Envigogika (E-Journal, Charles University Environment Center in Prague)
Not a member yet
613 research outputs found
Sort by
In the Footsteps of Bedřich Moldan: Editorial of the special issue of Envigogika 2025/XX/2
No full textVážení čtenáři,
Toto číslo Envigogiky jsme zasvětlili přípravě sborníku, který jsme předali Bedřichu Moldanovi na oslavě jeho 90. narozenin 9. září tohoto roku. Gratulace Bedřichových přátel a spolupracovníků jsou pohledem do minulosti blízké i vzdálené; jsou doplněné o principy pedagogické reformy, které Bedřich nastínil už v r. 1998, po velké konferenci UNESCO věnované roli vzdělávání pro udržitelnost v řecké Soluni, které se osobně účastnil. Zveřejnili jsme je už v podobně laděném sborníku Hluboká ekologická stopa z r. 2010, na který nyní s radostí navazujeme.
Shromáždili jsme tak 16 885 slov, která s vděčností a leckdy i s údivem rekapitulují, čím vším Bedřich byl, a hlavně – co udělal pro svět a přírodu. To vše zde předkládáme našim čtenářům s nadějí, že se poučí a pobaví nad těmito průhledy do historie – a to i když jsme si vědomi toho, že cena slov dnes značně devalvovala. Namísto mluvení a přemýšlení se cení akce a síla. Současná světová rizika tak souvisí hlavně s tímto přístupem. Chtěli jsme ale slovům vrátit jejich moc – což, jak doufáme, je možné právě v této velmi osobní rovině. Některé příspěvky představují skutečně unikátní svědectví. Celý soubor textů si teď můžete přečíst v elektronické knihovně COŽP, nebo jako jednotlivé články v tomto zvláštním čísle časopisu Envigogika.
Při této příležitosti jsem byla zároveň pozvána, abych promluvila o počátcích existence Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, které vzniklo v r. 1992 a Bedřich Moldan byl jeho prvním ředitelem. Přitom jsem si uvědomila, že tyto vzpomínky součástí sborníku nejsou – asi proto, že jsem začátky tohoto pracoviště vždy pokládala za určitý experiment, který ne úplně vyšel. My jsme se tehdy snažili o jakousi nápravu světa za pomoci uznávané společenské skupiny, tedy vědců a vysokoškolských pedagogů, takže to bylo spíše aktivistické působení na půdě čistě akademické. V průběhu let se ukázalo, že toto není úplně vhodná cesta z hlediska dlouhodobého přežití instituce právě na Univerzitě, která si zrovna pracně budovala akademické renomé. Později jsme přehodili výhybku a velmi úspěšný rozvoj našeho Centra zaměřený na vědecké výstupy tuto tezi zdánlivě potvrzoval. Počáteční cestu pokusů a omylů jsem proto odsunula víceméně do nevědomí, jenomže když už se nad ní mám zamyslet, tak vidím, že to byla velmi zajímavá alternativa k současnému akademickému provozu, který je zaměřen hlavně na úspěch a výkon. Tuto počáteční historii mohu rekapitulovat jako pamětník, v Centru pracuji spolu se svým mužem Jirkou od samých jeho začátků až dodnes.
Co jsme tedy dělali pro všeobecný prospěch lidstva, o který jsme tehdy dosti ambiciózně usilovali? Zaprvé jsme chtěli zapojit úplně všechny obory, a proměnit výuku, doplnit ji o mezioborová hlediska. Bedřich, jak už je jeho zvykem, na to šel systematicky, a tak jsme mapovali existenci předmětů zaměřených na životní prostředí napříč celou Univerzitou. Zde je třeba říct, že to ještě nebylo v době internetu, Jirka jako IT správce sice vytvořil v našem tehdejším sídle v Petrské ulici jakousi síť, ale nikdo jiný z fakult a součástí UK k ní nebyl připojen, takže komunikovat touto cestou nešlo. Informace jsme tedy získávali tak, že jsme posílali osobní dopisy děkanům a na jednotlivé katedry; stejnou cestou jsme dostávali odpovědi, a ty potom zpracovávali do přehledů. Byly to stovky dopisů, kde bylo potřeba napsat adresy, nalepit známky, a potom odpovědi ještě s určitým nadhledem zpracovat: aspekty životního prostředí ve vysokoškolské výuce byly roztroušené a velmi různorodé.
Na základě podrobných přehledů, které takto vznikly, jsme plánovali vytvořit podmínky pro mezioborovou výuku, otevřít studentům možnost vybírat si předměty napříč Univerzitou Karlovou, a později i ve spolupráci s dalšími vysokými školami v Praze, a to v rámci takzvané Pražské univerzity životního prostředí. Za tímto účelem vznikla Dohoda pražských vysokých škol o spolupráci, jejíž cíle se ale v praxi moc nedařilo naplňovat. Studenti byli informováni pouze prostřednictvím našich brožurek (internet se ještě nepoužíval), na studijních odděleních nebyla pravidla, která by dovolovala studovat na více fakultách současně. Každý obor si hájil svoje „území“, včetně organizačního zajištění; vzpomínám si například na jednání s Matematicko-fyzikální fakultou UK, která si v určité fázi vytvořila zcela uzavřený elektronický informační systém o vyučovaných předmětech a odmítla informace sdílet s ostatními. Asi tak za dva až tři roky potom byly tyto informace běžně dostupné na webových stránkách fakult a nikoho by ani nenapadlo, že by měly být pouze interní. Jak je vidět, Bedřich byl ve svém uvažování vždy o několik kroků napřed, pozdější vývoj mu dal za pravdu, ale v době, kdy své představy a vize chtěl realizovat, čelil nesmírným obtížím. A tak i když jsme dokázali celkem spolehlivě budoucnost předvídat, přeskočit některé evoluční fáze v praxi jsme nedokázali.
K posílení mezioborové spolupráce jsme tedy spolupracovali spíše s jednotlivci, kteří byli pro otázky životního prostředí zapálení, a často kvůli tomu byli ve svých oborech považováni tak trochu za outsidery. Pro takové lidi bylo důležité vytvořit prostředí, kde by jejich zásluhy a zájmy byly oceněny, a kde by mohli diskutovat o problémech, které je trápí. K tomu jsme založili tzv. Fórum vysokoškolských učitelů, neformální společenství, které se scházelo na pravidelných schůzkách. Bedřich Moldan většinou přinášel novinky ze světa, probírali jsme možnosti, jak toto mezinárodní dění sledovat ve své práci, a přinášet naše unikátní české pohledy do naší výuky a snad i mezinárodních debat. Příspěvky z těchto mini konferencí jsme pak publikovali v brožurách, které by se ještě daly dohledat v archivu Centra nebo na našem webu.
Jedno z nejúspěšnějších takových setkání se týkalo terminologie, základních pojmů užívaných v environmentální oblasti. Tyto pojmy totiž byly většinou překládány z angličtiny, a to dle momentální potřeby jejich uživatele, takže zde panovala značná nejednotnost. Přizvali jsme ekology různých zaměření, ale také jazykovědce a překladatele, a vytvořili terminologický slovníček. Taky ten je v tištěné podobě někde v hlubinách našeho archivu; do jaké míry formoval ustálené pojmosloví, se můžeme jen domýšlet. Jak je ale vidět, Bedřich Moldan intuitivně pochopil všechny hlavní principy mezioborového vzdělávání: nutnost pečlivě zmapovat podmínky pro spolupráci oborů; potřebu podporovat jednotlivce, kteří již mají zájem společně produkovat výsledky využitelné v praxi (zde ve snaze o nápravu světa); a v neposlední řadě nezbytnost sdíleného pojmosloví. I když téma mezioborové spolupráce nebylo zrovna nejvyšší Bedřichovou prioritou, udělal vše pro to, aby se ujalo a neslo tolik potřebné ovoce – i když doba na to nebyla zralá.
Centrum pro otázky životního prostředí sídlilo od svého založení roku 1992 v Petrské ulici, v prostorách koleje, které nebyly nijak přizpůsobeny provozu akademického pracoviště. Měli jsme tak k dispozici 6 pokojů, 3 malé kuchyně, 4 sprchy a 4 záchody – na jednom z nich byl umístěn náš server a Jirka ho spravoval tak, že seděl na míse. My jsme se zde cítili celkem luxusně, vždyť doma jsme obývali prostory mnohem stísněnější (byt 1+1, s dvěma, posléze třemi dětmi, a jeden čas i s kočkou Mickou a jejím třemi koťaty). Jenomže další rozšiřování bylo celkem nemožné, a tak jsme se v r. 2000 stěhovali do Jinonic – a to už začala nová etapa i co se týče zaměření naší práce, která přinesla úspěchy v získávání grantů, a později též na poli vědy. Přes všechny těžkosti teď ale vidím, že naše začátky byly velmi inspirativní, hlavně možná proto, že jsme měli prostor zkoušet nové věci a měli jsme i právo na omyl. Tento prostor se pod tlakem výkonnostních ukazatelů postupně zmenšoval. Věřím ale, že mnohé (tehdejší i současné) myšlenky a nápady se ujaly, a nějak dnes formují mezioborové přístupy, nejen na našem pracovišti.
Toto hodnocení prvních let existence Centra pro otázky životního prostředí je čistě subjektivní, nezmiňuji zde aktivity zaměřené na formování environmentální politiky a jiné projekty, na jejichž plnění jsem se nepodílela. O nich se ale snad dostatečně píše v dalších textech, které teď předkládáme Vám, našim čtenářům; Bedřichovi při té příležitosti posíláme přání dalších mnoha let produktivního života.
Jana a Jirka Dlouzí, za redakci EnvigogikyWe dedicated this issue of Envigogika to compiling a collection of writings, which we presented to Bedřich Moldan at his 90^(th) birthday celebrations on 9 September this year. The congratulatory messages from Bedřich\u27s friends and colleagues offer a glimpse into the recent and distant past, and are supplemented by the educational reform principles that Bedřich outlined in 1998 after attending a major UNESCO conference on the role of education for sustainability in Thessaloniki, Greece. These writings were previously published in the 2010 anthology Hluboká ekologická stopa (Deep Ecological Footprint), and we are now pleased to present this follow-up
Laudatio for Bedřich Moldan, June 2, 2016
No full textLaudatio přednesené na slavnostním vyhlášení Ceny Josefa Vavrouška v r. 2016, o osobnosti Bedřicha Moldana.Laudation delivered at the Josef Vavroušek Award ceremony in 2016, about Bedřich Moldan
An Empirical Study of Children\u27s Perceptions of Wild Species: Focus on the Wild Boar
No full textČlánek se zabývá postoji žáků základních a středních škol k praseti divokému (Sus scrofa), druhu, který je v české krajině běžně rozšířený, ale zároveň společensky kontroverzní. Cílem výzkumu bylo zjistit, jak žáci tento druh vnímají, jaké s ním mají znalosti a jak jejich postoje ovlivňuje strach, zájem o přírodu a obliba přírodopisu. Dotazníkové šetření realizované v roce 2024 zahrnovalo 1172 respondentů z různých typů škol. Data byla analyzována pomocí korelační analýzy, ANOVA a lineární regrese. Výsledky ukazují, že postoj k praseti divokému je významně ovlivněn mírou strachu a osobním zájmem, zatímco znalosti hrají spíše vedlejší roli. Zjištění potvrzují, že environmentální výchova by měla pracovat nejen s faktickými informacemi, ale i s emocemi, zkušeností a hodnotami žáků. Studie je v souladu s požadavky RVP ZV (2025), které kladou důraz na formování postojů k přírodě a podporu aktivního občanství v environmentálních otázkách.The article focuses on pupils’ attitudes toward the wild boar (Sus scrofa), a species commonly found in the Czech landscape and often perceived as socially controversial. The aim of the study was to explore how pupils perceive this species, how well they know it, and how their attitudes are influenced by fear, interest in nature, and preference for biology as a school subject. A questionnaire survey conducted in 2024 included 1172 respondents from various types of schools. The data were analysed using correlation analysis, ANOVA and linear regression. The results show that attitudes toward wild boar are significantly influenced by the level of fear and personal interest, while factual knowledge plays a minor role. The findings suggest that environmental education should engage not only cognitive knowledge but also pupils’ emotions, experiences, and values. The study aligns with the revised Czech Framework Educational Programme for Basic Education (2025), which emphasises the formation of environmental attitudes and responsible citizenship
To experience your way to a smart laugh
No full textVzpomínání na „téma Moldan“ zahrnuje poděkování Bedřichovi za to, že pro nás otevřel komnatu hrůzy jménem Změna klimatu. „U toho“ jsme přece všichni. Nepostihnou-li katastrofické jevy přímo nás, tak zcela určitě příští generace. The \u27Moldan Memories\u27 include thanking Bedřich for opening our eyes to climate change. After all, we are all in this together. Even if catastrophic events do not affect us directly, they will certainly affect the next generation
Review of the article Nuclear Challenges and Neglected Lessons of Chornobyl
No full textShrnutí obsahu článku Nuclear Challenges and Neglected Lessons of ChornobylSummary of the article Nuclear Challenges and Neglected Lessons of Chornoby
Where Whales Swim With Open Mouths , I Sing About The Water Level
No full textV textu se zabýváme Psaním na vodní hladině, což je podkategorie umělecko-výzkumného projektu Pedagogika pro rozšířené-mezidruhové naslouchání. Zaměřujeme se na mořsko-vodní prostředí, jeho specifika a edukativní možnosti v oblasti venkovní pedagogiky a epistemologie mořské krajiny. Text reflektuje rozmanité časové rámcování, včetně ekologických časů, rytmy a vzorce vodní hladiny. Děti se setkávají s jinými časy, které nejsou pouze lidské ani zvířecí, a tato doba vyvolává fascinující dotazy a nabízí mnoho her a pohybů. Uvolnění od času strukturovaného a vnímání živých časů nám umožňuje lépe vnímat a reagovat na výzvy naší budoucnosti.In the text we explore Writing on the Water\u27s Surface, a subcategory of the arts and research project Pedagogy for Augmented-Interspecies Listening. We focus on the sea-water environment, its specificities and educational possibilities in the field of outdoor pedagogy and seascape epistemology. The text reflects diverse temporal framings, including ecological times, rhythms and patterns of the water surface. Children encounter other time that is not only human or animal, and this time raise fascinating questions and offer many games and movements. The release from structured time and the perception of living times allows us to better perceive and respond to the challenges of our future
Kiteboarding sustainability indicators as a tool for kiteboarder education
No full textStudie se zabývá využitím potenciálu vzdělávacího online nástroje pro osvětu a vzdělávání o udržitelnosti v rámci provozování rekreačního sportu - kiteboardingu. Studie odpovídá na dvě výzkumné otázky, první se týká optimálního obsahu a struktury osvětového nástroje; druhá jeho přínosů pro osvětu a vzdělávání v oblasti udržitelnosti sportu. Ve studii byly využity vědecké metody pro konstrukci indikátorů, které jsou součástí online nástroje, a také kvalitativní výzkumné metody - polostrukturované rozhovory - pro ověření osvětového a vzdělávacího potenciálu online nástroje na vzorku českých kiteboarderů. Výsledky studie ukazují, že potenciál pro informální vzdělávání nástroj s tímto obsahem a strukturou má. Uživatelé nástroje ocenili zejména komplexnost informací a provazbu témat udržitelnosti, které nástroj přináší. Výsledky studie rovněž naznačují, že zatímco informacemi o sociálních a ekonomických tématech udržitelného rozvoje uživatelé disponují, některé nové poznatky pro určité uživatele nástroj zprostředkoval v oblasti environmentální udržitelnosti. Přes všechna omezení výzkumu se zdá, že online nástroj šířený mezi provozovateli kiteboardingu (minimálně v určité věkové skupině), může být vhodným nástrojem informálního vzdělávání.The study explores the potential of an online educational tool for sustainability awareness and education in kiteboarding. The study answers two research questions: the first concerns the optimal content and structure of the awareness tool; the second is its benefits for sustainability awareness and education in sport. The study used scientific methods to construct the indicators included in the online tool and qualitative research methods - semi-structured interviews - to test the awareness-raising and educational potential of the online tool on a sample of Czech kiteboarders. The study results show that the tool with this content and structure has potential for informal education. Users of the tool particularly appreciated the comprehensiveness of the information and the interweaving of sustainability topics that the tool brings. The study\u27s results also suggest that while information on social and economic sustainability topics is available to users, the tool in environmental sustainability conveyed some new insights for specific users. Despite the research\u27s limitations, an online tool disseminated among kiteboarding operators (at least in a particular age group) can be a suitable informal education tool
Ecodesign: Methodology sheets for use (not only) at primary school level
No full textNa konci roku 2023 vznikly Metodické listy pro učitele základních škol, a v březnu 2024 proběhla beseda s aktéry, kteří znají (často teprve vznikající) předpisy a/nebo mají zkušenosti z praxe. Pokud vás téma zajímá, rozhodně si – kromě přečtení následujících řádků a případně i celého souboru metodických listů – na uvedeném odkaze poslechněte záznam jednotlivých přednášek nebo si prohlédněte prezentace. Ukazují totiž ne tak vzdálenou budoucnosti, která nás (snad, pokud ne-dojde k něčemu nepředvídanému) čeká.At the end of 2023, we have written the Methodology Sheets for Primary School Teachers (MS) described below, and in March 2024 a discussion was held with stakeholders who are familiar with the relevant regulations (that are often still emerging) and/or have experience of the practice. If you are interested in the topic, definitely – in addition to reading the following lines and possibly the whole set of Methodology Sheets – listen to the recordings or watch the presentations at the above mentioned link. They show the not-so-distant future that (hopefully, barring something unforeseen) awaits us
Nuclear Challenges of Neglected Lessons of Chornobyl
No full textČlánek přináší úvahy autorky o důsledcích a poučení z havárie černobylské jaderné elektrárny 38 let po katastrofě a dva roky po ruské okupaci černobylské jaderné elektrárny a vyloučené zóny. Černobylská katastrofa byla klíčovým historickým momentem, který nás měl naučit starat se o přítomnost a budoucnost. Jedním z ponaučení z černobylské havárie byla nová bezpečnostní kultura zaměřená na prevenci jaderných rizik. Nyní je však vidět, že kroky Ruska vůči občanským jaderným zařízením na Ukrajině odpovídají kritériím jaderného terorismu a zvyšují jaderná rizika. Lze to přičíst zanedbání poučení z Černobylu a nerespektování nové bezpečnostní kultury. Takové jednání porušuje etické a právní normy a vyžaduje rozhodnou a účinnou reakci.
Evropské a světové společenství v úzké spolupráci s Ukrajinou musí naléhavě přijmout opatření k zastavení ruské agrese na Ukrajině a zabránění novým jaderným hrozbám pro současnou i budoucí generace. Je nutné změnit situaci, kdy jsou stávající morální normy a zásady humanitární legislativy Ruskou federací ignorovány.
Článek byl (po úpravách) přeložen a pro české čtenáře vyšel v Ekolistu: https://ekolist.cz/cz/publicistika/eseje/jaderne-vyzvy-a-ignorovani-zkusenosti-z-cernobyluThe article is dedicated to the analysis of new nuclear challenges resulting from Russia’s nuclear blackmail and attacks at civic nuclear facilities in Ukraine. It is shown that Russia’s actions concerning civic nuclear facilities correspond to the criteria of nuclear terrorism and demonstrate the violation of the internationally accepted principles of non-proliferation and nuclear taboo. This attitude to potentially dangerous objects and behavior is rooted in the non-acceptance of the post-Chornobyl safety culture. For the Russian Federation, it is the exploitation of human fears of new nuclear disasters and radiation pollution.
European and global communities in close cooperation with the Ukrainian authority, scientists, and civic society urgently need to work out efficient instruments to translate and convert nuclear fear and concern into efficient actions for the enforcement of international legislation in the sphere of nuclear safety and terrorism prevention and the empowerment of international institutions and organizations.
Translated article was published for Czech readers in Ekolist (with small changes): https://ekolist.cz/cz/publicistika/eseje/jaderne-vyzvy-a-ignorovani-zkusenosti-z-cernobylu