Envigogika (E-Journal, Charles University Environment Center in Prague)
Not a member yet
613 research outputs found
Sort by
The Environment of the Czech Republic - development from 1990 to today
No full textPřednáška pro učitele ekologické výchovy ve SEV Sever v Horním Maršově 23. 8. 2013Martin Říha, jeden z autorů publikace „Životní prostředí České republiky“ s podtitulem „Vývoj a stav do konce roku 1989“ (což je inventura stavu životního prostředí, jaký jsme zdědili po komunistickém vládnutí), se pustil do hodnocení jeho stavu a vývoje v období následujícím – až dodnes. Dochází k závěru, že velký pokrok jsme od té doby neučinili a mnohá předsevzetí z původních programů se nepodařilo splnit ani po 23 letech. Životní prostředí se navíc dostalo díky ekonomickým a sociálním problémům i díky částečnému zlepšení až na druhou kolej zájmů veřejnosti. Proto, píše autor, je dlouhodobým a nesmírně důležitým úkolem právě ekologická výchova a vzdělávání k dlouhodobé udržitelnosti života.A lecture for teachers of environmental education at the SEVER Center for Environmental Education, Maršov, August 23rd, 2013Martin Říha, one of the authors of the publication "The Environment of the Czech Republic" with the subtitle "Its development up until the end of 1989" (an inventory of the state of the environment inherited from the communist regime), embarked on a review of its condition and development during the subsequent periods until now. He concludes that we have not made great progress since then, and many original program resolutions have not been fulfilled even after 23 years. Due to economic and social problems and partly due to improvements, the environment has also been put on the back burner of public interests ,. Therefore, he writes, environmental education is a long-term and extremely important task for achieving sustainability in life
Editorial
No full textVážení čtenáři Envigogiky,jak máme ve zvyku, představujeme nové právě vycházející číslo (2013/VIII/3) v souvislostech širších, dosvědčujících směr našeho společného usilování. V tomto podzimním čase se dotkneme často diskutovaného problému elit a jejich postavení v současné společnosti výkonu, a pravidelně opakovaných námitek, že současná společnost elity jakoby nepotřebuje, a ani nevytváří[1]. Intelektuální elitou je vždy míněna vrstva lidí s rozhledem, sečtělých, schopných uvažovat v souvislostech; to vše jsou schopnosti vznikající ve svobodě – nejen smýšlení, tedy názoru a jeho vyjádření, ale především myšlení samého. Tato svoboda potřebuje otevření časového prostoru, kdy myšlení je samo sebou – může volně plynout, aniž by naráželo na své, či spíše vnější „produktivní“ nároky. Čas pro čtení, rozvažování či dokonce rozjímání chybí stále více, což je spojeno s nedůvěrou, že by takové počínání mohlo vůbec „k něčemu vést“.Také environmentální vzdělání vede v tomto ohledu bitvu předem ztracenou – pokouší se vyvzdorovat tento volný čas v systému požírajícímu naše děti již v útlém věku, a obhájit jej proti soustavnému nároku na vytváření nových znalostí. Jenomže co to je znalost: správně zodpovězená položka v dotazníku, výsledek testu? Souvisí v naší „znalostní společnosti“ opravdu přímo s (osobním) úspěchem? Skutečné poznání je třeba nejen nabýt, ale také pro sebe strávit, vystavit zkoušce při střetu se skutečností, obhájit v diskusi… To vše postupně zdegenerovalo v pouhou schopnost použít je pro tvorbu požadovaného produktu, ať jím je publikovaný text, prezentace, nebo jen ukončená vzdělávací jednotka vykazatelná v CV. Že by se dalo poznávat „jen tak“, při četbě, procházkách krajinou a diskusích s přáteli, se zdá být stále více absurdní – a vzdělávání ve své dnešní komplikovanosti pro tento pomalý a někdy bolestivý proces neposkytuje bezpečný prostor už vůbec. Jenomže právě toto bezpečí je nezbytné nejen pro početí, ale i zdárný vývoj a zrání opravdové myšlenky.Takže i my zde chceme soustavně připomínat, že také například krajina se svými horizonty, které pokud možno nejeví známky „znásilnění“ ve jménu zisku, je pro plynulý tok myšlenek stejně důležitá, jako jiné okolnosti duchovního růstu. A péče o tuto krajinu se všemi jejími obyvateli i neživými „prvky“ je tak do jisté míry i praktickou péčí o duchovní rozměr našeho bytí. Což by se mělo dít v jednotě, tedy podpoře jak myšlení samého, v rozumném hospodaření s časem k tomu vyhrazeným, tak i v praktické péči o jeho průvodní jevy či nezbytné okolnosti. Tedy o přírodu, která je stále krví našich myšlenek. Bez tohoto praktického zřetele by se z putování krajinou snadno stala pouhá kratochvíle, vhodná k odpočinku, ne ale k rozvíjení mladého ducha, které se děje nejúčinněji právě v přičinlivé starosti a péči o věci či bytosti hmatatelné, krásné a živé.O této otevřenosti vůči přírodě a teprve posléze i lidskému společenství s jeho duchovními statky a kulturou svědčí jako vždy spíše naše nerecenzované články. Vidíme tak například, jak se při otevření ekocentra Dotek v novém světle ukazuje role těch, kteří ho vzkřísili (Hany a Jiřího Kulichových), a vzali na sebe úlohu připomínat naši minulost s ohledem též i na její poselství pro generace budoucí, včetně utváření udržitelné podoby jejich života. O křesťanském pohledu na ekologickou problematiku hovoří Jiří Nečas – ukazuje, jak je autenticky lidský a přitom odpovědný vztah k přírodě kulturně založen. V podobné souvislosti se do polemiky s článkem Zdeňky Petákové z předminulého čísla Envigogiky pouští také Peter Sabo a Ľudmila Sabová – vymezují se vůči zatvrzelému „popírači kultury“ profesoru Šmajsovi, a stejně jako Jiří Nečas vidí cestu v navázání na její nejlepší tradice. Text publikujeme včetně recenzí, které přinášejí nové pohledy na tento problém a odkazy do literatury. Lehce se dotkneme i uměleckého uchopení přírody: jak funguje „umění v krajině“ popisuje v recenzi nově vydané knížky o land artu Hana Kolářová. A Jiří Olšovský se pokouší sdělit, jak lze do vztahu k přírodě vstoupit i dnes, ve věku ovládaném technikou.Do jiného soudku patří texty, které se zabývají rolí vědy a politiky při zařizování kvalitního, dlouhodobě udržitelného života. Vtipně a přitom s erudicí psaný text Františka Kožíška a Petra Pumanna se věnuje úskalím, která může potkat vědec, pokud chce svědomitě sdělit své výsledky veřejnosti. Autoři popisují, jak se postupně podstata jejich sdělení „ztratila v překladu“ do stručných mediálních zpráv a především jejich titulků – uvažují, jak by se dalo zkreslením tohoto druhu vyhnout, aniž by se věda uzavřela sama do sebe. I v tomto čísle se věnujeme možnostem hodnocení EV, tentokrát ve velmi komplexním a zasvěceném pohledu na environmentální gramotnost z dílny Petra Daniše, který nám podal zprávu (nejen) o připravovaném výzkumu PISA v roce 2015. Osvětu veřejnosti v ochraně přírody a význam zapojení různých společenských skupin mají na mysli Peter Repka a Milada Švecová, když představují způsob, jak efektivně analyzovat management chráněných území. Jana Laciná a Vlastimil Kostkan se pokoušejí zprostředkovat široké veřejnosti nejnovější poznatky z přírodovědných i společensko-vědních oborů souvisejících se životním prostředím, a podávají nám o tom zprávu. Mozaiku doplňuje pohled do blízké minulosti a očekávané budoucnosti: stav životního prostředí České republiky od roku 1990 dodnes rekapituluje Martin Říha; a Václav Mezřický se zamýšlí nad současnými parlamentními volbami především s ohledem na neschopnost současné politiky odpovídat na zásadní výzvy doby.Úplně nakonec pro vás máme smutnou zprávu – zemřel náš kolega a přítel Martin Braniš, člen redakční rady Envigogiky. Úvahou o jeho možném (nevysloveném) „poselství“ se s touto osobností loučíme, a tímto dáváme (doufáme, že nikoli poslední) sbohem i vám, našim čtenářům. V souvislostech úvah tohoto nového čísla vám přejeme, abyste zdárně a přitom (trvale) udržitelně procházeli svými autentickými životy, a nikoli pouze jejich náhražkami – úspěšnými životopisy, které lze vystavit druhým na odiv.To vám za redakci Envigogiky i tentokrát přejeJana a Jirka Dlouzí, dne 20.10.2013[1] Text je do značné míry inspirován rozhovorem se sociologem Ivo Možným z Lidových novin, které vyšly dne 19. 10. 2013Dear Envigogika readers, As is our custom, we are introducing this new, fresh issue (2013/VII/3) in a broader context that reinforces the direction of our common endeavours. In this time of autumn, we will touch upon the frequently discussed issue of elites and their status in contemporary performance-oriented society and the regularly recurring objection that contemporary society neither needs nor produces any elites [1]. The term ‘intellectual elite’ always refers to a circle of people with an outlook, well-read, capable of thinking in contexts; all these abilities are formed in a state of freedom: not only freedom of opinion and expression thereof, but also the freedom of thinking itself. This freedom requires an open timeframe when thinking is taken for granted: it can flow freely without colliding with its own or external “productive” requirements. Time for reading, deliberation or even contemplation is ever scarcer and is connected with scepticism that such behaviour could “lead to something”.In this respect, environmental education, too, has been waging a losing battle: it is trying defiantly to wrest this free time out of a system that devours our children at an early age, and defend it against the constant requirement to form new knowledge. But what is knowledge? Is it a correctly answered item in a questionnaire, a test result? Is it really directly related to (personal) success in our “knowledge society”? True knowledge should be not only acquired but also digested, put to the test in a clash with reality, defended in discussion… All of that has progressively degenerated into the mere ability to use it to make a required product, whether it is a published text, a presentation, or just a completed education unit that can be demonstrated in a CV. It seems ever more absurd that one might learn “for nothing”, while reading, strolling through the countryside and holding discussions with friends; and education in its complicated present-day form provides no safety room at all for this slow, sometimes painful process. Nevertheless, it is just such security that is necessary for not only the conception but also the successful growth and maturing of real ideas.We too want to constantly point out that a landscape with its horizons, for instance, which shows no signs as far as possible of having been “raped” in the name of profit, is as important for the smooth flow of thoughts as other circumstances of spiritual growth. Care for this landscape and all its inhabitants as well as inanimate “components” is thus, to some extent, practical care for the spiritual dimension of our existence. This should be done in unity, that is, support for thinking as such, the wise management of time set aside for it, and practical care for its accompanying phenomena or requisite environment, i.e.care for nature, which remains the blood of our thoughts. Without this practical consideration, wandering through the countryside would easily become a mere pastime, good for relaxation but not for cultivating a young spirit, which is most efficiently achieved through diligent care for things and beings that are tangible, beautiful and alive.This openness towards nature and only then towards human society with its spiritual possessions and culture, is as usual mainly demonstrated in our non-reviewed articles. We thus see, for example, how the roles of people who have revived the Dotek environmental centre (Hana and Jiří Kulich) are shown in a new light as they open the centre, and how they have taken upon themselves the task of reminding us of our past with regard to its message for future generations, including the establishment of a sustainable form of living. Jiří Nečas talks about the Christian perspective on environmental issues: he shows how an authentic humane and responsible relationship to nature is culturally based. On a similar note, Peter Sabo and Ľudmila Sabová start a polemic with Zdeňka Petáková’s article in the second-to-last issue of Envigogika: they define themselves in opposition to the obstinate “denier of culture”. Professor Šmajs, and like Jiří Nečas, they see the way forward in following up on its best traditions. We publish the text complete with the reviews, which bring new perspectives to the issue and references to literature. We also touch lightly upon the artistic representation of nature: Hana Kolářová’s review of a new book on land art describes how “art in the landscape” works. Finally, Jiří Olšovský tries to say how one can enter into a relationship with nature even today, in an age dominated by technology.Another section contains articles dealing with the role of science and politics in establishing a quality, long-term sustainable life. The paper by František Kožíšek and Petr Pumann is a witty and erudite description of the pitfalls encountered by a scientist who wants to faithfully share his results with the public. The authors describe how the essence of their message has progressively been “lost in translation” within brief media news items and primarily within their headlines; they speculate how this type of distortion could be avoided without science retreating into itself. This issue also focuses on the possibilities for evaluating EE, this time with a highly comprehensive and insightful perspective on environmental literacy written by Petr Daniš, who reports on (not only) the PISA research planned for 2015. In their presentation of a method for efficiently analysing the management of protected areas, Peter Repka and Milada Švecová highlight the need for awareness raising about nature protection and the importance of involving various societal groups. Jana Laciná and Vlastimil Kostkan have been attempting to present recent findings in nature and social sciences related to the environment to the general public, and they report on their efforts here. The mosaic is complemented with a look back at the recent past and the outlook for the future: Martin Říha recapitulates the state of the Czech Republic’s environment since 1990; Václav Mezřický reflects upon the 2013 parliamentary election, chiefly the inability of contemporary politics to respond to the key challenges of our time.A bit of sad news to conclude: our colleague and friend Martin Braniš, a member of the Envigogika editorial board, has died. We bid him farewell with a reflection on his possible (implicit) “message”, and at this point we also say good-bye to you, our readers (with the hope that it’s not the last time). Within the context of the reflections contained in this new issue, we wish you a successful and sustainable journey through your actual lives and not only their substitutes – successful CVs that can be showcased for others to admire.Wishing you all the best on behalf of the Envigogika team,Jana and Jiří Dlouhý, 20 October 2013[1] The text is largely inspired by an interview with the sociologist Ivo Možný in the newspaper Lidové noviny dated 19 October 2013
Ethics and Ecoethics by Josef Petr Ondok: Between the Sciences, Philosophy, and Theology
Get PDFČlánek Etika a ekoetika Josefa Petra Ondoka: Mezi přírodními vědami, filosofií a teologií analyzuje část teoretického díla J. P. Ondoka, zejména na základě jeho knihy Člověk a příroda: Hledání etického vztahu. Zvláštní důraz je kladen na vymezení Ondokova přínosu etickému a ekoetickému myšlení a na vazbu (tohoto myšlení) s aristotelsko-tomistickou filosofií.This article analyzes one part of the theoretical works by J. P. Ondok related in particular to his book called Člověk a příroda: Hledání etického vztahu (Man and Nature: In search of an Ethical Relationship). Special attention is devoted to defining Ondok’s contribution to considerations on ethics and ecoethics, as well as to the link between these reflections to the philosophy of Aristotle and Thomas Aquinas
Non-native invasive fishes and their perception by selected groups of students and anglers
No full textInvazivní druhy jsou jedním z klíčových faktorů člověkem způsobovaných změn ekosystémů v globálním měřítku. V tomto příspěvku jsou pomocí dotazníků vyhodnoceny názory dvou skupin respondentů (středoškolských studentů/studentek a sportovních rybářů) na přítomnost, význam a nebezpečí nepůvodních invazivních rybích druhů přítomných na území České republiky. Výsledky ukazují u obou skupin respondentů v podstatě dobrou orientaci a znalosti v problematice nepůvodních druhů ryb a jejich nebezpečí pro nativní ichtyofaunu.One of the key drivers of the human-caused global environmental change are invasive alien species. The opinions of the two respondent groups (secondary school students and adult anglers) are analyzed by questionnaires with respect to the presence, relevance and the hazards of non-native (alien) invasive fishes presented in the Czech Republic. The results in both groups of respondents show relatively good orientation and knowledge in the field of problems of non-native fish species and their threat to native ichtyofauna
A philosopher to whom I take my hat off
No full textRecenze knihy Šmajs, J. Evoluční ontologie kultury a problém podnikání, nakladatelství Masarykovy univerzity a nakladatelství Doplněk, 2013, 250 s. Zveřejněno v Britských listech, 19. 4. 2013.Text nevyjadřuje názor redakce.A review of the book: Josef Šmajs – Evoluční ontologie kultury a problém podnikání, Doplněk, 2013, 250 pp.The Brno-based thinker Josef Šmajs presents the ontic conflict of the culture with Earth and his severely critical opinion of today’s lack of respect for nature
Evaluation of Implementing the Philosophy of Sustainable Development in the Education Process in Primary Schools in the City of Banská Štiavnica
No full textRozvoj environmentálnej výchovy a vzdelávania patrí v súčasnosti k stálym požiadavkám na všetkých stupňoch škôl v Slovenskej republike. Významnou úlohou školy je dlhodobo a systematicky ovplyvňovať a usmerňovať spôsob myslenia žiakov, zvyšovať environmentálne vedomie a na princípe hromadenia životných skúseností smerovať k udržateľnému rozvoju spoločnosti.Článok prináša výsledky analýzy stavu uplatňovania filozofie udržateľného rozvoja vo výchovno-vzdelávacom procese na základných školách v meste Banská Štiavnica na základe vyhodnotenia súboru indikátorov udržateľného rozvoja škôl za školský rok 2011/2012.Development of environmental education is currently required at all levels of education in Slovakia. The school plays an important role in long-term and systematic influence and guidance of pupils thinking and in increasing environmental consciousness. The role of the school is also to support sustainable development of society with the principle of accumulation of life experiences.The article presents results of analysis focused on state of sustainable development implementation within the educational process at primary schools in the city of Banská Štiavnica by the means of evaluation of the sustainable development indicators for academic year 2011/2012
The methodology for evaluation of environmental education programmes for pre-school and K-5 elementary school pupils
No full textMetodika předkládá souhrn nástrojů pro evaluaci programů environmentální výchovy určených pro žáky předškolního a mladšího školního věku. Vymezuje relevantní proměnné environmentální výchovy a diskutuje strategie pro jejich kvantitativní i kvalitativní evaluaci. Uvádí příklady z domácích i zahraničních evaluačních výzkumů.The methodology provides a comprehensive overview of instruments aimed for evaluation of environmental education programmes for pre-school and K-5 elementary school pupils. It defines relevant variables for environmental education and discusses strategies for their quantitative and qualitative evaluation. Examples of evaluation research from Czech and abroad are provided
Editorial of Bedrník 2013/4
No full textÚvodník časopisu pro ekogramotnost Bedrník.Editorial ofthe journal for environmental literacy Bedrní
Impact of a residential program on attractiveness of The Jizera Mountains
No full textČlánek prezentuje výsledky evaluace programu environmentální výchovy pro žáky ve věku 10-12 let. Cílem bylo analyzovat vliv programu na zvýšení atraktivity Jizerských hor. Výzkum (N=78) nepotvrdil vliv programu na měřenou proměnnou. Podle výsledků jsou Jizerské hory atraktivnější pro dívky, než pro chlapce. Věk negativně koreluje s atraktivitou. Na atraktivitu neměly vliv předchozí zkušenosti s Jizerskými horami. Článek dále diskutuje limity výzkumu a navrhuje možná vylepšení programu.The article presents results of an evaluation of an environmental education program for children in age 10-12. The goal was to analyze if the program increases attractiveness of Jizera Mountains for children. The research (N=78) did not proofed any impact of the program on attractiveness of the Jizera Mountains. According to its results, the Jizera Mountains are attractive more to girls than to boys. Age is negatively correlated with the attractiveness. Previous experience has no impact on the attractiveness. The article further discusses limits of the research and suggests possible improvements of the program
Editorial 2013/VIII/1
No full textTentokrát s názvem:Cesta tam a zase zpátkyTato krátká úvodní úvaha je věnována Zdeňku Kratochvílovi, jehož zamyšlení na Ekologických dnech Olomouc ji též inspirovalo.Kam taková cesta vede? K poznání (které je vždy dílčí), ale též zpět, k celkovosti...K redukci přirozeného, jde ale o to, neztratit ale přitom zpět k této přirozenosti přístup. Ve způsobu redukce se ukazuje, jak k problému přistupujeme, tedy se odkrývá úhel pohledu nebo metodologické principy oboru a kontext jejich uplatnění (ve všech experimentálních vědách dokládaný spolu s výsledky jakožto protokol nebo popis situace). Tam, kde redukující principy nelze rozpoznat (tedy odlišit je od skutečnosti), nastává problém – popis skutečnosti se promění v různé druhy ideologií, z kterých cesta zpět nevede. Abychom dospěli do tohoto bodu (záměna pravé skutečnosti za její redukovaný obraz, a vice versa), stačí málo – jistá nepořádnost a nedůslednost vědeckého bádání, oslněnost výsledky a produkty na úkor jejich řádné diskuse a popisu podmínek, za kterých vznikaly (ze kterých je pak lze definovaným způsobem přenést do podmínek jiných); nezodpovědná snaha o úspěch, na které lze založit stejně málo odpovědný postup "vpřed". Soustavný dialog mezi (abstraktním, redukovaným) poznatkem a kontextem, v němž "platí", nepotřebuje pouze matematika, věda ve své podstatě abstraktní – a zde tedy mají původ nářky nad matematizací světa. Tyto stížnosti se tak netýkají (či by se neměly týkat) postupu uplatnění matematických principů v živém, přirozeném světě, ale dekontextualizace tohoto postupu – ztotožnění, absolutizace platnosti výsledků získaných s pomocí matematiky s různými podobami skutečnosti, nezávisle na historické situaci či místních podmínkách a souvislostech.Toto poučení si bereme za své při snaze o vedení odborného dialogu i zde, v tomto čísle Envigogiky. Kam se v něm vydáme? Jako vždy nejdříve k živému dění - tentokrát přímo k veřejné debatě o vzdělávání v souvislosti se Strategií vzdělávání 2020 probíhající právě v těchto dnech. Dokument vznikající na půdě Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy poněkud opomíjí pojem environmentální vzdělávání nebo vzdělávání pro udržitelný rozvoj, což je důvod do diskuse vstoupit; skupina protagonistů EVVO a VUR tak činí: navrhuje změny v textu Strategie vzdělávání 2020 a přichází s obecnými připomínkami V této souvislosti si dovolujeme též stručně zrekapitulovat hlavní myšlenky, které se v této (spíše soukromé) diskusi vynořily; možná jsou totiž ukazatelem obecnějších pohledů na to, co je (akademická) komunita v oblasti EV a VUR, a jakou roli hrají nevládní neziskové organizace (nejen) v této oblasti. Že situace může být podobná dokonce i mezinárodně, ukazuje interpelace slovenského ministra školství ve věci environmentální výchovy a vzdělávání - Mikuláš Huba v ní poukazuje mj. na chybějící koncepci, infrastrukturu pro tuto (již tradiční) vzdělávací oblast, a dále nedostatečnou podporu právě nevládním organizacím. Své argumenty přitom odvozuje přímo z odkazu Jana Amose Komenského a jeho - jak bychom dnes řekli - "celostní" filosofie.Následuje série článků našich stálých autorů - Martina Říhy a znovu ještě též Mikuláše Huby. Týkají se role vědy v politice (Věda jako kooperující systém nebo jako bojiště oborů? - včetně reakce na tento text; Politika, intelektuálové a odborníci; Rozhovor České pozice...); našeho kulturního nebo přírodního dědictví a způsobu nakládání s ním; nebo krajiny a její paměti - v různých podobách, jež poukazují ke vztahu s lidmi, jejím osídlením... Texty, které přibližují souvislosti racionálního poznání s uměleckým prožitkem, nebo se zamýšlejí nad děním na pomezí kultury a ekologie, které se odehrává v rámci Ekologických dnů Olomouc 2013 - toto pravidelné setkávání s vyjímečnými lidmi je, jako vše pod-statné v této době, kriticky ohroženo...A toto ohrožení se - z poněkud jiného úhlu pohledu - stává i námětem úvah odborných: Svatava Janoušková se svými kolegy diskutuje téma environmentální bezpečnosti ve všeobecném vzdělávání. Poněkud optimističejší přístup zaujal Jan Labohý s Bohuslavem Binkou, kteří docházejí k zajímavým závěrům ohledně vlivu vnímání budoucnosti na skutečnou její podobu. Evaluaci programů environmentální výchovy se věnuje Jan Činčera: zkoumá, jak může být atraktivita Jizerských hor ve vnímání 10–12letých žáků ovlivněna pobytovým programem. Soubor indikátorů udržitelného rozvoje škol a jejich uplatnění ve výchovně-vzdělávacím procesu diskutuje ve svém textu Viera Chrenščová a Jana Škvarková.K odborným textům patří nebo se k nim vyjadřují též recenze - tentokrát se Jiří Olšovský zamýšlí nad různými způsoby zkoumání přírody, kdežto Zdeňka Petáková je fascinována dílem jednoho současného filosofa. Věnujte prosím pozornost i dalším textům tohoto (na texty bohatého) čísla, ať již jde o úvahu na téma dostupnosti energie v současné době z pera stejné autorky, stručnou rekapitulaci výsledků osmého zasedání Steering Committee (Dohlížecího výboru) Strategie EHK OSN ke vzdělávání pro udržitelný rozvoj, zprávu o letošní konferenci Naše společná přítomnost: Současné výzvy Střední Evropy..., nebo informace o letošních laureátech ceny Josefa Vavrouška. A některé další, viz přehled tohoto čísla.A tak již můžeme pouze navázat na úvahu úvodní: zdá se, že publikovat cosi, například vydat nové číslo Envigogiky, je cestou pouze tam, a tedy změnou víceméně trvalou – co bylo napsáno, zůstane kdesi uchováno. Nicméně ani zde neusilujeme (pouze) o jakousi tuto trvalost – naše texty by měly jít k vám, našim čtenářům. Pokud se nám naše úsilí vrátí zpět v podobě jakékoli odezvy, bude cíl naší práce naplněn.V tuto chvíli tedy přejeme, abyste se vy, naši čtenáři, vždy znovu vraceli zpátky domů nejen ze svých (tentokrát již prázdninových) cest, ale též, aby se samotné vaše myšlenky vracely zpět, k vám samým - s tímto přáním se za redakci Envigogiky loučíJana a Jirka DlouzíPS: Tento úvodník píši v době letošních ničivých povodní - myslím na vše, co plyne, aby se již nevrátilo; odnáší přitom mnohé z toho, na čem jsme lpěli až doposud. Myslím také na samotnou myšlenku pokroku ‑ na to, proč cesta k lepším zítřkům vede jenom tam, často ovšem jinam, než jsme chtěli