Envigogika (E-Journal, Charles University Environment Center in Prague)
Not a member yet
613 research outputs found
Sort by
Wisdom of nature
No full textRecenze publikace: Geseko von Lüpke – Poselství šamanů. Rozhovory s léčiteli a medicinmany 21. století, ISBN 978-80-7252-262-0, Práh, Praha 2009, 377 str
Sustainable development, consistent decision making and eschatology
No full textAutor se zamýšlí nad transcendentním rozměrem života, směřováním k životní plnosti a smyslu, a současnou praxí, která je často spojena s falešnými hodnotami. Eschatologické obrazy mají schopnost pojmenovat síly zla, které se dnes dostávají ke slovu
"... but after all this it is the sustainable development !!!"
No full textPopis využití improvizované hry „Tragédie obecní pastviny“ ve výuce – aneb jak si studenti mohou svůj názor na udržitelnost vytvořit prožitkem..
New publication about atmospere
No full textV nakladatelství Karolinum vyšla monografie o atmosféře, klimatu a znečištění ovzduší. Jedná se o dost unikátní počin, neboť jde o první odbornou publikaci v českém jazyce, která pokrývá celou oblast problematiky meteorologie, klimatologie, a ochrany ovzduší
Discussion on Michal Bartoš\u27s "Ecological education with love"
No full textAhoj Michale, mám tě ráda, a to, co děláš, považuji za velmi dobré. Ale tentokrát mne tvoje kritika (nebo co to je) velmi mrzí. Hlavně proto, že nemáš pravdu, svůj názor ale říkáš způsobem, kterému se prostě musí věřit. Je ovšem otázka, zda tato víra ekologickou výchovu spasí, a já si myslím, že ne
Editorial 2010/V/1
No full textÚvodník 2010/V/1
2010-06-07 12:08:21
Vážení čtenáři a příznivci Envigogiky,
do našich krajů konečně přichází léto, a my pomalu začínáme sklízet letošní úrodu. Toto číslo časopisu jsme ale otevřeli už v únoru, a to Společným stanoviskem akademických pracovníků…, na které navazovala série polemických článků v rubrice Dopisy a názory. Kritizovaly způsob, jak se dnes píše o cílech, možnostech a především financování environmentální výchovy a vzdělávání dokonce i v poměrně seriózním tisku. Ke skutečné výměně názorů na našich stránkách ale nedošlo, debatu ukončilo absolutní mlčení dotčených periodik (přes výslovné upozornění na zkreslenost informací, které podávají, i naši kritiku, jsme nedostali jedinou odpověď). My jsme ale v úvahách pokračovali; posledním publikovaným příspěvkem do diskuse je Bajka o vlcích a lidech Michala Bartoše, která reaguje na mediální nadšení z výsledků voleb v době ekonomické krize. Ekonomika, zdá se, prostupuje naše povídání o vztahu k přírodě (a jeho pěstování) ‑ její všemocnost si pravděpodobně budeme muset připouštět stále více, můžeme se ale zamyslet, jaká asi východiska z krizových scénářů by mohla přinést „obyčejná“ skromnost a ohleduplnost (souhrnně udržitelnost); usuzovat, zda má vrtkavost spotřebitelských nálad či voličských preferencí vliv také na prosperitu a v jakém ohledu; zvažovat, co může být v politice konstantou, nepodléhající krátkodobým ideologickým vznětům, charismatu vůdců a jiným okamžitým impulsům.
Úvahy, které nemohly být za daných okolností neuváženy, vymezily prostor pro texty se záběrem širším a horizontem dlouhodobějším. Zůstaňme ještě chvíli u počítání a zkusme hledat souvislosti mezi světem čisté matematické abstrakce a hodnotami, které Jiří Nečas nazývá netradičními. Ve svém krátkém článku poukazuje na paralely mezi matematikou a environmentální výchovou ‑ nachází je v pěstování kultivovaného vztahu ke skutečnosti. Pokora, nenásilí, odříkání se přemíry materiálního blahobytu, to jsou ale hodnoty, které v naší kultuře těžko nazvat alternativními. A to nás zase může svést k myšlenkám o základech hodnot ekonomických…
…protože totiž odměna a úspěch se až nápadně často nedostaví tam, kde se po nich člověk pídí v první řadě. Což vysvítá i mezi řádky rozhovoru s Lubomírem Nátrem, kterého jsme oslovili jako prvního z „nestorů“ (nejen) environmentálního (a nejen) vzdělávání. Budeme-li chtít, dočteme se zde, že věda může být především okouzlením a pobytem ve společenství stejně zaujatých, věřících i pochybujících ohledávačů jsoucího; těch, pro které pochopit a sdělit, obstát v kritickém pohledu, znamená víc, než ovládat, vykládat, vlastnit, manipulovat. Předpokladem úspěchu je (i zde) pokora, poctivost, a schopnost (sebe)kritiky; a my můžeme opět spekulovat o tom, že právě tyto hodnoty jsou prvním a legitimním cílem lidského snažení, který ale podmiňuje zdar při dosahování cílů jiných, sekundárních.
Po této inspirativní duchovní rozcvičce se už ale začteme do odborných textů tohoto čísla. Jan Činčera, Petr Gilar a Júlia Sokolovičová analyzují vzdělávací kurzy pro koordinátory environmentální výchovy; ukazují, že vlastní hodnocení studentů nemusí na rozdíl od expertního pohledu odhalit nedostatky v naplňování vzdělávacích cílů tohoto typu studia ‑ ty ovšem mohou souviset s deficity v pregraduální přípravě učitelů. Ve škole zůstaneme: Milena Pouchová se zabývá projektovým vyučováním z hlediska teoretického a představuje také výzkum provedený na reprezentativním vzorku základních škol. Ukazuje rozpor mezi teorií a praxí tohoto typu výuky, odhaluje časté nepochopení metody ze strany učitelů i malou pozornost jí věnovanou v rámci nezbytné reflexe, ať již formou hodnocení nebo výzkumu. Recenzovanou rubriku uzavírá text Jiřího Olšovského, který se zamýšlí nad posvátným charakterem světa a přírody. Rozborem díla Heideggera a Kierkegaarda, myslitelů, kteří byli s to se přiblížit k posvátnému pobývání na zemi, odkrývá, že péče a starost o svět a věci v něm by mohla vycházet z překonání metafyziky, z nového počátku, jakéhosi naladění, jež nevyzývá (neprovokuje) jsoucno a nezmocňuje se ho pouze manipulativním způsobem, nýbrž umožňuje, abychom si pěstovali nedisponující vztah vůči zemi a přírodě.
Na konci recenzovaných textů upozorňujeme na anglickou verzi článku Aloise Hynka, Břetislava Svozila, Jana Trávníčka a Jakuba Trojana, kteří popisují vzdělávací projekt Geografického ústavu PřF MU v Brně zaměřený na trvalou udržitelnost krajiny Deblínska na Tišnovsku a který byl v českém jazyce publikován v Envigogice 2009/IV/2.
V rubrice Recenze najdeme Otazníky Lubora Kysučana, které vyvstaly nad knihou Bohuslava Binky Analýza hlubinné ekologie – oba autoři díky svému (hlubokému) vhledu nacházejí v místě očekávaných hlubin často jen povrchnost. Jiří Olšovský se (znovu) zabývá spiritualitou ve vztahu k přírodě; v recenzi knihy Poselství šamanů Geseko von Lüpkeho píše o možnostech překročení hranic běžného rozumu. Zabrousíme na portál RVP, kde najdeme zajímavý článek Alice Bílé o dětských knížkách a jejich působení na rozvoj přírodovědné inteligence, environmentální senzitivity a dalších sociálních dovedností. S Viktorem Kulhavým se pustíme do četby Psychologie environmentálních problémů autorek Deborah Du Nann Winter a Susan M. Koger, publikace, kterou lektorovali představitelé nově vznikajícího oboru environmentální psychologie u nás: Jan Krajhanzl, Pavla Koucká, Pavel Skála a Iva Hönigová. Autor recenze nám o knize podává svědectví více než zasvěcené...
...my ale už s veškerou svatostí, jíž se můžeme dobrat v tomto čísle Envigogiky, musíme protentokrát skoncovat, a tak nezbývá, než doufat, že nám vydrží do příště, spolu s jistou dávkou odříkání či askeze nezbytnou při psaní článků. Příští uzávěrka textů pro recenzovanou rubriku je totiž už 31. srpna, protože nové číslo chceme vydat do konce září. Takže na nás myslete i přes léto, budeme na vás myslet též.
Za redakci Envigogiky
Jana Dlouh
Story about wolves and people
No full textTato bajka ke mně doputovala elektronicky v době, kdy celá společnost žije rozhovory o ekonomické krizi a jejích dopadech na životy lidí. Probíhající volby byly plné hesel o sestavení odpovědného rozpočtu..
Invitation to conference
No full textPozvánka na konferenciVzdělávání v ochraně přírody a krajiny Hlavní výbor České společnosti pro krajinnou ekologii (CZ IALE) ve spolupráci s Katedrou biologie PDF Univerzity Palackého v Olomouci Vás zve na konferenci,která se uskuteční 15. – 16. dubna 2011v krásném prostředí lužních lesů Litovelského Pomoravív konferenčním centru Lovecké chaty u Horky nad Moravou (http://www.autodemont.cz/cz/chata), 5 km od Olomouce.Hlavním odborným tématem konference je „Vzdělávání v oblasti ochrany přírody, krajinné ekologie a managementu krajiny“, přičemž cílem organizátorů konference je shromáždit přehlednou informaci o současném stavu (především) vysokoškolské výuky ochrany přírody, krajinné ekologie a tematicky relevantních krajinných oborů na vysokých školách v ČR (SR). Z přednesených konferenčních příspěvků bude vydán recenzovaný sborník s ISBN v ediční řadě CZ IALE „Ekologie krajiny“. Konference je podpořena ESF projektem Univerzity Palackého „ENVIRUP“ V rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Registrovaní účastníci konference neplatí vložné. S vybranými přednášejícími (na základě výběru organizačního výboru konference) bude na podporu zpracování konferenční prezentace a vlastního příspěvku pro sborník uzavřena dohoda o provedení práce. Součástí programu konference je terénní exkurze do ekosystému lužního lesa (pro registrované zájemce může být část terénní exkurze organizována na raftech s instruktory v Národní přírodní rezervaci Ramena řeky Moravy). Podmínkou účasti na konferenci je registrace na webových stránkách projektu ENVIRUPwww.envirup.upol.cz od 1.12.2010. Na tomto webu budou uveřejněny podrobnější informace a upřesněný program konference na základě výběru konferenčních příspěvků. Bližší informace:Doc. Ing. Ivo Machar, Ph.D., předseda organizačního výboru( [email protected]; tel. +420 585 635 188) V rámci projektu:„Environmentální vzdělávání rozvíjející uplatnění v praxi“reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.008
Editorial 2010/V/2
No full textÚvodník 2010/V/2
2010-10-05 10:47:56
Vážení naši přátelé a příznivci Envigogiky,
od vydání minulého čísla se stala spousta věcí v přírodě i světě lidském, my však jsme opět zde (téměř v plánovaném termínu), abychom vám připomněli, že pořád ještě trváme a o cosi se snažíme. A to přesto, že se (všichni) teď nacházíme ve zvláštním období, mezičase, podivné strnulosti mezi časy, v době očekávání naplněné pocitem odcházení, a spíše strachem než nadějí.
Léto i první podzimní den je za námi, a před námi je změna času a tedy den či spíše noc, kdy prožijeme hodinu, která neexistuje, alespoň co se týče jejího měření či evidence, a je otázkou, jak popsat události, které se právě v ní odehrají, například narození či smrt ‑ získají svůj význam pravý, osudový, když se takto vymaní z uměle vytvořených souřadnic a souslednosti? Může se lehce stát, že v tomto bezčasí se dítě narodí, stařec je spatří, zaraduje se a zemře, ale nebude možno tyto události popsat tak, jak se staly, v časové souslednosti, protože intervalu mezi nimi není vymezeno řádné trvání; dítě pak vyroste v nevědomosti, neboť podle úředních záznamů není možno, aby mu bylo požehnáno; nejdůležitější svědek události odešel, byť jen jednou, ačkoli čas jeho odchodu nastal dvakrát. O skutečném bytí či nebytí těchto podivných bytostí, které nedokázaly zaručit jedinečnost svému v(ý)stupu na jeviště světa, je ovšem třeba znovu přemýšlet: úřední (ne)existence lidské bytosti je tak trochu zpochybněna, záznam v matrice dává ne-li novou šanci a možnost (hodinového) návratu oné hraniční události, tedy jí přiděluje alespoň zvláštní, podvojný smysl. Je možný ovšem ještě jiný výklad toho, co se děje v hodině, která ve skutečnosti není (v té dokumentované a řádně evidované skutečnosti): na tom, zda a kdy člověk (ještě nebo už) je, ve skutečnosti (doopravdy) nezáleží…
Pak už jen hledíme na svět prizmatem této lhostejnosti, která by mohla vystoupit z noční hodiny, plíživě se vetřít do vnímání času jiného a třeba veškerého, i do chápání toho, co je v něm skutečné: vidíme další rozostření významů a příznaky mezičasovosti naší situace. Politika v naší zemi je (v době volební, trvající ovšem téměř permanentně) stálou nadějí v nesplnitelné a zatracováním minulých pokusů jaksi plnit, byť většinou spíše peněženky než sliby a ideály. A tak žijeme mezi budoucností, pro kterou není možné cokoli (pomalu, každodenně) činit, a minulostí, se kterou je třeba rychle skoncovat; přítomný okamžik je položen do tohoto (virtuálního) přesahu, tím však z přítomné chvíle uniká ‑ je možno v něm být pouze nehybně, spočívat v blahé nedotčenosti asi jako vymřelý druh ptáka v lihovém nálevu. Příroda v tom zdá se hraje s námi: evoluční perspektiva postupného růstu, pěstování jemných rozdílů a rozlišování subtilních významů, nuancí jí byla odebrána, zmizela spolu s dobrem přisuzovaným kdysi veškerému stvoření; ke zlému však (pomalé, každodenní) přírodní dění spět neumí – a tak se nehybnosti brání dle své (dobrem nespoutané) povahy: živelně, permanentní katarzí, skrze niž vychází najevo pouze působící složka jejího vnitřního ustrojení. Ukazuje se tak, že složka pořádající, přírodní řád, zdaleka není samozřejmou zákonitostí, ale svého druhu „rozhodnutím“ přírody uskutečňovaným po kouskách každým jednotlivým projevem života, který činí vše pro dobro své, svých potomků i svého druhu, a že tyto drobné síly ve svém úhrnu dávají velké rozhodnutí o budoucnosti živého veškerenstva; dnes je tedy prováděno i v součinnosti s rozhodováním každého jednotlivého člověka a působením obecně lidským.
A tak nám letos předčasný podzim, po úvodní euforii spojené se slunečným začátkem léta nebo změnou na scéně politické, pro mnohé zprvu nadějnou, přinesl postupně strach, ztrátu jistot, pocit, že krize, katastrofa, povodeň může přijít kdykoli, že ji nelze předvídat a že následně se ‑ díky jejímu rozsahu a živelné síle ‑ s ní jen obtížně vyrovnáme. Takže se všichni učíme plavat, pevná půda pod nohama pomalu mizí a příští velká voda ji může odplavit zcela. Nedotknutelnost lidská bere postupně za své, a s ní i pocit, že jsme proti mnohému zajištěni a to se nás týkat nemusí.
Za této situace je lépe pohlédnout do minulosti dávné i nedávné, kdy i příroda byla méně zarostlá netýkavkami ‑ a to právě činíme v tomto čísle Envigogiky. Najdete zde četné příspěvky rázu vzpomínkového, mezi prvními pak několik odpovědí Jana Čeřovského na otázky o jeho praxi v ochraně přírody (a nejen o ní), a také jeho poněkud delší text o historii IYF[1]. Že mapovat historii environmentálního dění, jehož dráhy či silokřivky se protínají spíše v osobnostech než v souřadnicích místních anebo časových, má smysl, se dozvíte brzy i na příkladu prozatím utajené publikace, o jejíž existenci se včas (přesně 17. října) dozvíte v našich Novinkách. Pro tuto chvíli si k úvahám nad tím, co bylo, ale již není, přidejte i text Františka Morkese Z historie školních zahrad, který své téma systematicky zpracoval od vydání Všeobecného školního řádu císařovnou Marií Terezií roku 1774 až do období před II. světovou válkou. A do příště se zkuste zamyslet (a napsat nám) i vy – z mnohých drobných náznaků se totiž zdá, že celé jedno období ochrany přírody i jejího rozumového uchopení pomalu končí a je třeba o něm vydat svědectví.
Pod černobílou zástavou s nápisem Co činit (v zájmu dobrého)? pluje i vlajková loď našeho časopisu – recenzovaná rubrika uvedená tentokrát textem Bohuslava Binky a Jana Labohého, kteří rozebírají dva koncepty biocentrické etiky (činí tak pomocí testu naturalistického chybného závěru G. E. Moora). Přehledně se dozvíme, co jsou vlastně principy etiky (možnost rozhodnout o tom, co by mohlo být a zatím není, a co ze současného stavu nevyplývá), a jak (jinak) ji lze chápat ve vztahu k životu přírodnímu – text se klene nad bezmála stoletím úvah o lidské odpovědnosti a přináší závěry pro současnou praxi. Dialog s autory je ale možno zahájit otázkou: „Proč by vůle k životu měla být (pouze) empirickým faktem?“ Tak tomu je, pokud přírodu zbavíme (jakékoli) etické dimenze – což je oprávněné pouze v určitém diskurzu…
Plachty a vesla našeho plavidla jsou pak popsány hesly Jak činit (aby bylo cíle dosaženo)? i náznakem možných odpovědí v různých kontextech. Veronika Beňková a Jan Činčera mapují prožitkové naučné stezky i jejich vliv na environmentální interpretaci krajiny; Linda Schmutzerová a Martin Bílek se zabývají postojem patnáctiletých žáků základních škol a studentů víceletých gymnázií k environmentálním problémům. Jan Činčera a Magdaléna Komárková ukazují, jak rozvíjet environmentální senzitivitu mladších dětí i hodnotit výsledky tohoto působení pomocí dětské kresby. Konkrétní realizaci programu zaměřeného na pochopení souvislostí udržitelného rozvoje představuje Roman Andres – ve své výuce využívá improvizovanou hru „Tragédie obecní pastviny“.
Pro popis našeho (ne)udržitelného životního stylu i směřování mohou být relevantní eschatologická podobenství: to ukazuje Jiří Nečas, a ptá se zároveň po hodnotách dobrého života; přehled článků v tomto čísle Envigogiky lze uzavřít podrobnou zprávou o konferenci „Vzdělávání a udržitelný život“ (Education and Sustainable Life) konané při příležitosti 15. výročí založení Svatojánské koleje. Náš dialog se čtenáři však neuzavíráme zcela, naopak prosíme o pozornost procesům, o nichž zde byla řeč (přírodním i společenským), aktuálně postupu přijímání Akčního plánu SVUR, jednání o němž bylo prozatím odloženo na neurčito – o nich vám budeme postupně referovat.
Zůstaňte tedy průběžně s námi ve (virtuálním, avšak skutečném) dialogu, těšíme se na vaše texty a podněty
Za redakci Envigogiky
Jana Dlouhá
[1] International Youth Federation for Environmental Studies and Conservatio
Application of the naturalistic fallacy test of G.E. Moore on the concept of biocentric ethics of A. Schweitzer and P.W. Taylor
No full textUrčitá část filosofů chtěla vždy pokročit v našem poznání morálního světa přesnou definicí pojmů dobro a dobré. To však (dle G. E. Moore) končí nutně buď definicí kruhem nebo tzv. naturalistickým chybným závěrem. Základní otázka studie zní: Lze Moorův naturalistický chybný závěr objevit též u námi vybraných představitelů environmentální etiky? Analyzovány byly dva koncepty biocentrické environmentální etiky – Schweitzerova „nauka úcty k životu“ a Taylorův „kantovský biocentrismus“ – a vyplynulo, že zatímco Schweitzerova koncepce jako taková z porušení Moorova zákona vychází, Taylorův koncept je naturalistickým chybným závěrem zasažen pouze okrajově a v daleko menší míře. Toto zjištění má význam jak pro zastánce Moorova konceptu naturalistického chybného závěru, tak pro environmentální myslitele; může pomoci přesněji odlišit antropocentrický a biocentrický přístup a také odvodit závěry relevantní pro praxi.Some philosophers have always wanted to move forward in our understanding of the moral world through a precise definition of good and bad. But (according to G.E. Moore) it must either end in a vicious circle or a so-called naturalistic fallacy. The basic question of this article is: Does Moore\u27s naturalistic fallacy also appear in our chosen representatives of environmental ethics philosophy? Analysis of two concepts of biocentric environmental ethics – Schweitzer’s "teaching respect for life" and Taylor\u27s "Kantian biocentrism" - showed that while Schweitzer’s concept is starting to break with Moore\u27s Law, Taylor\u27s concept is affected only marginally by naturalistic fallacy and to a much lesser extent . This finding is important both for supporters of Moore\u27s concept based on naturalistic fallacy, and for environmental thinkers, can help accurately distinguish a biocentric anthropocentric approach and also derive conclusions relevant to the practice