Envigogika (E-Journal, Charles University Environment Center in Prague)
Not a member yet
613 research outputs found
Sort by
Editorial 2024/XIX/1
No full textNa konci školní i akademického roku si (spolu s autory Envigogiky) klademe otázku: Kudy se ubírá vzdělávání k udržitelnosti?
A (spolu s nimi) vidíme, že dnes už funguje na různých typech škol, kde plní různé role. Na vysokých školách příslušného technického zaměření může připravovat budoucí dopravní manažery k využití konceptu udržitelné mobility. Aby jej taky dokázali prosadit do praxe, musí ale studenti zvládat taky určité sociální dovednosti, například hledat konsensus či komunikovat s dotčenými aktéry. Ovšem vzdělávací programy tyto vhodné dovednosti a techniky se studenty často nenacvičují, mají v tomto směru obecně určitý deficit, což dokládá studie Hany Brůhové a jejích spoluautorů z Německa a Polska provedená na třech evropských univerzitách.
Studenti učitelství přírodopisu jsou nepochybně jiná kategorie; těm je zase třeba zprostředkovat interdisciplinární témata, jako je pedologie, což je důležité pro pochopení souvislostí mezi živou a neživou přírodou. Právě tyto vztahy mezi různými přírodními „světy“ působí díky své složitosti, komplexitě studentům potíže vedoucí k chybám nebo tzv. miskonceptům. Ty svědčí o vážném nepochopení přírodních procesů, což může být podle výzkumu Štěpánky Chmelové překonáno pomocí moderních výukových strategií.
Alternativní, například na zážitky zaměřené přístupy mají své místo i v sektoru víceméně neformálním. Právě zážitky totiž mohou být motivací k poznávání, a tak v případě, že jste studenty tělesné výchovy nebo se i jen zájmově zabýváte některým outdoorovým sportem, se můžete pokoušet o pochopení jeho environmentálních souvislostí. K tomuto účelu Dan Heuer vyvinul a vyzkoušel (spolu se Svatavou Janouškovou) online nástroj pro osvětu a vzdělávání o udržitelnosti, v tomto případě pro zprostředkování nových poznatků souvisejících s kiteboardingem.
Aby vysokoškolské vzdělávání mělo žádoucí dopady do praxe, například ovlivnilo environmentální chování podniků, měla by se posilovat společenská odpovědnost univerzit, a to jak v samotném vzdělávání, v akademickém výzkumu, ale i co se týče jejich strategických akcí. V tomto (vícerozměrném) úsilí o udržitelnost klade Saurav Bhattacharya důraz na interdisciplinárně pojaté, technologicky podložené inovace ve vzdělávání směřující k naplňování podnikových environmentálních cílů. Z analýzy případových studií vyplývá, že takto pojaté (vysokoškolské) environmentální vzdělávání má přímý dopad na sociální odpovědnost podniků.
Ovšem připravovat na ideální svět budoucnosti, kde každý člověk a instituce dle svých možností omezuje negativní dopady své činnosti, je možné i na nižších stupních vzdělávacího systému. Jak pracovat s myšlením orientovaným k budoucnosti ve školním prostředí – tak, aby se žáci a studenti naučili zkoumat podmínky, plánovat a realizovat své představy, a to udržitelně – ukazují Metodické listy k ekodesignu. Zde jsou stručně uvedeny hlavní principy důležité pro uplatnění tohoto přístupu, spolu s odkazy na workshop, kde byly představeny příklady z (dobré) praxe.
To vše byly ukázky tradičního vzdělávání obohaceného o rozměr udržitelnosti. Co když ale chceme porozumět přírodnímu světu do hloubky, získat zkušenosti nepřenositelné do našeho lidského myšlení, avšak přesto nezbytné k pohledu na skutečnost prizmatem přírodních bytostí a jevů? Aleš Čermák v autentickém obrazovém záznamu a textu nabízí metodu rozšířeného mezidruhového naslouchání, jež by mohla vést ke vzájemnému vylaďování smyslových vjemů i času, ve kterém se odehrávají tyto procesy mezi zdánlivě nesouměřitelnými subjekty – člověkem a přírodními entitami.
A nakonec tam, kde žádné naslouchání neexistuje ani o ně nikdo neusiluje – v obecně lidské rovině, natož v dialogu s bezmocnou přírodou – si můžeme spolu s Tetianou Gardashuk barvitě představovat fatální hrozby pro naši civilizaci i život jako takový. Ve svém textu Jaderné výzvy a opomíjené lekce z Černobylu autorka rekapituluje kroky Ruska vůči občanským jaderným zařízením na Ukrajině, naplňující již kritéria jaderného terorismu. Stručně, ale zato česky, shrnuje obsah tohoto textu Pavel Šremer ve své recenzi.
A tak i když bychom během nadcházejících prázdnin mysleli raději na velryby, mějme na paměti i lidi, kteří se strašlivým ale dnes již „běžným“ rizikům statečně postavili a prosí nás o podporu.
Za redakci Envigogiky
Jana + Jirka Dlouzí
 
Science teacher students´ misconceptions in pedology
No full textTato studie se zabývá analýzou miskoncepcí z pedologie u budoucích učitelů přírodopisu, kteří studují na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Nejčastější miskoncepce byly zjišťovány pomocí 10 testových úloh s otevřenou odpovědí. Soubor respondentů tvořilo celkem 35 studentů bakalářského studia. V rámci této studie byly zjištěny četné miskoncepce u budoucích pedagogů. Nejčastěji zjištěné miskoncepce byly tyto: půda není „živá“, půdní druh a půdní typ je jedno a to samé, půda se řadí mezi obnovitelný zdroj, rostliny si z půdy berou vše pro svůj růst a vývoj, humus jsou jen rozložené rostliny. Až 37 % respondentů se potýká s jedním nebo dokonce s více miskoncepty z učiva pedologie. Půda, její vznik, význam a vlastnosti jsou důležité pro pochopení souvislostí mezi živou a neživou přírodou a patří mezi jedno z nejdůležitějších integrovaných přírodovědných témat. V didaktickém výzkumu je proto potřeba se zaměřit na moderní výukové strategie a snažit se odstranit tyto miskoncepce ve výuce o půdě.This study deals with the analysis of misconceptions of pedology in future science teachers studying at the Faculty of Education of the University of South Bohemia in České Budějovice. The most common misconceptions were investigated using 10 open-response test items. The set of respondents consisted of a total of 35 undergraduate students. Numerous misconceptions of future teachers were found in this study. The most frequently identified misconceptions were as follows: soil is not "alive", soil species and soil type are one and the same, soil is classified as a renewable resource, plants take everything from soil for their growth and development, humus is just decomposed plants. Up to 37 % of the respondents struggle with one or even more misconceptions from the pedology curriculum. Soil, its formation, meaning and properties are important for understanding the relationship between living and non-living nature and is one of the most important integrated science topics. Therefore, didactic research needs to focus on modern teaching strategies and try to remove these misconceptions in teaching about soil
Integrating Education and Responsibility: Enhancing Carbon Neutrality through CSR, EnEd, and USR Synergies
No full textTento článek zkoumá dynamický vztah mezi společenskou odpovědností firem (CSR), environmentálním vzděláváním (EV) a uhlíkovou neutralitou v průmyslovém odvětví se zvláštním zaměřením na posilující roli společenské odpovědnosti univerzit (USR). Prostřednictvím podrobné analýzy různých případových studií zkoumáme, jak integrované přístupy CSR a EV přispívají k účinným iniciativám zaměřeným na nulové/negativní emise uhlíku. Studie využívá přístup smíšených metod, zahrnuje kvalitativní i kvantitativní údaje a zahrnuje poznatky z komplexního přehledu literatury o případových studiích USR zaměřených na environmentální udržitelnost. Zjištění ukazují, že EV významně ovlivňuje strategie CSR, které následně ovlivňují úsilí o uhlíkovou neutralitu. Zavedení USR je navrženo jako klíčová součást pro posílení této sekvenční vazby, která podporuje holističtější přístup k udržitelnosti. Jsou uvedena nová doporučení pro budoucí akademický výzkum a strategické směry, přičemž je kladen důraz na interdisciplinární studie, technologickou integraci v úsilí o udržitelnost a důležitost sladění vzdělávacích iniciativ s podnikovými environmentálními cíli. Článek přispívá k probíhající diskusi o CSR a úloze EV při dosahování environmentální udržitelnosti a zdůrazňuje potřebu spolupráce mezi akademickou obcí, průmyslem a tvůrci politik při podpoře udržitelné budoucnosti.This article explores the dynamic relationship between Corporate Social Responsibility (CSR), Environmental Education (EnEd), and carbon neutrality in the industrial sector, with a special focus on the enhancing role of University Social Responsibility (USR). Through a detailed analysis of various case studies, we examine how integrated CSR and EnEd approaches contribute to effective carbon-zero/negative initiatives. The study employs a mixed-methods approach, incorporating both qualitative and quantitative data, and includes insights from a comprehensive literature review of USR case studies focused on environmental sustainability. Findings reveal that EnEd significantly influences CSR strategies, which in turn impact carbon neutrality efforts. The introduction of USR is proposed as a key component to strengthen this sequential link, fostering a more holistic approach to sustainability. Novel recommendations for future academic research and strategic directions are presented, emphasizing interdisciplinary studies, technological integration in sustainability efforts, and the importance of aligning educational initiatives with corporate environmental goals. The article contributes to the ongoing discourse on CSR and EnEd’s role in achieving environmental sustainability, highlighting the need for collaborative efforts between academia, industry, and policymakers in fostering a sustainable future
Reflection of the sustainable urban mobility paradigm shift in teaching at three European universities
No full textV posledních několika desetiletích se rámec plánování městské dopravy výrazně změnil směrem k plánování udržitelné mobility. To přináší nové požadavky na vzdělávání dopravních odborníků. V článku se zabýváme budoucností akademického vzdělávání v souvislosti s těmito změnami na základě případových studií dvou prestižních technických fakult v Německu a Polsku a jedné společenskovědní fakulty v Česku, které nabízejí studijní programy související s plánováním udržitelné městské mobility. Použili jsme sebehodnotící dotazník, abychom zjistili, jak studijní programy připravují budoucí manažery mobility a jak studentům představují koncept udržitelné mobility. Naše výsledky ukazují, že stávající studijní programy nepokrývají všechny kroky tvorby plánu udržitelné městské mobility. Zjistili jsme několik nedostatků společných pro technické a společenskovědní fakulty, jako jsou znalosti a metody hledání konsensu, nástroje a přístupy monitorování a hodnocení a rozvoj měkkých dovedností (prezentační a komunikační dovednosti a techniky zapojení zainteresovaných stran).Over the last few decades, the urban transport planning framework has changed significantly towards sustainable mobility planning. It brings new requirements for the education of transport experts. In the paper, we discuss the future of academic education concerning these changes based on case studies of two prestigious technical faculties in Germany and Poland and a social science faculty in Czechia offering study programmes related to sustainable urban mobility planning. We applied a self-assessment questionnaire to investigate how the study programmes prepare future mobility managers and present the concept of sustainable mobility to students. Our results show that the existing study programmes do not cover all steps of sustainable urban mobility plan development. We identified a few gaps common to the technical and social science faculties, such as consensus-seeking knowledge and methods, monitoring and evaluation tools and approaches, and the development of soft skills (presentation and communication skills and stakeholder involvement techniques)
Learning through nature and observation - methodological support of educational and educational programmes for kindergartens and primary schools based on the principles of permaculture
No full textText se zabývá permakulturou a využitím jejího konceptu, obsahu a principů v oblasti výchovy a vzdělávání dětí. Snaží se o formulování metodické podpory a inspirace k vytvoření programu pro děti MŠ a ZŠ na permakulturních principech.The text deals with permaculture and the use of its concept, content and principles in the field of upbringing and education of children. It tries to formulate methodological support and inspiration to create a program for kindergarten and elementary schoolchildren on permaculture principles
Inventory and Analysis of Didactic Contents of Cultivation Work Textbooks at Lower Secondary Schools
No full textČlánek popisuje didaktickou vybavenost aktuálně využívaných učebnic pěstitelství na základních školách. Prostřednictvím pěstitelských prací jsou do výuky přirozeně implementovány environmentalistické prvky a dochází k žádanému propojování praxe s teorií. Do výzkumného šetření bylo na základě orientační dotazníkové sondy zařazeno celkem 12 učebnic. Výsledky poukazují na skutečnost, že na řadě škol jsou k výuce pěstitelských prací využívány učebnice staré několik desítek let či tituly původně vydané pro jiný stupeň základní školy.
Z výsledků vyplývá, že se z hlediska didaktické vybavenosti vyskytují rozdíly mezi staršími tituly a učebnicemi vydanými od roku 1997. Nejlépe jsou vybaveny učebnice od nakladatelství Fortuna (Kociánová, 1997; Dytrtová, 2003) a publikace SPN (Milec a kol., 1981), což je jediný z titulů, který má z hlediska sledovaného ukazatele srovnatelné hodnoty s novějšími učebnicemi. Nejnižší didaktická vybavenost byla determinována u publikace SPN (Strumhaus, 1962), která byla rovněž nejstarším porovnávaným titulem. Celkově nejmenší průměrné zastoupení analyzovaných prvků má aparát využití obrazových komponentů.The article describes the didactic equipment of the currently used textbooks of cultivation work at lower secondary schools. Through cultivation work, environmentalist elements are implemented in the teaching. A total of 12 textbooks were included in the research survey based on an investigative questionnaire probe. The results point to the fact that in many schools, textbooks that are several decades old or titles originally published for another level of school are used to teach cultivation work.
The results show that in terms of didactic equipment there are differences between older titles and textbooks published since 1997. Textbooks with the best contents are those published by Fortuna publishing house (Kociánová, 1997; Dytrtová, 2003) and a SPN [State Pedagogical Publishing House] publication (Milec et al., 1981), the only title showing values comparable with newer textbooks. The lowest didactic content has been determined for a SPN publication (Strumhaus, 1962), the oldest title compared. Overall, the lowest average representation of individual elements is attributable to the apparatus of use of pictorial components.  
Editorial 2023/XVIII/1
No full textVážení čtenáři,
ozýváme se vám s koncem roku, který špatně začal a dobře ani nekončí. O to více je potřeba naděje, že v tom příštím se střelka (našeho společného) kompasu otočí k dobru. Které je v nás samotných, a musíme o něj společně pečovat.
Součástí této naděje je i to, že environmentální výchova vyrůstá z hluboce humanistických kořenů – ty začaly (v tomto spojení) prorůstat do společnosti již před sto lety, mj. díky úsilí Přemysla Pittera. Tento humanista a protestantský kazatel vycházel ze snah o eliminaci násilí na mimo-lidských bytostech, rozvíjel však i širší souvislosti environmentální etiky – vznikalo tak názorové podhoubí, které ve svém článku popisuje Sandra Silná. Kdo se stará o osudy zvířat, dokáže porozumět a pomáhat i dalším, „menším“ a bezbranným tvorům, například dětem. Pitter své myšlenky zúročil ve vzdělávání, vytvořil výchovné desatero, v němž myslí i na vztah k prostředí a postuluje ochranu divoké přírody. Děti jsou (v širším smyslu) zárukou obrody společnosti, dobře založená výchovná péče povede k celkové proměně člověka a lidstva, a kromě jiného může utvářet též environmentálně příznivý životní styl.
Etika radikálního ne-násilí (aplikovaná na svět všech živých tvorů) se ovšem prosazuje jen pomalu, snad je to i nedostatkem empatie. Nedokážeme si naslouchat navzájem, natož pak vnímat (pro)jevy vymykající se naší běžné každodennosti, a chápat jejich souvislosti, například v přírodě. Náš způsob, jak vstřebáváme informace, čerpá ze zkušenosti lidského světa a k němu nás i vede – my lidé si rozumíme, své vztahy si mezi sebou dokážeme „spravedlivě“ nastavit. Potřeby toho, co je více-než-lidské, ale příliš neřešíme, ani nechápeme nebo nechceme chápat. A právě k rozšíření této naší schopnosti vnímat, k rozvíjení nových způsobů uchopení skutečnosti má vést pedagogika, kterou ve svém textu představuje Aleš Čermák. Autor tak dokládá, že vědomí propojenosti všeho živého není založeno (jen) racionálně, osobní prožitek je jeho podstatnou součástí – a právě ten má ve výchově své nezaměnitelné místo.
Poněkud jiný způsob, jak vstoupit do živočišné říše, nabízí Monika Janáková – která v článku Kůň v pedagogické praxi ukazuje, že kůň a aktivity s ním spojené mohou poskytovat zajímavé možnosti pro práci s dětmi jak v rámci environmentální výchovy a vzdělávání, tak i ve výchově výtvarné nebo při rozvíjení (mezilidských) vztahů a dalších témat osobnostní a sociální výchovy. Než dlouze text rozebírat z pozice editora, můžeme již připojit reakci jednoho ze čtenářů (a zároveň našeho ctěného recenzenta): „P. S. - na jaře se mi s Envigogikou stala zvláštní věc. Z ničeho nic mi ve schránce přistál odkaz na článek z Envigogiky o koních. Obsahoval odkazy na úžasnou literaturu. Dcera koně miluje, bude zkoušet přijímačky na jezdectví a chovatelství v Benešově. Knihu jsem sehnal. Asi bych tedy měl být pokornější a vidět, že věci se dějí, jak mají...“
I z těchto textů je zřejmé, že k hlubšímu pochopení přírody vede (především) praktická péče, v kurikulu základních škol zprostředkovaná mj. oborem pěstitelství. Jak posuzovat didaktickou vybavenost učebnic pro tento předmět, ukazují Zbyněk Vácha a Michaela Brožková – analyzují 12 aktuálně využívaných učebnic pěstitelství, a to dle souboru relativně exaktních kritérií, týkajících se například aparátů prezentace učiva nebo řízení učení. Tato analýza odhaluje poměrně neuspokojivý stav – používané učebnice, jež jsou důležitým východiskem pro rozvíjení praktických dovedností, ale například také environmentální senzitivity, jsou často zastaralé, a pokud jsou aktuální, nepřinášejí zase zajímavé, snadno využitelné příklady či návody k praktickým činnostem.
Důležitou součástí životní praxe, kterou by si žáci v rámci environmentální výchovy měli osvojit, je i způsob nakládání s odpady. Dagmar Vašutová představuje průběh a výsledky olympiády, jejímž cílem bylo posílit a následně zhodnotit pochopení hlavních pojmů odpadového hospodaření žáky základních škol ve věku 9-12 let. Akce – organizovaná Univerzitou Palackého ve spolupráci s ekologickým centrem Sluňákov – byla pojata jako venkovní „bojovka“, která znalosti zprostředkovala (a testovala) hravou formou.
Kromě českých reálií máme v tomto čísle Envigogiky příležitost nahlédnout i do prostředí více exotického. Eliška Fílová, Jan Andreska a Carolina Castillo Ruiz zde zkoumají, co ovlivňuje environmentální povědomí návštěvníků chráněných přírodních oblastí na ostrově Tenerife – s pomocí modelů Teorie plánovaného chování použitých v dotazníkovém šetření na vzorku návštěvníků zjistili, za jakých podmínek může mít environmentální výchova příznivý vliv na jejich ne/příznivé působení v tomto jedinečném kontextu. Roli hraje například jejich přesvědčení o vlivu na environmentální charakteristiky prostředí, či snadnost/obtížnost spojená s realizací proenvironmentálního chování.
Ale zpět ke školnímu kurikulu, které má v dohledné době být v ČR revidováno, postaveno na kompetenčním základě. Článek Laimy Galkute, Detleva Lindau Banka a Lukase Scheraka může být inspirací, jak kompetence žáků a pedagogů (nejen) k udržitelnému rozvoji rozvíjet, a také posuzovat pomocí zde představené taxonomie SOLO (Structure of Observed Learning Outcomes). Ta pomůže vyhodnotit výsledky takto pojatého učení, a to s ohledem na několik úrovní, jichž žáci/studenti postupně dosahují; důraz je přitom kladen na rostoucí komplexitu, vzájemnou propojenost témat a oborů.
Konečně další text Moniky Janákové Učení přírodou a pozorováním… nás může inspirovat k využití konceptu permakultury ve výchově a vzdělávání dětí. K odkazu na tento článek zcela netradičně připojuji výňatek z recenze, kterou sepsala Eva Hauserová (jejíž identitu snad již mohu odtajnit). Uvádím ji zde jako smutnou vzpomínku na tuto naši přítelkyni a neúnavnou propagátorku permakulturního hnutí, která nás letos zcela nečekaně, dne 22.12., opustila. Kromě této recenze jsme od ní dostali pečlivě zpracovanou korekturu tohoto dlouhého textu, za kterou jsme ani dost nepoděkovali…
Celkově je záměr informovat o možnostech environmentálního vzdělávání inspirovaných permakulturou určitě chvályhodný. Osobně si myslím, že environmentální výchova dětí je u nás na dosti vysoké úrovni, proto by bylo dobré hned v úvodu zdůraznit to, co říkají i české koordinátorky mezinárodního projektu Děti v permakultuře, který je v textu často zmiňován: že totiž přínos permakultury k environmentální výchově spočívá hlavně ve dvou aspektech, a to v etice (tři etické zásady, které akcentují včlenění člověka do udržitelného ekosystému) a v důrazu na design (děti mohou být vedeny k aktivnímu kreativnímu designování).
…
Pozitivní je, že autorka upozorňuje na časté zužování permakultury na pouhé přírodní/udržitelné zahradničení či hospodaření s půdou. Tak to zdaleka není a permakultura si určitě zaslouží, aby byly její designové metody aplikovány daleko širším způsobem, včetně sociální oblasti, nebo, jako v tomto případě, na samotný pedagogický proces.
Právě v této oblasti by ale bylo dobré metodiku doplnit o české příklady komunitních a dalších společenských aktivit, které usilují o větší udržitelnost, a nespokojovat se britskými příklady, u nás neznámými. Několik tipů jsem uvedla v komentářích.
(Eva v nich píše, že hnutí Transition u nás neexistuje, nahradila by je komunitními zahradami, skupinami KPZ, ukázkovými permakulturními projekty (mapa je na webu permakulturacs.cz). Z finančně resilientních projektů je podle ní asi nejlepším příkladem LETS – systémy místní měny – těch u nás existuje několik. Z publikací doporučuje mj. knihu Líná zahrada od Aleny Suchánkové, viz web permanet.cz.)
Díky, Evo, za vše, čím jsi nás soustavně inspirovala. Letos na jaře zasadím semínka, která jsi vždy položila na zídku své zahrady (pak jsi sezvala nás, sousedy, abychom si dle potřeb sami brali). To, co vyroste, bude živou součástí Tvého snažení a praxe…
Našim čtenářům přejeme do Nového roku, aby i jim vyklíčilo a vzešlo něco, čím je druzí obdarovali.
Za redakci Envigogiky
Jana a Jirka Dlouz
Přemysl Pitter - the beginnings of Czech environmental education and ecotheology
No full textPřemysl Pitter je významnou postavou československých dějin, muž, který dokázal svým nadšením a neúnavnou dlouholetou prací překračovat hranice mezi lidmi, národnostmi a církvemi. Ekumenický kazatel, humanista, pacifista, muž, který se, podobně jako Sir Nicholas Winton, během válečných a poválečných let angažoval při záchraně dětí – sirotků, bez ohledu na to, jaké byly ná-rodnosti. Jak sám o sobě Pitter říkal, dal svůj život do služeb Bohu, a to hlavně v těch nejmenších – dětech. Nebyly to ale jen děti, Přemysl Pitter byl taktéž významným propagátorem otázky přístupu člověka ke zvířatům, dnes bychom řekli „práv zvířat“, svou činností se za „práva menších“ zasazo-val. Článek poukazuje na ekologicky laděné části Pitterova díla. Právě tato část Pitterova díla ovšem zůstává dodnes nepříliš zmapována. V postavě Přemysla Pittera nacházíme inspirujícího učitele, který usiloval o proměnu člověka, lidstva, ve smyslu zodpovědné svobody, porozumění mezi lidmi, environmentálně příznivého životního stylu a toto vše se snažil předat ve svých před-náškách pro veřejnost, ale i při výchově dětí – válečných sirotků. I proto bychom z dnešního pohle-du Pittera mohli nazvat environmentalistou a enviropedagogem. Dnes, století vzdáleni od počátku Pitterova působení, v kontextu měnících se nálad ve společnosti, v blízkosti válečných konfliktů a s patrnými projevy klimatických změn vidíme, že jeho požadavky na proměnu společnosti a na vý-chovu nové generace, jsou stále aktuální, ba možná aktuálnější, než kdy dříve a že se k mnohým jeho myšlenkám můžeme vrátit.Přemysl Pitter is an important figure in Czechoslovak history, a man who was able to cross borders between people, nationalities and churches with his enthusiasm and tireless long-term work. An ecumenical preacher, a humanist, a pacifist, a man who, like Sir Nicholas Winton, was involved in the rescue of children - orphans, regardless of their nationalities, during the war and post-war years. As Pitter himself said, he gave his life to the service of God, especially in the small-est - children. But it wasn\u27t just children, Přemysl Pitter was also an important promoter of the issue of human access to animals, today we would say "animal rights", he advocated for the "rights of minors" through his activities. The article points out on the ecologically tuned part of Pitter\u27s work. However, this part of Pitter\u27s work remains poorly mapped to this day. In the character of Přemysl Pitter, we find an inspiring teacher who strove for the transformation of a person, humanity, in the sense of responsible freedom, understanding between people, an environmentally favourable life-style, and he tried to convey all this in his lectures for the public, but also when raising children - war orphans. That is also why, from today\u27s point of view, we could call Pitter an environmentalist and environmental educator. Today, a century removed from the beginning of Pitter\u27s work, in the context of changing moods in society, in the vicinity of war conflicts and with visible manifestations of climate change, we see that his demands for the transformation of society and the education of a new generation are still relevant, perhaps more relevant than ever earlier and that we can return to many of his ideas
Waste competition - sorting or recycling?
No full textRealizace environmentální výchovy s pomocí venkovní výuky je v posledních letech velmi častá. Shoda se objevuje již v hlavní myšlence charakterizující oba pojmy: výuka o přírodě, výuka pro přírodu a výuka v přírodě (Palmer a Neil, 2003; Donaldson a Donaldson, 2013). Vzdělávání pro životní prostředí i terénní výuka se objevují ve školním kurikulu na mnoha místech, ať již v horizontálním či vertikálním směru – od předškolního až po pregraduální vzdělávání. Tématem, které v této oblasti dlouhodobě rezonuje, jsou odpady. Tyto aspekty jsou důvodem realizace odpadové olympiády, na které se podílí naši studenti ve spolupráci s ekologickým centrem Sluňákov jako organizátoři a žáci základních či nižších středních škol jako účastníci. Hlavním tématem posledních let byla recyklace odpadů. Příspěvek hodnotí znalosti účastníků olympiády o hlavních pojmech doprovázejících nakládání s odpady: „třídění odpadu“ a „recyklace“. Zaměřuje se na výskyt záměny těchto pojmů a na vliv průběhu venkovní akce na ujasnění odpadového pojmosloví.The implementation of environmental education with the help of outdoor education has been common in recent years. There is already a consensus in the main idea that characterizes both terms: learning about nature, learning for nature and learning in nature (Palmer and Neil, 2003; Donaldson and Donaldson, 2013). Both environmental education and outdoor education appear in the school curriculum in many places, both horizontally and vertically, from preschool to undergraduate education. A topic that resonates in this area for a long time is waste. These aspects are the reason for the realization of the Waste competition, in which our students participate as organisers in cooperation with the Sluňákov Ecological Centre and primary or lower secondary school students as participants. The main topic of the last few years has been waste recycling. The paper evaluates the competition participants´ knowledge of the main concepts accompanying waste: "waste sorting" and "recycling". It focuses on the occurrence of confusion between these terms and the impact of the outdoor event on the clarification of waste terminology
Factors Influencing the Environmental Awareness of Visitors to the Natural Protected Areas on the Island of Tenerife
Full text linkV rámci výzkumu bylo analyzováno chování návštěvníků chráněných přírodních lokalit na ostrově Tenerife a byly popsány základní charakteristiky návštěvníků těchto oblastí. Návštěvníci vyplňovali anonymní výzkumné dotazníky sestavené na základě modelu, který propojuje Teorii plánovaného chování s dalšími prvky behaviorální analýzy a za pomoci tohoto výzkumného nástroje byly analyzovány faktory ovlivňující výsledné pro-environmentální chování návštěvníků. Návštěvníci byli také dotazováni, jak vnímají v přírodních lokalitách situaci týkající se nakládání s odpadky a jak na ně působí vzdělávání ze strany správy daného přírodního parku. Výsledky výzkumu potvrzují význam vlivu environmentální výchovy na environmentální povědomí lidí. Bylo zjištěno, že uvědomění si důsledků chování výrazně ovlivňuje osobní normy a postoje a ty pak mají největší vliv na výsledné pro-environmentální chování návštěvníků. Chráněné přírodní území může mít výchovnou roli, ale také je důležité umožnit návštěvníkům chovat se v tomto prostředí uvědoměle, k čemuž je potřeba zajištění vhodných podmínek (dostatek odpadkových košů, možnost třídit odpad atd.). Výsledky výzkumu také poukázaly na to, že pro-environmentální chování je ovlivněno vnímanou behaviorální kontrolou, tedy tím, jak obtížné je pro návštěvníky chovat se v daném prostředí určitým způsobem.The research analysed the behaviour of visitors to protected natural sites on the island of Tenerife and described the main characteristics of visitors to these areas. Visitors completed anonymous research questionnaires based on a model that combines the Theory of Planned Behaviour with other elements of behavioural analysis, and using this research tool, the factors influencing visitors\u27 resulting pro-environmental behaviour were analysed. Visitors were also asked how they perceived the situation regarding litter management in the natural sites and how they were influenced by the education provided by the management of the natural park. The research results confirm the importance of the influence of environmental education on people\u27s environmental awareness. It was found that awareness of the consequences of behaviour significantly influences personal norms and attitudes, and these in turn have the greatest impact on the resulting pro-environmental behaviour of visitors. A protected natural area can have an educational role, but it is also important to enable visitors to behave in an environmentally conscious manner, for which the provision of appropriate conditions (sufficient bins, the ability to sort waste, etc.) is needed. The research results also indicated that pro-environmental behaviour is influenced by perceived behavioural control, i.e. how difficult it is for visitors to behave in a certain way in a given environment