Envigogika (E-Journal, Charles University Environment Center in Prague)
Not a member yet
613 research outputs found
Sort by
A few comments on the last issue of Envigogika (2009/02)
No full textAč (nebo právě proto, že) jsem dítě z učitelské rodiny, mám velký respekt k pedagogice jako oboru, který jsem nestudoval a tuto svou „nedostatečnost" pociťuji výrazně vždy, když přednáším studentům. Cítím se být „silný v kramflecích" v oborech vlastních, o kterých přednáším a které jsem nastudoval; tedy v architektuře, v územním plánování, v posuzování vlivů na životní prostředí. Ale vnímám ten handicap, že jsem se neučil a nenaučil, jak tu matérii předat efektivně posluchačům, tedy co nejúčinněji ve smyslu svého projevu a jejich vnímání. Snad i to je důvod, proč sleduji alespoň zpovzdálí, co se děje ve školství, v pedagogice jako oboru obecně a také v envigogice
Beyond subjectivity, identity, ipseit
No full textRecenze publikace: Alice Kliková: Mimo princip identity, nakl. Filosofia, Praha 2007, 396 s
Vědění a participace
No full textRecenze publikace: Jana Dlouhá (edit.) - Vědění a participace. Teoretická východiska environmentálního vzdělání. Karolinum, 2009, ISBN: 978-80-246-1656-8, 228 str
Analysis of the cross-cutting theme of Environmental Education in the General Educational Program for Elementary Education
No full textČlánek analyzuje průřezové téma Environmentální výchova v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání. Analýza je provedena čtyřmi komplementárními postupy. V první části je téma porovnáno se zahraničními standardy pomocí nástroje pro analýzu environmentálních kurikulí Environmental Education Curriculum Inventory. Ve druhé části byla analyzována vnitřní integrita tématu. Ve třetí byl posouzen jazyk tématu a jeho vztah k antropocentrickým, resp. neantropocentrickým hodnotám. V poslední části byla vyhodnocena relevance dokumentu z hlediska teorií environmentálně odpovědného chování. Analýza ukázala, že průřezové téma pro environmentální výchovu na základních školách není kompatibilní s mezinárodními standardy, je jen částečně vnitřně integrováno, je hodnotově neutrální a nekoresponduje s teoriemi proenvironmentálního chování.The article analyses cross-cutting themes of Environmental Education in General Educational Program for Elementary Education. The analysis was done using four complementary approaches. In the first part the area was compared with an international standard, the Environmental Education Curriculum Inventory. In the second part the article evaluates the inner integrity of the area. The third part assesses the language of the area and its connections to anthropocentric, or respectively non-anthropocentric values. The last part evaluates the area from the point of view of theories of responsible environmental education.The analysis shows that the area of environmental education is not compatible with international standards, its inner integrity is only partial, it is value-neutral and does not correspond with the theories of responsible environmental education
From climate change to change of human
No full textKlimatické změny jsou aktuálním tématem, jehož silná medializace a jí ovlivněný přístup politiků je poněkud rozmělňují a odvádějí pozornost od jádra problému. Mění se klima či nikoli? A pokud ano, může za to člověk, a v jaké míře? A jak má člověk této skutečnosti přizpůsobit své jednání? - Ať již za to může, či nikoli? Klima je ovšem dlouhodobou záležitostí. A tak - striktně vzato - rozhodnout, zda na přelomu 20. a 21. století dochází na Zemi ke změnám klimatu či nikoli, je úkolem až pro další generace, třeba pro klimatology až z konce 21. století. Klima se totiž netýká okamžitých či krátkodobých výkyvů, nýbrž v něm jde o integrální pohled, zahrnující období dlouhé aspoň 30 let. Nicméně děje-li se něco s klimatem a můžeme-li na to aspoň zčásti přiměřeně reagovat, bylo by sice pohodlné, avšak krajně pošetilé nechat rozhodnutí na příští generace. Neřešení problému by mohlo připomínat nemocného, který by odmítal léčbu s tím, že diagnózu může s jistotou určit až pitva, takže si "počká" na její výsledek
Practice of Project Teaching - Teachers\u27 views and observations, evaluation of co-operation within their curriculum
No full textProjektové vyučování je stále modernější výuková metoda. Jeho realizace ale stále naráží na řadu obtíží s organizací, vybaveností škol a financováním. Navrhla jsem výukový projekt, který je co nejméně náročný na čas a vybavení a vyzkoušela ho v praxi. Tato práce zpracovává názory, postřehy a zkušenosti učitelů, kteří se zúčastnili mnou navržené projektové výuky bezobratlých pro střední školy. Vyhodnocuje dotazníkové šetření mezi učiteli, kteří si projekt vyzkoušeli a jejich názory a zkušenosti nejen s tímto projektem, ale i s dalšími projekty a projektovým vyučováním obecně. Tyto výsledky porovnává s výzkumem (Švecová a kol., 2003), který hodnotil využívání školních projektů na základních a středních školách, rovněž na základě dotazníkového šetření mezi učiteli
How did people become lords on the planet ... and what about it?
No full textRecenze publikace: Bedřich Moldan - Podmaněná planeta, Karolinum, 2009, ISBN: 978-80-246-1580-6, 336 str
Editorial 2006/IV/3
No full textÚvodník 2009/IV/3
2009-12-22 14:28:12
Vážení čtenáři,
Envigogika vám již počtvrté přeje krásné vánoční svátky a šťastné vykročení do roku nového.
Čas vánoční a přelom roku je obdobím zamyšlení. Přemýšlet můžeme v duchu tradičním, (například s filosofy Zdenkem Neubauerem nebo již zesnulým Janem Hellerem); můžeme se zamyslet nad vzrušující proměnou světa, která v čase nejbližším nastat může - anebo nemusí (viz série článků o klimatickém summitu v Kodani od Martina Uhlíře).
Setrváme-li v těchto úvahách, pak nás možná napadne, že dobrá vůle (ať již byla či nebyla „příčinou" všeho stvoření) je tím, co jedině může reálné bytí světa nakonec udržet...
V tomto čase obnovy se zamýšlíme i my - nad tím, co je v našem dosahu, co svou vůlí změnit můžeme. Možná tušíme, že nám dnes chybí dobrá přírodní filosofie, a tak při pohledu na svět přírody neumíme proniknout k jeho podstatě, pochopit jej tak, jak si jeho vnitřní ustrojení žádá a zasluhuje, a v poznávání i popisu přírodních zákonitostí nám ono zásadní často uniká. (Anebo, pokud jsme na přírodní myšlení naladěni, můžeme se zase míjet s realitou sociální, obecně přijatými hodnotami, podle kterých se formuje dnešní společenská praxe.) Tento poněkud schizofrenní stav má ovšem svůj odraz i v oblasti vzdělání, které by mělo být otevřeným prostorem pro svobodný růst jedince v souladu s jeho založením - ale často není. K hranicím svobody zde poukazuje právě zájem dětí o přírodu: vidíme, jak tuto jejich dispozici často nejsme schopni vidět; a musíme si připustit, že naše vnímání „modelu úspěšného jedince" může být poněkud stereotypní, byť jsme ochotni mu mnohé obětovat. Kateřina Jančaříková v textu o přírodovědné inteligenci píše o tom, jak podobné předsudky překonat a podpořit naopak jiné a zvláštní, přirozené nadání, spočívající ve schopnosti přírodní jevy pozorovat, orientovat se jimi a pak je také ukládat do paměti anebo řadit do systému kategorií. Popisuje způsoby, jak tyto vlohy dále rozvíjet, uvádí též důsledky, které by jejich potlačování mohlo přinášet.
Podobným tématem viděným ovšem z perspektivy jedince dospělého a (ontogeneticky i fylogeneticky) rozvinutého se zabývá Jana Krčmářová v článku Hypotéza biofilie Edwarda O. Wilsona; přináší zde pohled na možné příčiny lidského vnímání a rozumění různým přírodním jevům. Jak říká autorka, biofilie je buď „vrozeným pocitem, že jsem součástí života" (spočívajícím v prociťování fylogenetické příbuznosti všeho života na Zemi), nebo „vrozeným soustředěním na jiné životní formy" (tedy evolučním uzpůsobením lidské mysli, usměrňujícím vztahy k přírodním jevům). A jako taková může dodnes ovlivňovat náš pohled na přírodní hodnoty, i naše chování vůči přírodě...
...ale také působit příznivě na psychický rozvoj, jsou-li emoce s ní související dostatečně stimulovány. Například humánně-animální interakce pak mohou mít vliv terapeutický a lze je využít výchovně; v zemích západní Evropy i u nás se stávají jednou z cest zmírňování prohlubujícího se odcizování člověka přírodě. Tuto problematiku, konkrétně zaměřenou na zooasistence v pedagogické praxi, rozebírá Kateřina Jančaříková, která prezentuje též relevantní výzkum a na jeho základě vytvořený postgraduální kurz na Pedagogické fakultě UK v Praze.
Má-li být proměna, o kterou usilujeme, činem odpovědným, pak je zapotřebí ji reflektovat a hodnotit. Jan Činčera v textu Evaluace pobytového programu Podblanického ekocentra seznamuje s metodikou výzkumu a jeho výsledky, které byly následně využity ke zlepšení programu ovlivňujícího především znalosti a chování žáků ve spotřebitelské oblasti. Martin Zahradník a Lenka Pachmanová ukazují na příkladu využití wiki softwaru v environmentálním online vzdělávání na VŠ možnosti (přednosti a nedostatky) tohoto typu výuky z pohledu učitele i studentů. Poukazují především na rozvoj akčních dovedností a sociálních vztahů ve skupině, které dané prostředí vhodně podporuje.
V rubrice Inspirace nám (opět) Kateřina Jančaříková představuje svůj koncept environmentální výchovy na prvním stupni základních škol a také výzkum, jehož cílem je revidovat a výzkumně podložit všeobecně přijímané pravdy v této oblasti. Plný text rozsáhlé disertační práce na toto téma předkládá s vizí, že tak nejlépe přispěje rozvoji svého oboru.
Novou knihu z oboru filosofie uvádí Jiří Olšovský - ve své recenzi hovoří o nebezpečí disponování jsoucnem, které je rizikem našeho stále více technického světa. V rubrice Informace najdete přehled krátkých úryvků z vítězných textů 8. ročníku mezinárodní soutěže studentských esejí o udržitelném způsobu života 20 roků po pádu železné opony (Mikuláš Huba) a také pozvání na Masarykovy boty do Nečtin.
Vánoce jsou zde a s nimi i třetí číslo čtvrtého ročníku našeho časopisu. To je věk, kdy jsme se pomalu naučili (v tom) chodit, slova (pojmy mající původ v našem oborovém zázemí či zaměření) nám nedělají potíže, dospěli jsme do období předškolního... Uvidíme, zda na stoupající nároky budeme stačit, a hlavně, zda nás naše téma bude zajímat tak, jako doposud.
Tohle všechno přejeme do nového roku i vám, našim čtenářům - spolu s pořádnou dávkou dobré vůle, kterou si můžeme vzájemně být ku prospěchu.
Jana Dlouhá + redakce Envigogik
“Landscape and Evolution”? Landscape perception and evolutionary-psychological theories
No full textČlánek se věnuje kritickému zhodnocení evolučně psychologických teorií věnujících se problematice původu lidských estetických preferencí ve vnímání krajiny. Sledujeme zde kořeny těchto úvah v konceptu EEA (Environment of Evolutionary Adaptedness) a rozlišujeme jejich jednotlivé proudy a vývoj - habitat theory, prospect-refuge theory a konečně i vrcholně problematické a populární savanna theory. U poslední jmenované poukazujeme na její problematická místa. Především upozorňujeme na neadekvátní ztotožnění lidského EEA s prostředím pleistocénní Afriky a neproblematické stanovení lidských estetických preferencí jako „orientovaných na savanu". Krom toho, že takový přístup lze považovat za de facto neevoluční, lze položit i několik argumentů proti univerzálnosti těchto preferencí z oblasti kulturních dějin. Oproti úzce definovaným a konkrétním představám o evolučně-biologické relevanci preferencí krajin savanového typu stavíme méně známou, ale věrohodnější a obecnější teorii Kaplana a Kaplanové (1989).The article critically evaluates evolutionary-psychological theories of human landscape preference and its aesthetical appreciation. We follow the roots of these thoughts within the EEA concept and their divergent development in separate theoretical trends - habitat theory, prospect-refuge theory and lastly the highly problematic savanna theory. Dealing with the last mentioned, its dubious elements are highlighted. We draw attention to the inadequate connection between human EEA and Pleistocene Africa and the unproblematic determination of human aesthetical preferences as "savanna oriented". Such an attitude is de facto anti-evolutionary and several arguments against it can be given from the field of cultural history. The narrowly defined notions of evolutionary-biological relevance of the preference of savanna-type landscapes are in a strict contrast with other lesser known, yet much more credible and general theory of Kaplan and Kaplan (1989)
The Biofilia Hypothesis of Edward O. Wilson
No full textMezidisciplinární dialog je jedním z klíčových předpokladů pro pochopení současné environmentální krize a hledání jejích možných řešení. Bariéry mezi jednotlivými disciplínami však zůstávají silné, což vede k častým dezinterpretacím práce „těch druhých". Evolučně ekologická hypotéza biofilie amerického biologa Edwarda O. Wilsona a (Wilson 1984) přináší zajímavý náhled na možné příčiny lidského vnímání, rozumění a chování se vůči různým přírodním jevům. Má silný environmentální náboj a klade si podobné otázky jako nový aplikovaný obor psychologie, tzv. ochranářská psychologie (angl. conservation psychology). Následující článek přináší výklad hypotézy biofilie ve světle celku díla E. O. Wilsona jakožto zajímavé součásti sociokulturního niveau druhé poloviny 20. století.For understanding and solving the contemporary environmental crisis a proper interdisciplinary dialog is necessary. Unfortunately, barriers between the various disciplines remain strong and misinterpretations of "the others" are common. The evolutionary ecological biophilia hypothesis by American biologist Edward O. Wilson (Wilson 1984) provides an interesting view of the possible causes of human perception, relationship and behavior towards various natural phenomena. The biophilia hypothesis has a strong environmental moment , it asks similar questions to the new applied field of psychology - conservation psychology. The article analyses the biophilia concept in the light of E. O. Wilson\u27s work as an interesting part of the sociocultural niveau of the late 20th century