Envigogika (E-Journal, Charles University Environment Center in Prague)
Not a member yet
613 research outputs found
Sort by
Games for environmental awareness-raising education – experience and results of the Traffic Snake Game in the Czech Republic
No full textČlánek představuje a shrnuje výsledky environmentálně dopravní kampaně v České republice s názvem „Oblékáme hada Edu“. Jedná se o českou verzi evropské hry Traffic Snake Game, do které se ČR zapojila v roce 2014. Tato hra je cílená na děti z mateřských škol a 1. stupně základních škol, které se hravou formou učí uvažovat o zdravotních a environmentálních dopadech volby jednotlivých druhů dopravních prostředků a jsou podporovány co nejvíce využívat k cestám do školy udržitelné dopravní módy – chůzi, jízdu na kole či koloběžce, veřejnou dopravu a případně společnou jízdu dětí z více rodin automobilem. V ČR se do této environmentálně-dopravní kampaně zapojilo od roku 2014 zatím 49 škol, z toho 12 opakovaně. Článek diskutuje hlavní faktory úspěchu a dopady této kampaně na způsoby cestování do školy jak během samotné kampaně, tak i tři týdny po kampani, a srovnává faktory ovlivňující dopady kampaně, jako jsou pravidelné opakování hry a vliv období, kdy se tato hra hraje (jarní versus podzimní termín). Článek končí diskusí a doporučeními pro další pokračování kampaně i v dalších letech. The article presents and summarizes the results of the environmental campaign in the Czech Republic entitled "We Dress Up the Snake Edu". This is the Czech version of the European game Traffic Snake Game, which was joined by the Czech Republic in 2014. This game is aimed at children from kindergartens and 1st grade primary schools who in a playful way reflect the health and environmental impacts of choosing individual means of transport and are encouraged to make the most of sustainable transport decisions – walking, cycling or transport on scooters, public transport and, where appropriate, joint driving of children from several families by car.In the Czech Republic, 49 schools have been involved in this environmental campaign since 2004, of which 12 have participated repeatedly. The article discusses the main success factors of this campaign, and its impacts on travel-to-school decisions, both during the campaign itself and three weeks after the campaign. The authors compare the factors influencing the campaign\u27s impact, such as the regular repetition of the game, influence of the period when this game is played (spring versus autumn term). The article ends with discussions and recommendations for continuing the campaign in the coming years
On the Nature and Education of Man
Get PDFČlánek „O přirozenosti – a výchově člověka“ volně navazuje na otázky pokládané v prvním čísle ročníku 2016 tohoto časopisu (Envigogika 2016/XI/1), přičemž se zaměřuje na otázky po přirozenosti v kontextu výchovy a vzdělávání. Fenomény jako „výchova“ a „přirozenost“ („kultura“ a „přirozenost“), byly vnímány v napětí již v antice (paideia versus fysis, techné versus fysis; cultura versus natura). V promýšlení základů výchovy je toto napětí zdrojem tzv. výchovných antinomií (Fink 1992: 11–19). Zuzana Svobodová se v textu zaměřuje na rozum (logos) a náklonnost (eros, filia, agapé) jako „přirozenosti“ fundující kultivaci člověka. Tyto přirozenosti má vychovaný odpovědně užít v pravém okamžiku (kairos). Pak má smysl hovořit o integraci a spoluutváření harmonického života – na základě přirozené diverzity, s užitím rozumu a náklonnosti, ve vhodné době.The article “On the Nature and Education of Man” follows up loosely on the questions put forward in the first issue of the 2016 volume of this journal (Envigogika 2016/XI/1), focusing on questions of (human) nature in the context of education and training. Already in the antiquity, the relation between phenomena such as “education” and “(human) nature” (“culture” and “nature”) was perceived as a relation of tension (paideia vs. fysis, techné vs. fysis, cultura vs. natura). When reflecting the fundamentals of education, this tension is a source of the so-called educational antinomies (Fink 1992: 11–19). In her contribution, Zuzana Svobodová focuses on reason (logos) and affection (eros, filia, agapé) as the kinds of “(human) nature” that are the foundations for cultivating human beings. The educated person is invited to use those (human) natures responsibly and at the right moment (kairos). Then it makes sense to consider the integration and co-creation of a life in harmony – based on natural diversity, using reason and affection, at an appropriate time
Nature nourishes us, the land bears us
No full textPotřebujeme vskutku novou vizi pro všechny, hlubší filosofické zamyšlení. Zcela nové nasměrování a ryzí souznění lidského společenství, aby se nakonec našla nová aliance – autentické spojenectví člověka s přírodou. Poněkud jsme se jako lidé od přírody oddělili, ale nastal čas k návratu, nebo nás sama skrytá moc přírody zničí. Zachrání nás bytostná vděčnost před bytím samým, v praxi se projevující jako starost o sebe i o své okolí, o zemi, o všechny živly, které nesou svět. Půjde o změnu našeho postoje ke světu a přírodě, dosavadního hrubého antropocentrismu – je třeba hledat pravé společenství i s mimolidskými bytostmi, jednotu s celkem přírodního bytí a kosmu. K tomu povede nové zamyšlení, jež se zbaví nenasytného chtění a bezbřehého ziskuchtivého dobývání. Pravda světa, pravda bytí se nám ukáže, pokud nepodlehneme různým vyumělkovaným spekulacím a zlovolným konstrukcím dneška.We need a truly new vision, and a deeper philosophical reflection. A completely new genuine reconciliation of the human community to finally find the authentic alliance of man with nature. Humans have been separated from nature, and it is time to return, or the hidden power of nature will destroy us. What could save us is the essential gratitude for being itself, in practice manifested as a care for oneself and an environment, the Earth, and all the elements that carry the world. Our (anthropocentric) attitudes towards the world and nature will change - to find true alliances with non-human beings, unity with cosmos. Thus, a new reflection is needed that will liberate from the insatiable desires and the profligate profitable behaviour. The truth of the world, the truth of being will be revealed to us if we do not surrender to various speculative speculations and malicious constructions of today
Five key sustainable development indicators: a tool for public education and awareness raising
No full textStrategie udržitelného rozvoje oslaví v letošním roce třicetileté výročí své existence (1987). Navzdory tomu je dosud koncepce globálně jen málo pochopena veřejností a jen u malé části populace vyvolává „public sentiment“, tedy pocit sounáležitosti. Článek se zamýšlí nad příčinami tohoto stavu a nad tím, jak situaci změnit. Stále nevyužitý potenciál pro prezentaci principů a základních myšlenek udržitelného rozvoje mají indikátory. Ty mohou plnit roli informační, osvětovou i edukační a mohou tak napomoci společnosti celou koncepci lépe pochopit, což je pro její všeobecnou akceptaci zásadní. Článek definuje obecné vlastnosti, které by indikátory udržitelného rozvoje měly mít, což jsou mj. tematická a indikátorová relevance, a navrhuje sadu pěti klíčových indikátorů reprezentujících všechny dimenze udržitelnosti – lidé, planeta, prosperita, mír a partnerství.Sustainable Development strategy is going to celebrate its 30th anniversary this year (1987). Despite its long existence it is a concept very little understood globally and causing public sentiment just at a small part of population. The article thinks about the causes and ways to improve it. It is indicators that have an underused potential for presentation sustainability principles and ideas. The sustainability indicators may serve as informative, educational and public enlightenment tools and assist in understanding of the whole concept – an instrumental condition for its embracing. The article defines general qualities of the indicators, as inter alia thematic relevance and indicator relevance, and proposes a set of five key indicators representing all dimensions of sustainable development: People, Planet, Prosperity, Peace and Partnership
Sustainable rural entrepreneurship – inspiration for education
No full textŽijeme ve světě, který trpí četnými problémy – většinou takovými, které jsme sami způsobili svou sobeckostí, pohodlností, snahou získat nezasloužené výhody na úkor někoho (nebo něčeho) jiného. Vzdělávání se ale nemusí přísně držet světa, jaký je; jeho prostřednictvím lze usilovat o svět, jaký by měl být. Na rozdíl od vědy se vzdělávací cíle mohou vztahovat nejen k realitě, ale také k ideálu. Na tomto ideálním půdorysu lze pak utvářet nové vztahy, pěstovat podstatné zásady, a postupně tak založit jinou, lepší společnost. Svého humanistického poslání si je vzdělání vědomo – právě zde jsou úspěšně rozvíjeny idealistické vize, sem se soustřeďují snahy sociálních reformátorů, kteří prosazují dlouhodobou představu „trvale udržitelné“ společnosti a nehledí jen na společenský vzestup podle pravidel okamžité úspěšnosti. Vzdělání tak usiluje o společnost, která by se zabývala „vážnými“ problémy, a chtěla je řešit s ohledem na každého jednotlivce, jenž by se pak cítil v jejím rámci svobodně a také užitečně – byl by oporou svému společenství právě tak, jako toto společenství poskytuje bezpečné zázemí jemu samému. Taková společnost by měla být založena nejen na rozumné a efektivní správě, která reguluje konkurenční prostředí. Měla by vycházet z ekonomiky, která se vrací k původnímu smyslu tohoto slova – péči o domov (oikos) – a vytváří tak základní hodnoty, pečuje o ně v dlouhodobém časovém horizontu. Bez tohoto základu postrádá kolektivní lidské snažení smysl. A bez „autentického“ vztahu k původním zdrojům, postupům, procesům a jejich výsledkům zase tyto základní hodnoty nemohou vznikat. Abychom tento bezprostřední vztah ke skutečnosti, který se potvrzuje prací, neztratili, je třeba k jeho zachování přizvat i vzdělávací systém. Tato publikace má být malým příspěvkem do debaty na toto téma. Unlike science, educational goals can relate not only to reality but also to the ideal. Education is thus in the centre of attention of social reformers who enforce long-term vision of a "sustainable" society that does not associate its development just with immediate success. Such a society should be based on an economy that reveals the original meaning of this word – care for home (oikos) – creating thus basic values, and caring for them over the long term. These core values cannot arise without an "authentic" relationship with the original resources, techniques, processes and their results. In order to preserve these direct relationships, re-established through the work, the education system must also be invoked. The presented publication is a small contribution to the debate on this subject – it shows the work as a culture-forming element, while this role is recently jeopardized. However, thorough, creative work is important for individuals and for society: needed to reflect intrinsic motivation, one’s place in the wider community and in the surrounding environment; helping to build relationships with other people and to uncover sense of everyday existence. In order to be able to perform such a meaningful and useful job, many competencies are needed, which are described in this publication by the small entrepreneurs. The authors recorded their words in categories that emerged from the subsequent qualitative analysis of these interviews – this experience is thus presented to be used in "practice" of teaching
Editorial 2016/XI/1
Get PDFCo dělat, a co spíše nedělat, to jsou otázky, které si pravděpodobně klade každý, kdo se snaží pochopit a zároveň vstoupit do současného dění, svou činností je ovlivnit. Jenomže jak? Myriády drobných aktivit se vznáší prostorem, usedají na stránky Facebooku, novinového či jiného zpravodajství a plní rozličné informační kanály. Prostor je jimi přeplněn, připomíná to ale zdokumentovaný, na různých nosičích zachycený růst entropie, což ve svém souhrnu znamená rozklad. Pouze občas se z tohoto všeobecného sestupného pohybu vynořuje osobnost, která jejímu bouřlivému proudění vzdoruje – většinou proto, že uprostřed něho stojí na zemi, víceméně na místě. Nic (v tomto prostoru viditelného) nekoná. Spíše jen ukazuje, že pasivita není pouhou absencí činnosti, že tomu může být právě naopak: činnost je výsledkem nenaplněné pasivity. Když se člověk zastavuje, rozjímá; rozmýšlí si věci a hledá důstojnou cestu z momentální situace (chce být nad věcí), svou skutečnost teprve utváří. Taková nečinnost je pak stejně důležitá, jako čin, který ji teprve završuje. Vždy, když se zdržujeme komentáře, hlasování, nebo prostě zadržujeme emoce, které nás nutí cosi překotně učinit, ponecháváme prostor pro střetnutí svých přirozených sklonů s rozumem. A právě v tomto střetávání (tedy nikoli pouze v přirozenosti, nebo rozumu samém), je možno hledat základ naší životní moudrosti i všeobecné harmonie člověka a jeho světa.
O pasivitě, její souvislosti s nahodilým, píše ve svém článku Zuzana Svobodová; uvažuje zde o způsobech, jakými jsme vystaveni světu a dějům kolem nás i v nás (uvádíme zde i zajímavé recenzní poznámky k tomuto textu). Autorka vidí, že podstatnou součástí naší každodennosti je nahodilost, kterou nelze plánovat ani jinak manipulovat, a dovozuje, že vědecké poznání je zde k ničemu – orientaci ve světě nahodilého nepomáhá, a nepřispívá ani k rozumnému nakládání s ním. Ono „rozumné“ se odkrývá teprve v péči o člověka a jeho domov. Na úvahy filosofického rázu navazuje Lubov Vladyková. Ve svém textu o aplikované ekologické etice dokládá nejen nutnost propojení různých přístupů (vědeckého – filosofického; hledání souladu mezi odlišnými hodnotami); navrhuje též, jaké schopnosti je třeba rozvíjet, aby se člověk dokázal citlivě, a přitom vědomě orientovat ve složitých environmentálních problémech, a při své činnosti být též morální bytostí.
Podobně, jako plodící stromy či vinná réva potřebuji řezem omezovat ve svém růstu, aby vydaly kvalitní plody, tak také člověk musí uznat omezení svých nároků z hlediska sdílené morálky – bude pak snadněji hledat smysl svého života, který by prospíval jemu i dalším lidem. Toho si začínáme být vědomi spíše na mezinárodní úrovni (Františkova encyklika a klimatické dohody z Paříže), zatímco naše domácí praxe zatím příliš změn nepřináší (stále v mnoha ohledech vzhlížíme k minulosti). Úvahy Jiřího Nečase o prosazování klimatické politiky probouzí množství dotěrných otázek – je nám jakýkoli idealismus opravdu vzdálen, překáží naší „svobodě“, i kdyby jeoh ideje byly ne-ideální, založené na pragmatickém základě? Bráníme se jim z principu, protože nepatří do našeho přízemně sekulárního světa, nebo již ideologie ne-idealismu tak dobře v našem prostředí zakořenila, že se jí nevzdáme ani z důvodů ryze racionálních? Že zde jde o nový typ racionality založený pohledem do budoucnosti, který lze rozvíjet na logickém základě, dokládá Roman Andres: poskytuje návod, jak se dá adaptace na změnu klimatu (cíl, a tedy úhelný kámen takového uvažování) procvičovat ve školní praxi.
K tomu, aby politika byla morální, nebo se aspoň k morálce vztahovala jako ke svému referenčnímu rámci, je v našich končinách stále ještě daleko. Rekapitulaci svých zkušeností z vrcholné politiky nabízí Mikuláš Huba, slovenský ochránce přírody a profesor Geografického ústavu AV SR. Po čtyřech letech strávených ve slovenském parlamentu musí přiznat, že užitečnost se v politickém kalkulu chápe velmi specificky, a politické debaty na tomto utilitárním základě postrádají složku rozumu. Úsilí jednotlivce se této logice postavit je pak vpravdě sysifovské. Tyto morální imperativy (rozum na straně dobra) doplňuje důrazný požadavek na rozvíjení přirozeného cítění, pohybu, vnímání – orientace v přirozeném světě, kterou člověk (dítě) získává pobytem v nenarušeném přírodním prostředí. Že je čas takto (činorodě, ne však produktivně) strávený základem zdraví a duševní pohody, o tom svědčí zkušenost i četné výzkumy především zahraniční. Nejnovější poznatky přehledně shrnuje Petr Daniš ve své knize Děti venku v přírodě: ohrožený druh? a recenze Envigogiky pouze doplňuje, že je potřeba nejen být (v přírodě) a vnímat ji (všemi smysly), používat ji jako vitaminu (pro harmonizaci myšlení i fyzických pochodů), ale též chápat přírodu jako svébytnou entitu, k níž se můžeme a máme racionálně přibližovat, aniž bychom ji dokázali plně uchopit (a tedy i podrobit). Dnes je však třeba především hlasitě vyzývat: Jděte (s dětmi) ven!, aby se z přemíry plánovaných („rozumných“) dětských aktivit tato nevytratila – to ostatně činí i Petra Hrubošová a Jitka Přerovská z Nadace Proměny Karla Komárka, které představují varovné výsledky výzkumu svědčící o tom, že se tak již děje.
Zdá se, že co je rozumné, a na druhé straně přirozené, se bude vždy znovu (za nových okolností) střetávat ‑ tak jako v tomto čísle Envigogiky. K rozmýšlení a upevnění nového postavení člověka ve světě se možná bude nutné znovu učit rozumět jeho zákonitostem (například je nejprve vnímat v celé přirozené složitosti, popisovat jako „případové studie“, teprve potom vybírat poznatky, analyzovat je a využívat ku prospěchu člověka ‑ jak uvádí zde představená Metodika případových studií), nově definovat cíle vzdělání (jak popisuje recenze publikace dobré praxe ve vysokoškolské výuce Andrey Klimkové), zkoušet se jinak dohodnout na správě svěřeného úseku světa, a to se všemi zúčastněnými (jak je dokáže najít Metodika analýzy aktérů), nebo i vytvářet zcela novou formu poznání (o čemž se diskutovalo na konferenci o nových principech tzv. vědy udržitelnosti, z níž vám přinášíme stručnou zprávu). Příjemné úvahy nad všemi těmi novotami, jež mají ovšem spíše vyplňovat chybějící prostor pro pasivitu, která je založena v přirozenosti, a kterou právě rozum vhodně doplňuje a překonává, vám opět přeje Envigogika.
…za její redakci
Jana a Jirka Dlouz
Adaptation to climate change in school practices
No full textTento článek se zpočátku zdá být nářkem nad složitostí klimatického a školského systému, ale ve skutečnosti jím není. Autor v něm popisuje logiku stavby výukových projektů zaměřených na adaptaci ke změně klimatu. Nechybí ani ukázky původních uskutečněných projektů, s důrazem na praktickou činnost žáků a realizaci adaptačních opatření v jejich životě. Aneb: problémy ani v životě nevyřešíme hezkou prezentací, nýbrž skutečným činem.This article seems at the outset to be a protest at the complexity of the climatic system and the education system, but in fact the author describes the logic of construction of educational projects aimed at adaptation to climate change. He provides examples of implemented projects, with an emphasis on the practical activities of pupils focusing on the implementation of climate adaptation measures in their lives. In other words: actions, not nice presentations solve real life problems
”Leading practice publication” as a theoretical manual, a heuristic project and practical mastery
No full textRecenzia publikácie: Kapitulčinová D. - Dlouhá, J. - Ryan, A. et al. (eds.) (2015). Leading practice publication. Professional development of university educators on Educationfor Sustainable Development in European countries. ISBN: 978-80-87076-22-4. Online, dostupné na http://www.ue4sd.eu/images/2015/UE4SD-Leading-Practice-PublicationBG.pdfReview of the publication: Kapitulčinová D. - Dlouhá, J. - Ryan, A. et al. (eds.) (2015). Leading practice publication. Professional development of university educators on Educationfor Sustainable Development in European countries. ISBN: 978-80-87076-22-4. Available online at http://www.ue4sd.eu/images/2015/UE4SD-Leading-Practice-PublicationBG.pd
Actor analysis methodology
No full textAnalýza aktérů mapuje určitý problém z pohledu zúčastněných aktérů, všímá si jejich zájmů, role, vzájemných vztahů, a vlivu na vývoj ve sledované oblasti. Jejím cílem je tak určit, v jakém sociálním prostředí se určitá aktivita odehrává nebo bude odehrávat, což v praxi může vést k posilování žádoucích vztahů a omezování potencionálních konfliktů. Cílem této metodiky je zpřístupnit metodu analýzy aktérů pro uplatnění v řešení konkrétních otázek rozhodování ve věcech veřejných. Poskytuje přehledný návod postupu analýzy krok za krokem, od vymezení problému a identifikace sociálních skupin (aktérů), přes jejich charakteristiku až po návrh konkrétních opatření. Metodika tak má sloužit k podpoře participativních postupů při hledání řešení v situacích, kde se střetávají zájmy různých sociálních aktérů; navíc může zprostředkovat zapojení odborné veřejnosti do zkoumání otázek spojených s participativním rozhodováním; lze ji využít též v rámci výuky vedené v kontextu reálných situací. Představená metodika se opírá o zkušenosti autorů a uvádí příklady uplatnění z oblasti rozhodování v otázkách životního prostředí. Její působnost není limitována konkrétním oborem; své uplatnění má v rozhodování orientovaném na budoucí vývoj, při plánování a strategickém rozhodování v různorodém sociálním prostředíThe purpose of this methodology is to offer the actor analysis method to users from the area of policy development and enable application of the method in resolving concrete decision-making issues in the public domain. It aims to provide clear, step by step guidance for the analysis procedure, from problem definition and identification of social groups (actors), through a description of their characteristics to the proposal of practical solutions. Actor analysis primarily explores the social aspect of political debate in regional sustainable development. It is a tool for analysing the relationships among involved social actors, their different interests, roles, influence on development in the area of interest and related social capital within the overall networks of cooperation/competition. A clear understanding of the social environment allows the strengthening of desirable relations and reduction of potential conflicts. The presented methodology can thus help facilitate negotiation and governance processes, especially when different viewpoints, approaches, or practical concerns are anticipated, and a solution should be found in a participatory way. It can also be used for teaching purposes. At a practical level, it can serve to support environmental governance at local or regional level, but it is not limited to a specific field of application. Actor analysis is primarily future oriented, so the methodology can be successfully applied in planning and strategic decision making in various fields and social environments
Permaculture and Theory of Environmental Education (EE) - A Mapping Review
No full textText se věnuje konceptu permakultury ve vztahu k etablovaným teoriím environmentální výchovy (EV). Přehledová studie je založena na výzkumu přibližně 400 textů z domácích i zahraničních zdrojů. Texty byly vyhledávány pomocí klíčových slov: environmentální výchova/vzdělávání (teorie, dějiny, hodnoty), permakultura, výchova k ochraně přírody, výchova k péči o životní prostředí, ekologická výchova, globální výchova, udržitelný rozvoj, člověk a životní prostředí (české zdroje); teorie EV, permakultura (zahraniční zdroje). V textu je pro zasazení konceptu permakultury do teorií EV využita vlastní typologie teorií EV (mikroteorie, teorie středního dosahu, makroteorie, abstraktní filosofické a etické teorie). Hlavním zjištěním je, že permakultura jako koncept se nachází na periferii teoretických diskusí EV. Je prozatím spíše nástrojem praktické EV (nejčastěji v podobě metodik uvádějící návody pedagogického využití zahrady v rámci EV), než součástí teorie EV. Podobnost permakulturního konceptu byla nalezena zejména s globální výchovou a teoriemi místně zakotveného učení a zkušenostního učení. Celkově však permakultura není dostatečně sofistikovaným teoretickým konceptem, ale má teoretický potenciál. Její postavení vzhledem k současným dominantním teoriím EV je spíše marginální. V tomto ohledu permakultura představuje výzvu pro teoretický výzkum v pedagogických vědách.The text deals with the concept of permaculture in the context of environmental education (EE). It shows the position of permaculture as a concept in the context of established theories of EE. The review is based on library research of approximately 400 texts from Czech and foreign library sources. The texts were chosen based on the following key words: environmental education (theory, values, and history), permaculture education, global education, education for environmental protection, education for the sustainable development (Czech sources); theory of environmental education, permaculture (foreign sources). A typology arising from this work is used to embed permaculture into EE theories (micro-theories, medium-range theories, macrotheories and philosophical and ethical theories) and is used in the text for framing the concept in the field. The main finding is that permaculture as a concept lies on the periphery of theoretical discussions in EE, and at the moment is more of a tool of practical EE (mostly in the form of manuals for using gardens in EE) rather than a component of EE theory. The biggest overlap is between permaculture and global education and theories of place based education and experience based education. In general, permaculture is not a sufficiently sophisticated theoretical concept, but it has theoretical potential. In this respect permaculture is a challenge for theoretical research in educational sciences.