Envigogika (E-Journal, Charles University Environment Center in Prague)
Not a member yet
613 research outputs found
Sort by
The need for fundamental change in Education
Full text linkV dokumentu Unescopress ze dne 6. září 2016 nám UNESCO připomíná, že vzdělání se musí změnit, aby bylo dosaženo cílů Globálního akčního programu (GAP).Nová zpráva UNESCO Monitorování světového vzdělávání (World Education Monitoring) ukazuje velké možnosti vzdělávání podporovat plnění globálních cílů stanovených v nové Agendě 2030 pro Cíle udržitelného rozvoje (SDGs). Ukazuje také, že vzdělávání potřebuje zásadní proměnu, aby se tento potenciál využil a aby se splnily současné výzvy, kterým čelí lidstvo a planeta.In the Unescopress document of September 6th, 2016, UNESCO reminds us that Education must change in order to achieve the Goals of the Global Action Program.UNESCO\u27s new report on World Education Monitoring shows the great potential of education to promote progress towards the global goals set out in the new Agenda 2030 for Sustainable Development Goals (SDGs). It also shows that education needs a major transformation to realize this potential and to meet the current challenges fthat humanity and the planet are facing
Conference Universities and Sustainable Development
Full text linkCentrum pro otázky životního prostředí UK si letos připomnělo 25 let od svého založení. Při této příležitosti se 21. listopadu 2017 ve Vlasteneckém sále Karolina konala konference Univerzity a udržitelný rozvoj, jež se věnovala aktuálním problémům současného světa a zapojení univerzit do snah o jejich nápravu.The Charles University Environment Centre reminded this year 25 years since its founding. On this occasion, on November 21, 2017, a conference "Universities and Sustainable Development was held at the Patriotic Hall of the historical building of Charles University. Conference focused on the current problems of the contemporary world and the involvement of universities in their efforts to correct them
Jan Patočka’s Concept of Fraternity and its Challenges vis-à-vis the World of Today
Full text linkČlánek „Pojetí bratrství u Jana Patočky“ pojednává o konceptu bratrství v textech, které český filozof napsal v pozdějších fázích svého života. Jan Patočka byl jedním z autorů Charty 77, disidentského dokumentu, který vyzval k ochraně lidských práv (publikováno 6.-7. Ledna 1977). V tomto textu autorka za prvé analyzuje Patočkovu teorii třech životních pohybů (nebo také pohybů duše), které představují pohyb zakořenění nebo ukotvení, pohyb práce nebo sebezbavení a pohyb průlomu či sebenalezení. Na základě analýzy se ukazuje význam obratu (metanoiésis), od pouhého zájmu a solidarity až ke skutečnému bytí v odevzdanosti. Jan Patočka interpretoval život v odevzdanosti pomocí pojmu bohočlověka a způsobu, jakým se k němu svět vztahuje. Fenomén oběti, jímž se Jan Patočka zabýval v posledním období svého života (Patočka zemřel 13. března 1977, po dlouhých a vyčerpávajících policejních výsleších), může být inspirací pro myšlení sociální etiky, a to jak z filozofického, tak i z teologického hlediska. To pak může pomoci čelit výzvám pro vzdělávání a odbornou přípravu v dnešní Evropě, která se potýká s migrací, neboť se její obyvatelé musí naučit nově praktikovat svou pohostinnost a bratrství.The presentation entitled “Jan Patočka’s Concept of Fraternity and its Challenges vis-à-vis the World of Today” discusses the concept of fraternity explored in texts by the Czech philosopher written later in his life. J. Patočka was one of the authors of Charter 77, a dissident document, which called for the protection of human rights (published on January 6.–7., 1977).First, Patočka’s theory of three movements of life (also: movements of the soul) – i.e. the movement of rooting or anchoring, the movement of labour or self-delivery and the movement of breakthrough or finding oneself – will be analysed. Based on the analysis, the role of turning (gr. metanoiésis) from a mere solidarity of interests to actual being through surrendering oneself will be shown. Jan Patočka interpreted life as surrender by referring to the notion of Godman and the way the world relates to him. The phenomenon of sacrifice that Jan Patočka dealt with in the last period of his life (Patočka died on March 13, 1977, following long and exhausting police interrogations) can inspire the field of social ethics, both from the philosophical and theological points of view. It also comes with challenges to education and training in today’s Europe, which faces migration, as it needs to learn new habits of hospitality and fraternity.
Editorial 2017/XII/2
Full text linkVážení čtenáři,
Úvodem posledního čísla Envigogiky v r. 2017 mi dovolte několik slov a vět.
Snažíme se o pravdu (ti, kdo věří, že ji lze mít), nebo cestu k ní (pro koho je horizontem snažení), hlavně ale naše práce má odhalovat lež, polopravdu, bezobsažnost, která si na významné sdělení jenom hraje. Každý se snaží, jak nejlépe dovede (dle pravidel svého diskurzu) – společně s těmi, kdo mu věří a kdo může či chce být jeho průvodcem na cestě k tomuto očistnému cíli. Nevím, asi mohou být společenství podporující se naopak ve sdílené lži, protože z ní všichni těží – potíž bývá ve slově všichni. Lží lze dobře vládnout – být jí podřízen je dvojí pohana: v nesvobodě člověk zakouší deformaci, kterou lež působí.
Cesta k pravdě se ale zkomplikovala. Už nevede přes samotné informace, důležitý je jejich pečlivý výběr a přiměřené uspořádání. Sdělení v určitém žánru, které se liší „silou“ svých argumentů. Ne všechny dokazují pravdy obecné, některé jen probouzí touhu po nich, teprve prošlapují nové cesty. Po takovém putování zbývají jen stopy v tajícím sněhu, svědectví o touze uniknout lži a nesvobodě. Přesto i tyto drobné pěšinky, těžce prošlapávané, mají smysl, protože se na nich můžeme potkat – na společné cestě. V tomto případě my, naše malé společenství Envigogiky: autoři, kteří se snaží pravdy dobrat; recenzenti, kteří zasahují, když se to nedaří nebo by cesta mohla být přímější a snažení důraznější, a důležitou roli máte i vy čtenáři. Jste součástí celkového pohybu a vlastně jeho příčinou.
Kam nás tento pohyb, na němž se všichni podílíme, dovedl v tomto čísle? Juraj Švajda a Jan Činčera hodnotí způsob, jak panely naučné stezky představují přírodní hodnoty Národního parku Vysoké Tatry. Ukazují, že kvalitní intepretace, která by návštěvníky zaujala a měla na ně žádoucí dopad, by mohla pracovat s informacemi daleko promyšleněji. Že analytický pohled výzkumníka může přinést cenné podněty ke zlepšení praxe, dokládá též Dana Kapitulčinová: ukazuje různé možnosti, jak si každý z nás může vypočítat environmentální dopady svého spotřebitelského života, a zvláště stravování. Autorka navrhuje originální kalkulačku nutriční stopy coby nástroj, který takovou (sebe)reflexi pro podporu udržitelné spotřeby potravin umožňuje. Protože s jeho pomocí lze hodnotit spotřební zvyklosti z pohledu jednotlivce, je možné si svůj životní styl uvědoměle utvářet, což je přístup velmi vhodný pro vzdělávání. Důraz na systematicky získaná data, která mohou přispět k přesnějšímu popisu, uvědomění si a následnému zlepšení stávajícího stavu, kladou také spoluautoři textu Expozice žáků aerosolu při hodinách tělesné výchovy – Jiří Šafránek, Ivana Turčová, Martin Braniš a Michal Hájek. Zaměřují se tentokrát na zdraví dětí a docházejí k závěru, že zvýšená fyzická zátěž vede k vyššímu vstřebávání škodlivin z ovzduší, takže nepříznivě působí už jejich nižší koncentrace. S ohledem na tento závěr doporučují nejen více pečovat o prostředí tělocvičen a sportovat přednostně v oblastech přírodních a neznečištěných, ale především navrhují soustavně problematizovat samozřejmost: v tomto případě blahodárnost sportu za každých okolností.
Za opačný konec berou problematiku environmentálních hrozeb a jejich předcházení David Vačkář a Eliška Krkoška Lorencová. Znalost obecných rizik je pouhým impulzem k aktivitě; zkušenosti místních aktérů důležitým předpokladem úspěchu v konkrétních podmínkách; cesta ke společnému řešení však vede přes dialog těchto hráčů – jinak bude působit proti zájmům některých z nich. Jednou z možností, jak podpořit vzájemné vyjasňování požadavků a názorů na budoucí stav, je využití metody World Café; lze ji uplatnit s různými cíli a v rozdílných kontextech. Autoři v textu Aplikace participativních metod v oblasti globálních problémů životního prostředí podávají svědectví o využití této metody ve třech různých kulturních prostředích; ukazují tak možnosti a meze použití tohoto přístupu. Co ale když samotnému problému, který je třeba řešit, není věnována dostatečná pozornost (jako je tomu v případě nebezpečí spojených se změnou klimatu), nebo mu někteří aktéři rozumí nedostatečně? Pak stojí za to realizovat účinné kampaně – aby se účinkem neminuly, měl by se jejich dopad zpětně hodnotit, jak metodicky navrhují Jan Urban, Tomáš Chabada a Jan Skalík. Jde totiž o to, že důsledky některých informací pro naši každodennost si plně neuvědomujeme, a tak se pro ně nechceme vzdát svých (zlo)zvyků. K tomu by bylo zapotřebí hlubší proměny myšlení, jak o ní píše Jiří Olšovský v textu Nevoluntární hledání života. A kde jde o změnu myšlení, tam má důležité slovo vzdělávání – které se musí zásadně změnit také, jak prosazují naši francouzští autoři Salim Lardjane, Françoise Laveuve a Mari Nuutinen. O tom, jak by takové vzdělávání mohlo taky vypadat, můžeme přemýšlet po zhlédnutí dokumentu Geoderma. V metafoře zobrazující ucelenou součást biosféry (půdu coby pokožku naší Země) se názorně ukazuje hlavní princip života (v tomto případě bujícího i tam, kde bychom jej možná ani nečekali) – jeho vzájemná závislost a provázanost. Stručná recenze filmu z dílny Ladislava Mika a Ivana Stříteského toto číslo uzavírá; vlastně počkejme, je tu ještě stručná zpráva o jedné malé konferenci. Jejím úkolem bylo zrekapitulovat postoj Univerzity Karlovy (a dalších, hlavně pražských univerzit) k otázkám udržitelnosti. Dobrá zpráva je, že naše vysoké školy si svou společenskou odpovědnost začínají uvědomovat, jak je vidět ze skutečně pronesených, ale i pouze zamýšlených projevů na toto téma.
Pokusy o pravdu, nebo cestu k ní, nemusí být vítězné, stačí, když jsou soustavné. S pravdou není spojena moc, která vše změní, ale vnitřní síla být sám sebou, a taky pro druhé. O tom píše v tomto čísle Envigogiky Zuzana Svobodová v článku Pojetí bratrství u Jana Patočky a jeho výzva dnešku. Pravda se prosazuje skrytým pohybem, který v sobě zahrnuje všechno smysluplné snažení. Aby nebyla bezmocná, aby dokázala jednotlivce i lidské společenství vyvést z podřízenosti, je třeba jí v pravém čase důrazně přitakat. Čin¸ který osvobozuje od lži, může osvobodit i od nenávisti. Společenství naděje, lásky a pravdy fungují na stejných principech: jsou založeny na vzájemné důvěře, a ochotě si tuto víru navzájem projevovat. Něčemu věřit, něco pro to udělat a společně se radovat z výsledku přináší radost. Tu nyní přejeme i Vám, našim čtenářům, kterým patří na naší cestě důležité místo.
Za redakční tým
Jana Dlouh
Influence of selected variables on the environmental literacy of the secondary school pupils
No full textPříspěvek je věnován zjišťování vlivu determinantů z oblasti sociodemografických proměnných na kognitivní a afektivní aspekt environmentální gramotnosti žáků druhého stupně Základní školy Žatec, nám. 28. října 1019, okres Louny. Výzkumný vzorek byl tvořen 87 respondenty z 6. až 9. ročníků. Studie předkládá výsledky týkající se vlivu pohlaví, bydliště, věku respondentů a realizovaných volnočasových aktivit na naměřené hodnoty environmentálních vědomostí a proenvironmentálních postojů, k jejichž zjišťování byl využit výzkumný nástroj složený z testu MSELS a dvoudimenzionální škály 2-MEV. Vztah mezi vědomostmi a postoji byl identifikován jako nepříliš těsný na rozdíl od středně silné pozitivní korelace mezi oběma faktory škály 2-MEV. V případě pohlaví a velikosti bydliště nebyl prokázán signifikantní vliv těchto proměnných ani u jednoho ze zkoumaných aspektů. Totožné závěry byly potvrzeny u věku respondentů a volnočasových aktivit ve vztahu k vědomostem, ovšem u postojů byl zaznamenán významný vliv obou determinantů. Nejpříznivěji se z volnočasových aktivit projevily aktivity zaměřené na pobyt v přírodě a sport.The contribution is devoted to investigating the impact of sociodemographic variables of the area on the cognitive and affective aspect of environmental literacy among 12-15 years old students in Žatec, Square 28 October 1019, district of Louny. The author tested two research instruments: MSELS and two-dimensional scales of 2-MEV on the research sample consisting from 87 respondents from 6 to 9th grades of these school. The study presents the results regarding the influence of gender, domicile, age of the respondents and their leisure time activities on the measured figures of environmental knowledge and proenvironmental attitudes. The relation between the knowledge and the attitudes was identified not too tight in contrast to medium-strong positive correlation between the two factors of 2- MEV scales. In the case of sex and place of residence (village/city) no significant effect was proved, either in one of the aspects. The identical conclusions were confirmed concerning the age of respondents, and leisure time activities in relation to their knowledge. However, talking about attitudes there was a significant effect of both determinants. Leisure time outdoor and sports activities in the nature manifested the most positive influence on the affective component. Even if these results are not representative, the new research questions for wider survey are offered in the conclusions
Editorial 2017/XII/1
Full text linkVážení čtenáři,
přinášíme vám nové číslo Envigogiky – přehledně: 6 článků, z toho 2/3 recenzovaných, celkem 103 stran textu, počítáme-li ovšem 37 stránek inspirativní povahy. Sešlo se zde 10 autorů, z toho jen 3 muži. První letošní číslo je zároveň 32. vydáním časopisu, který vychází již 12. rokem – přehled toho, co jsme dosud vydali, viz tabulka 1.
Dozvěděli jste se z tohoto výčtu něco podstatného o povaze, nebo kvalitě textů, a o Envigogice jako takové? Informace tohoto typu vedou asi jen k úvahám o mase slov a písmen, které byly určitým způsobem kultivovány – posouzeny recenzenty, zpracovány editory, formálně ošetřeny. O povaze výsledku ale nesvědčí. Tato exaktní data můžeme používat nanejvýš v symbolické rovině, například přemýšlet o magii čísel 1, 2, 3, která se zde opakují v různých kombinacích, součtech, násobcích… Na jejich základě lze rozvíjet úvahy veskrze osudové, jež ovšem nevybízejí k další debatě, výměně zkušeností, usilování o změnu. Nepřitahují pravděpodobně ani pozornost čtenářů.
O to nám ale právě jde – být prostředníkem mezi těmi, kteří mohou a mají potřebu cosi sdělit, a poněkud anonymním, avšak pozorným a naslouchajícím obecenstvem. Z tohoto hlediska je ve zvyku uvádět údaje o čtenosti a citovanosti textů: jejich celkový „impakt“. Mají ukazovat obecně uznávanou „cenu“ publikovaných článků i celkovou „hodnotu“ časopisu, jež pak je přitažlivý především pro autory. „Impaktový“ status publikačního média přebírají jednotlivé příspěvky; časopis se pak stává i žádoucím zdrojem informací hlavně zase pro ty, kdo zde chtějí publikovat. Smyslem je podpořit publikační procesy, jakožto ovšem soutěž autorů a o autory, do níž jsou zahrnuti aktivní (tedy citující) čtenáři jako rukojmí. Protože – co my všichni ostatní? Psát, aby (člověk, autor) zvítězil, je těžké; číst, aby se podpořilo vítězství někoho jiného (většinou na oplátku), ještě těžší. Dává to smysl jen za určitých okolností: publikační dostihy fungují, pokud se vytvoří dostatečně soudržné společenství lidí, kteří si vzájemně naslouchají a podporují se. A to je právě naším cílem. Abychom si v tomto ohledu rozuměli: Envigogika sdružuje 262 autorů, 212 recenzentů, 2 a více editorů, a množství čtenářů, kteří ji denně navštěvují (314 registrovaných, další viz obr. 1.). Důležité ale je, zda si máme pořád co říci.
V tomto čísle Envigogiky se o to pokoušejí (výše zmínění) autoři. Zuzana Svobodová uvažuje o přirozenosti, jež je základem výchovy, ale také jedním z „protikladů“ kultivace člověka. Je podmínkou harmonického života utvářeného výchovným působením – a to podmínkou, která má být příhodně využita ve vhodné (naší?) době. Renomovaný kolektiv autorů (Svatava Janoušková, Tomáš Hák, Bedřich Moldan) přemýšlí o indikátorech udržitelného rozvoje jako o nástrojích pro vzdělávání veřejnosti. Navrhuje pět klíčových indikátorů – lidé, planeta, prosperita, mír a partnerství – které reprezentují hlavní dimenze udržitelnosti, a tedy zpřehledňují tuto poněkud složitou oblast. Jsou tak nástroji osvěty, mohly by ale také sloužit jako velmi obecné vzdělávací cíle, jež lze pro různé potřeby a úrovně vzdělání naplnit konkrétním obsahem. Silvie Svobodová zjišťuje vliv vybraných proměnných na environmentální gramotnost žáků 2. stupně základní školy: analyzuje především působení volnočasových aktivit na hodnoty environmentálních vědomostí a proenvironmentálních postojů (nejpříznivěji se projevují aktivity zaměřené na pobyt v přírodě a sport). Danuše Strnadová, Hana Brůhová Foltýnová a Radomíra Jordová hodnotí výsledky dopravní kampaně „Oblékáme hada Edu“ určené pro děti z mateřských škol a 1. stupně základních škol. Jak vyplývá z dat shromažďovaných od roku 2014 ve 49 školách, mezi hlavní faktory úspěchu patří… ale to už se dočtete v samotném článku.
V textu, který by nás měl inspirovat, uvažuje Jiří Olšovský na téma souznění, autentického spojenectví člověka s přírodou, s mimolidskými bytostmi, s celkem bytí a kosmu. (Potřebnou) změnu myšlení staví do opozice proti vyumělkovaným spekulacím a zlovolným konstrukcím dneška. V jiném textu, sestaveném na základě výpovědí drobných podnikatelů, hledá i další z autorů (Jana Dlouhá) nový, „autentický“ vztah k původním zdrojům, postupům, procesům a jejich výsledkům, a tedy ke skutečnosti jako takové. Ukazuje se, že práce pomáhá člověku si uvědomit sebe sama, hledat své místo v širším společenství i okolním prostředí, rozvíjet své vztahy k jiným lidem i chápat smysl své každodenní existence. Zkušenosti úspěšných, byť v našich podmínkách těžce se prosazujících podnikatelů, shromážděné v tomto textu a transformované do podoby etických principů a základních kompetencí nezbytných pro zelené podnikání, lze pak také využít jako základ výchovy k (poctivému) občanství, která v našich podmínkách citelně chybí.
Přejeme i Vám, aby se dařilo (třebaže těžce) se probíjet k vlastní, autentické zkušenosti a tedy i poznání. Snad k tomu i toto číslo Envigogiky tak trochu přispělo.
Tabulka 1. počet článků v Envigogice od r. 2006
Obr. 1. Návštěvnost Envigogiky v posledním obdob
Non-voluntary search for life
No full textŽijeme v době, kdy antropogenní procesy mohou vést k úplné devastaci života na Zemi. Je proto správné přemýšlet o tom – šlo by klimatickou změnu ovlivnit pozitivně? Podle autora je k tomu zapotřebí dosáhnout obratu v myšlení, zásadně pochopit environmentální problémy, a následně pak změnit politicko-ekonomické procesy, zharmonizovat lidskou činnost s přírodními cykly – to ale nejde udělat s využitím starých znalostí. Nutné je pracovat především s nejnovějšími vědeckými poznatky o změně klimatu, o zamořování půdy, vody, atmosféry – slepota vůči těmto informacím je zjevně poháněna dogmaticko-ideologickými důvody. Znalost základních fakt o problémech světa rovná se (environmentální) vzdělanost, kterou pak potřebují především politici, aby nezůstali uzavřeni ve svém krátkozrakém, pohodlném a líbivém rozhodování. Pochopení širších souvislostí však vyžaduje „skok v myšlení“, odvahu opustit rigidní, zakonzervované názory. Možná jde o proměnu racionality jako takové – přechod od hyperracionalistického panství nad přírodou směrem k vnímavému, empatickému porozumění bytí a reality. Ono panství se z dnešní perspektivy jeví jako predátorská, kalkulativně vytěžující ideologie, kterou se člověk staví proti sobě samému, zapomínaje na své pravé lidství.We live at a time when anthropogenic processes can lead to the complete devastation of life on Earth. Is it necessary to think – how the climate change could be affected positively? According to the author, it is necessary to achieve a turning point in thinking, to reach fundamental understanding of the environmental problems, and subsequently to change political-economic processes, to harmonize human activity with natural cycles – but this cannot be done with our old awareness. First and foremost, the latest scientific knowledge of climate change, soil pollution, water, atmosphere is needed – the “blindness” neglecting this information is obviously driven by dogmatic and ideological reasons. Knowledge about the basic facts concerning the most pressing world\u27s problems is, in fact, basic (environmental) education that politicians need in the first place not to stay in their shortsighted, comfortable and appealing decisions. Understanding of wider contexts, however, requires a "jump in thinking", the courage to leave rigid, conservative views. Perhaps it is a transformation of rationality as such – the transition from the hyper-ratiocinative dominance over nature to the perceptual, empathic understanding of being and reality. The first one, from today\u27s perspective, appears to be a predatory, calculatively exploiting ideology that is against true humanity
Environmetal footprint calculators for food in education and an introduction of Nutritional Footprint as a tool for supporting sustainable food consumption
No full textStudie se zabývá konceptem environmentálních stop a jejich veřejně dostupných kalkulaček (typicky webových aplikací) v češtině v ČR se specifickým zaměřením na spotřebu potravin. První část studie se zaměřuje na rešerši existujících kalkulaček, jejich charakteristiky, nejčastější nedostatky a využívání ve vzdělávání a osvětě z pohledu publikovaných recenzovaných studií. Druhá část článku pak představuje koncept Nutriční stopy jako nástroje pro podporu environmentálně udržitelného a zdravého stravování a s ním spojený vývoj nového vzdělávacího nástroje v češtině, tzv. Kalkulačky Nutriční stopy. Na závěr je koncept Nutriční stopy diskutován v kontextu dalších již běžnějších environmentálních stop a jejich kalkulaček (ekologické, uhlíkové, vodní stopy). V neposlední řadě je představen potenciální navazující výzkum pro efektivní využití kalkulaček v EVVO a VUR.The study deals with the concept of environmental footprints and their publicly available calculators (typically web applications) in Czech language in Czechia with a specific focus on food consumption. The first part of the study comprises a review of existing calculators, their characteristics, most common shortcomings and their use in education and outreach from the point of view of published peer-reviewed studies. The second half of the article then introduces the concept of Nutritional Footprint as a tool for supporting environmentally sustainable and healthy eating and the development of a new educational tool in Czech language associated with it, a Nutritional Footprint Calculator. The Nutritional Footprint concept is then discussed in the context of other more commonly used environmental footprints and their calculators (ecological, carbon, water footprints). Last but not least, future potential research for effective use of calculators in environmental education (EE) and education for sustainable development (ESD) is outlined
Exposure of children to aerosol during PE lessons
Full text linkPři zvýšené fyzické zátěži člověk nadýchá větší množství vzduchu včetně škodlivin a jiným způsobem než v klidovém režimu. Prostředí tělocvičen je v mnoha ohledech náchylné k vysokým koncentracím aerosolu (PM), který se v nich kumuluje a během tělesné výchovy (TV) se pohybem a činností cvičících resuspenduje. Koncentrace PM (především jeho hrubé frakce) se tak podle množství cvičenců a charakteru činnosti při cvičení výrazně zvyšují. Cílem naší studie bylo odhadnout expozici aerosolu za podmínek zvýšené ventilace u 32 cvičících dětí (18 dívek – 10 až 14 let a 14 chlapců – 10 až 13 let) na pražských základních školách.Ke zjištění plicní ventilace jsme použili nepřímou metodu přepočtu srdeční frekvence (SF) na minutovou plicní ventilaci (VE) pomocí exponenciální regresní křivky. Provedli jsme laboratorní zátěžové vyšetření vybrané skupiny žáků a měření SF pomocí sport-testerů v průběhu hodiny TV. Výsledky klidových a zátěžových hodnot ventilace jsme porovnávali s hodnotami hmotnostních koncentrací aerosolu, které jsme v tělocvičně měřili kontinuálně fotometrem DustTrak a nízkoobjemovým kaskádovým impaktorem.Výsledky ukázaly, že průměrný násobek plicní ventilace během cvičební jednotky dosáhl u sledované skupiny 3,8 násobku, oproti klidovým hodnotám. Průměrná SF respondentů za měřenou cvičební dobu byla 150,6 tepů·min-1. a vypočtená x̄ VE 24,4 l·min-1. Hodnoty násobku ventilace jednotlivých cvičenců za cvičební jednotku významně korelují (r = 0,78) s průměrnými hodnotami SF za stejnou dobu. Koncentrace aerosolu dosahovaly v měřených hodinách TV u PM2,5 22,4 až 24,4 [μg·m-3] a PM10 60,14 až 101,12 [μg·m-3]. Pokud by respondenti zvýšili ventilaci na vypočtený 3,8 násobek klidové hodnoty, jejich expozice PM by přesahovala limity hygienických požadavků pro školní prostředí dané dokumenty WHO. Ze 112 sledovaných dnů na třech pražských základních školách za výše uvedených podmínek násobku plicní ventilace bylo nadlimitních 89% dnů v tělocvičnách a 46% dnů venku.Při zvýšené fyzické zátěži mohou odpovídat inhalační expozice stavům s nadlimitními koncentracemi škodlivin. V souvislosti s uvedenými poznatky lze doporučit, aby čistotě školního prostředí, kde dochází k vyšší fyzické zátěži, byla věnována větší péče, než místům, kde jsou žáci relativně v klidu.The greater the physical activity, the greater the amount of air, including pollutants, are inhaled compared to when resting. The school gym environment is in many aspects predisposed to high amounts of aerosol (particulate matter – PM) concentrations, which are cumulated in gyms and re-suspended by exercising pupils during physical education (PE) lessons. PM concentrations (mainly its coarse particles) distinctly rise according to the number of people exercising and the type of activity. The aim of our study was to estimate the aerosol exposure for 32 children exercising with increased ventilation in Prague primary school gyms (18 girls - 10 to 14 years and 14 boys - 10 to 13 years).The indirect method of transferring heart rate (HR) to minute ventilation (VE) through the exponential regression curve was used to measure pulmonary ventilation. HR was measured by sport-testers during PE lessons. Results of rest and ventilation load values were compared with the values of aerosol weight concentrations, measured continually by a photometer Dust Track and by the Personal Cascade Impactor Sampler.Results have shown that the average VE multiple during exercising reached 3.8 times in the observed group. The average HR of respondents in the measured exercise unit was 150.6 beats·min-1 and the estimated x̄ VE 24.4 litres·min-1. VE multiple values of individual pupils in an exercise unit correlate significantly (r = 0.78) with average HR values in the time unit. Aerosol concentrations reached in measured PE lessons from PM2.5 22.4 to 24.4 [μg·m-3] and from PM10 60.14 to 101.12 [μg·m-3]. If the tested pupils raised their ventilation to the estimated 3.8 times their resting value, exposure to PM would exceed the sanitary limits set by WHO guidelines for school environments. Out of 112 observed days, in three Prague primary schools, 89% of days in school gyms and 46% of days outdoors were over the limit (under the above stated conditions of VE multiple).The study results indicate that during increased physical load inhalation exposure exceeds pollutant limit concentrations. We recommend that indoor areas, in which pupils exercise, should be cleaned with more care than places in which pupils stay in rest
What is the effect of climate change campaigns? Use of certified methodology for evaluation of effects of climatic campaings
No full textCílem tohoto textu je přiblížit cíle a využití Metodiky pro hodnocení dopadů klimatických kampaní. Tato Metodika stanovuje rámec pro provádění hodnotících studií, které se zaměřují na hodnocení kauzálního dopadu klimatických kampaní na změnu individuálního mitigačního nebo adaptačního chování, anebo jeho motivačních faktorů (např. postojů, znalostí a představ). Hodnocení kauzálních dopadů vychází z rámce potenciálních výsledků (Rubin, 1974) a je postaveno na kvantitativních experimentálních a kvazi-experimentálních přístupech. Tato Metodika by měla usnadnit vyhodnocování efektů klimatických kampaní a měla by umožnit akumulaci poznatků o efektech různých typů intervencí. Využívání Metodiky při realizaci a hodnocení kampaní by mělo přispět nejen ke zvýšení efektů realizovaných kampaní a tím ke zvýšení efektivity vynaložených prostředků na klimatické kampaně, ale mělo by také zvýšit důvěru donorů a širší veřejnosti v to, že klimatické kampaně jsou efektivními nástroji klimatické politiky. V neposlední řadě by představovaná Metodika měla také usnadnit výměnu informací mezi výzkumníky, kteří se zabývají dopady kampaní, ale často nemají možnost získat informace z reálných kampaní a realizátory kampaní, kterým zase často chybí prostředky pro vyhodnocení dopadů kampaní.The purpose of this paper is to introduce a certified methodology suitable for evaluation of effects of climate change campaigns. This certified methodology sets a framework for evaluation of causal effects of campaigns aiming at a change of individual mitigation or adaptation behavior, or their motivation factors (e.g., attitudes, knowledge, or beliefs). Evaluation of causal effects is based on a potential outcome framework (Rubin, 1974) and makes use of quantitative experimental and quasi-experimental approaches. This certified methodology should facilitate evaluation of campaigns’ effects and should also make it easier to accumulate knowledge about effects of specific interventions. Use of this certified methodology should not only lead to an increase in the effect size of new campaigns, and thus to an increase in cost effectiveness of campaigns but it should also increase trust of donors and the public in campaigns as tools of climatic policy. Last but not least, this methodology should also facilitate exchange of information between researchers who study campaigns but have sometimes very limited access to information about existing campaigns, and those who create campaigns, oftentimes without resources to analyze their effects.