckel explores how art could help to gain a deeper understanding of biological phenomena, for example through personal (sensory) experience or by engaging the imagination. This imagination can be supported by artistic activities that involve doubt and error as one of the paths to knowledge
Nature, biology and new technologies in arts
No full textProud umění, v němž se setkává biologie s uměleckou tvorbou, se výrazněji objevuje především na konci dvacátého století, kdy biologie – zejména v podobě genetiky, biochemie či biotechnologií – začala otevírat nedozírné možnosti nejen pro vědce, ale i současné umělce. Biologické inspirace v umění jsou dnes označovány několika pojmy, mezi které patří bio art, transgenní umění či biologické umění a další. Přitom není vždy snadné rozeznat hranice nejen mezi jednotlivými označeními, ale i samotnými uměleckými díly. Často je ostatně obtížné určit v této tendenci hranice mezi vědou a uměním, což je také charakteristický rys práce umělců, kteří se inspirují biotechnologickými postupy. Termín bio art (někdy též Bio-Art nebo Bio Art) se zpravidla používá pro umělecká díla, jejichž hlavním tématem jsou živé organismy či pro díla vytvořená ve spolupráci s těmito organismy.The stream of art, in which biology meets artistic creation, appeared more strongly at the end of the twentieth century, when biology - especially in the form of genetics, biochemistry or biotechnology - began to open up immense possibilities not only for scientists but also for contemporary artists. Today, biological inspirations in art are referred to by several terms, including bio art, transgenic art, biological art, and others. Yet it is not always easy to distinguish the boundaries not only between the labels but also between the artworks themselves. In fact, it is often difficult to draw the boundaries between science and art in this tendency, which is also a characteristic feature of the work of artists who are inspired by biotechnological processes. The term bio art (sometimes also Bio-Art or Bio Art) is usually used for artworks whose main subject is living organisms or for works created in collaboration with these organisms
Conditions for sustainable rural development – how to support transformation processes in practice? The role of local knowledge and lifelong learning in sustainable development processes of regions
No full textVýchodiskem úvah o strategiích udržitelnosti regionálního rozvoje jsou Cíle udržitelného rozvoje (SDGs) a jak se promítají na místní úroveň. Článek soustřeďuje pozornost na cíl č. 4 – vzdělávání, které může významně podporovat implementaci dalších cílů, pokud cílí na důležité aktéry udržitelného rozvoje. Tuto (transformativní) roli by mělo vzdělávání plnit i na místní úrovni, což ovšem strategické rozvojové dokumenty plně nezohledňují, oblast celoživotního učení není systémově řešena vůbec. Cílem výzkumu bylo zmapovat aktuální situaci v regionech ČR a zjistit, jakou úlohu vzdělávání na místní úrovni v kontextu udržitelného rozvoje plní (a mělo by plnit), a jaké jsou v této souvislosti role jednotlivých aktérů rozvoje venkova. Otázky, které si řešitelský tým kladl v rámci školení pro představitele místních akčních skupin (MAS), byly formulovány a následně distribuovány formou plošného dotazníkového šetření mezi manažery/manažerkami MAS. Data byla vyhodnocena kvantitativními a především kvalitativními metodami, s důrazem na jedinečné zkušenosti a postřehy. Z výsledků vyplývá, že místní aktéři (reprezentovaní MAS) si uvědomují potřebu vzdělávání i nedostatky v této oblasti, a chápou též důsledky tohoto stavu pro udržitelný rozvoj v environmentální, ekonomické i sociální oblasti. Potenciál jednotlivých aktérů (jejich role v procesech udržitelnosti) zůstává nevyužit, což ovlivňuje schopnost inovací. Ačkoli jsou MAS aktérem, který svou roli spatřuje především v posilování sociálního kapitálu a dalších předpokladů rozvoje včetně vzdělávání, existují překážky exogenního charakteru, které naplnění této role brání. Součástí možných řešení je posílení leadershipu MAS v otázkách udržitelnosti, a to i prostřednictvím vzdělávání; vytvoření systému celoživotního učení, které využívá místní znalosti; a zapojení expertů nejen v oblasti technologií, ale například též odborníků na otázky sociální. Vymezení rolí jednotlivých aktérů v procesech rozvoje na úrovni regionů (a tím i specifik bottom-up procesů), by přispělo i k vyjasnění toho, jaké top-down podněty jsou nezbytné k prosazování veřejného zájmu, vyjádřeného např. v SDGs.The Sustainable Development Goals (SDGs) and how they translate to the local level are the starting point for thinking about regional sustainability strategies. The article focuses on Goal 4 - education, which can significantly support the implementation of other goals if it targets important actors of sustainable development. This (transformative) role should also play education at the local level, but this is not fully reflected in the strategic documents of regional development, and the area of lifelong learning is not systematically addressed at all. The aim of the research was to map the current situation in the regions of the Czech Republic with regards to the (prospective) role of education at the local level, and to analyse the needs of individual actors of rural development and their potential input in the context of education for sustainable development. The questions (that the research team asked in the framework of the training for representatives of Local Action Groups (LAGs)) were formulated and subsequently distributed in the form of a questionnaire survey among LAG managers. The data was evaluated using quantitative and mainly qualitative methods, with emphasis on unique experiences and insights. The results show that local actors (represented by LAGs) are aware of the need for training and the shortcomings in this area, and also understand the implications of this deficiency for sustainable development in the environmental, economic and social spheres. The potential of individual actors (their role in sustainability processes) remains untapped, which affects the capacity to innovate. Although LAGs are an actor that sees its role primarily as strengthening social capital and other development driving forces, including education, there are exogenous obstacles to fulfilling this role. Possible solutions include strengthening LAG leadership on sustainability issues, including through education; creating a lifelong learning system that taps into local knowledge; and involving experts not only in technology but also, for example, in social issues. Defining the roles of the different actors in development processes at regional level (and thus the specificities of bottom-up processes) would also help to clarify what top-down incentives are necessary to promote the public interest, as expressed, for example, in the SDGs
Lifelong learning for the development of people\u27s knowledge and competences for local sustainable development
No full textČlánek rekapituluje teoretická východiska andragogiky a pokouší se je uvést do kontextu celoživotního učení, které by podpořilo aktéry udržitelného rozvoje na místní úrovni – zprostředkovalo by jim znalosti a dovednosti potřebné k tomu, aby mohli reagovat na stoupající požadavky rychle se měnícího světa. Takto zaměřené programy mohou vycházet z konceptu místně zakotveného učení, sociálního učení a/nebo transformatinvího učení a nabývat různých forem. Autoři také diskutují strategické dokumenty celoživotního učení na evropské úrovni i v rámci ČR a uvádějí příklad inovativní metody založené na foresightu.The text of this article provides a brief overview of the theoretical foundations of andragogy in the context of lifelong learning that would support actors of sustainable development at the local level – providing them with the knowledge and skills needed to respond to the increasing demands of a rapidly changing world. Lifelong learning programmes based on the outlined principles can be considered within the concepts of place-based learning, social learning and/or transformative learning and take different forms. The authors also discuss strategic documents that concern lifelong learning at European level and within the Czech Republic, and give an example of an innovative foresight-based method
Comparing public support for wildlife protection and climate protection
Full text linkHlavním cílem této studie je srovnat postoje veřejnosti k ochraně klimatu a ochraně přírody, neboť v této oblasti výzkumu existuje – nejen v České republice – stále výzkumné bílé místo. V této studii přinášíme podrobnou analýzu a srovnání podpory reprezentativního vzorku české veřejnosti k ochraně klimatu a ochraně divoké přírody. Výsledky regresních analýz ukázaly, že podpora v obou oblastech významně roste s rostoucím proenvironmentálním přesvědčením, volným časem tráveným v přírodě a altruismem. Podpora ochrany klimatu u respondentů také roste společně s vyšší volební účastí, levicovou politickou orientací a nižším věkem. Podpora ochrany přírody roste s vyšší důvěrou v neziskové organizace, a na druhé straně klesá s rostoucí důvěrou ve vědecké a výzkumné instituce. Srovnání skupin vymezených podle míry jejich souhlasu s ochranou klimatu a ochranou divoké přírody ukázalo, že podporu ochrany divoké přírody lze charakterizovat jako inkluzivnější environmentální postoj než podporu ochrany klimatu. Článek diskutuje důsledky těchto zjištění pro tvorbu environmentálních politik a způsoby práce s veřejností v této oblasti.In this study we provide a detailed analysis and comparison of the public support for climate protection and wildlife protection using nationally representative data from the Czech Republic. The results of regression analyses have shown that support for both protections is significantly increasing with growing pro-environmental beliefs of people, leisure time they spent in nature and their altruism. Support for climate protection also rises with higher election participation, left-wing political orientation and younger age. Support for wildlife protection increases with growing trust in non-profit organizations while decreases with growing trust in science & research institutions. The comparison of groups defined according to their consent with climate protection and wildlife protection showed that support for wildlife protection can be characterized as a more inclusive environmental attitude than support for climate protection. The paper discusses the implications of these findings for protagonists of environmental politics and ways how they approach the public