9266 research outputs found
Sort by
Screenplay Meaning of the Depicted Culture in the Movie Encanto
Full text linkDiplomová práce Význam zobrazované kultury ve filmu Encanto, si klade za cíl, prozkoumat skutečnost, že se americké studio Disney, rozhodlo zasadit svůj animovaný film Encanto do jihoamerické Kolumbie. Slouží Kolumbie ve filmu jen jako pestrobarevná kulisa, nebo má pro příběh zásadnější význam? Práce rozebírá film samotný a to, jakým způsobem je v něm Kolumbie prezentována. Zároveň vztahuje jedno z nejzásadnějších témat filmu k historii této latinskoamerické země.The thesis "The Importance of Culture in the Film Encanto" aims to explore the fact that the American studio Disney decided to set its animated film Encanto in South American Colombia. Does Colombia serve as a colourful backdrop in the film or is it more central to the story? The thesis analyses the film itself and the way in which Colombia is presented in it. It also relates one of the most important themes of the film to the history of this Latin American country
The present, past and future of the authorial presentation
Full text linkPráce se zabývá disciplínou autorské prezentace. Srovnáním s jinými podobnými žánry divadla jednoho herce, analýzou prezentací a rozpravami s autory dochází k formulování otázky, jaká jsou kritéria toho, co autor těchto řádek nazývá dobrou prezentací či dobrým autorstvím. Postuluje čtyři pilíře, na nichž stojí dobrý autor autorská odpovědnost, uměřená práce s vlastní autobiografií a osobními tématy, obsahové prvky a talent či schopnost obsah sdělně tvarovat. Teorii autor práce ověřoval pomocí interpretativní fenomenologické analýzy a rozhovorů s šesti respondenty, u nichž nejvíce rezonovala témata číslo dvě a čtyři. Vynořilo se navíc ještě téma páté, a to autorův vztah k vlastnímu výtvoru, pojmenování toho, co je moje. Ukazuje se, jak si umělec v autorství nenárokuje své dílo pouze z hlediska obsahu, ale též formy. Přínosem této práce je pak také popsání unikátního vztahu performativního aspektu s aspektem studijním, a to, jak společně utváří umělecký žánr zvaný autorská prezentace.The work deals with the discipline of authorial presentation. By comparing it with similar genres of solo theater, analyzing presentations, and engaging in discussions with authors, it formulates the question of what criteria define what the author of these lines calls a good presentation or good authorship. It postulates four pillars on which a good author standsauthorial responsibility, a measured approach to one's own autobiography and personal themes, content elements, and the talent or ability to shape content in a communicative way. The author tested this theory using interpretative phenomenological analysis and interviews with six respondents, with themes two and four resonating the most. Additionally, a fifth theme emergedthe author's relationship with their own creation, the identification of what is "mine." It becomes evident that an artist does not claim ownership of their work solely in terms of content but also in terms of form. A further contribution of this work is its description of the unique relationship between the performative and academic aspects and how they together shape the artistic genre known as authorial presentation
Authorial directorial work
Full text linkBakalářská práce s názvem Autorská režijní práce vychází z režijních a autorských zkušeností studenta Katedry autorské tvorby a pedagogiky, autora práce Ondřeje Kulhavého. Popisuje jeho cestu hledání vztahu k divadelní režii. Tím, že divadelní režii nikdy nestudoval, si v průběhu času musel najít vlastní vztah k tomuto oboru. Práce popisuje jeho začátky v divadelních souborech, kde dříve působil jako herec, jeho první zkušenosti s prací s herci, se kterými se podílel na svých prvních divadelních režiích. Následuje jeho zkušenost se studiem na DAMU a ovlivnění studia k přístupu k autorství a režijní práci. Popisuje proces režie v průběhu studia na škole a proces zkoušení autorských divadelních projektů, které se svými texty a tématy snaží daleko více oslovit dnešního mladého diváka. Autor si hledá vlastní cestu k režijní a autorské práci a pokouší se tyto dvě pozice propojit ve své divadelní práci.The bachelor's thesis titled Authorial directorial work is based on the directing and authorial experiences of Ondřej Kulhavý, a student of the Department of Authorial Creativity and Pedagogy. It describes his journey of finding a relationship with theater directing. Having never studied theater directing, he had to find his own approach to this field over time. The thesis describes his beginnings in theater companies where he previously was as an actor, his first experiences working with actors with whom he participated in his first theater directions. This is followed by his experience studying at DAMU and the influence of his studies on his approach to authorship and directing. He describes the directing process during his studies at the school and the process of rehearsing authorial theater projects that, with their texts and themes, try to reach today's young audience much more. The author is searching for his own way to directing and authorial work and tries to connect these two positions in his theatrical work
Outdated Ideas about Comedy
Full text linkDiplomová práce má za cíl vysledovat komediální prvky v americkém seriálu Medvěd a pokusit se vysvětlit, proč představuje novou éru komedie. V první části je představen přístup k teorii žánrů a nástroje definující komplexní televizní vyprávění. Druhá část stanovuje obecnou sémantiku a syntaxi žánru dramedy. Analýza sleduje, jak seriál naplňuje jednotlivé znaky a k čemu slouží případné odchylky. Z analýzy vyplývá, že seriál se v jádru drží sitcomového étosu, i přes svou stresovou povahu.The aim of this thesis is to trace the comedic elements in the American zv show The Bear and try to explain why it represents a new era of comedy. The first part introduces an approach to genre theory and the tools that define complex television. The second part establishes the general semantics and syntax of the dramedy genre. The analysis traces how the series fulfills each characteristic and what purpose any deviations serve. The analysis shows that the series adheres to the sitcom ethos at its core, despite its stressful nature
Self-portrait More Than Portrait
Full text linkDiplomová práce Autoportrét víc než portrét se zabývá analýzou autoportrétu jako uměleckého žánru s důrazem na jeho ztvárnění ve filmovém médiu. Cílem práce je prozkoumat, jak filmaři překračují tradiční hranice autobiografického zobrazení a jak využívají filmové prostředky k vytvoření komplexních osobních výpovědí. Práce se zaměřuje na díla významných tvůrců jako Agnès Varda, Jean-Luc Godard a Marek Kuboš, jejichž filmy jsou příkladem kreativního zpracování osobních témat.
V teoretické části práce jsou definovány klíčové pojmy spojené s autoportrétem a autobiografickým filmem. Následně jsou analyzovány vybrané filmy, přičemž důraz je kladen na jejich narativní strukturu, estetické ztvárnění a filozofické přesahy. Praktická část práce obsahuje režijní deník dokumentující tvorbu vlastního autobiografického filmu, což umožňuje přímou reflexi a aplikaci získaných poznatků.
Výsledky analýzy ukazují, že filmový autoportrét se vyznačuje mimořádnou schopností kombinovat osobní výpověď s univerzálními tématy jako jsou identita, paměť, čas a smrt. Autoportrét není pouhým zobrazením tvůrce, ale stává se médiem pro hlubší sebezkoumání a komunikaci s divákem. Významnou roli hraje také otázka autenticity a míra sebestylizace, která je nevyhnutelnou součástí tohoto tvůrčího procesu.
Tato diplomová práce přináší ucelený pohled na autoportrét ve filmovém kontextu a zdůrazňuje jeho význam jako formy uměleckého vyjádření, které překračuje hranice osobní výpovědi a stává se univerzálním prostředkem pro zkoumání lidské existence.The thesis "Self-portrait more than portrait" deals with the analysis of self-portrait as an artistic genre with emphasis on its representation in the film medium. The aim of the thesis is to explore how filmmakers go beyond the traditional boundaries of autobiographical representation and how they use the cinematic means to create complex personal accounts. The thesis focuses on the works of prominent filmmakers such as Agnès Varda, Jean-Luc Godard and Marek Kuboš, whose films exemplify creative treatments of personal themes.
The theoretical part of the thesis defines key concepts related to self-portrait and autobiographical film. Subsequently, selected films are analysed with emphasis on their narrative structure, aesthetic representation and philosophical overlaps. The practical part of the thesis includes a director's diary documenting the creation of the autobiographical film itself, which allows for direct reflection and application of the acquired knowledge.
The results of the analysis show that the cinematic self-portrait is characterized by an extraordinary ability to combine personal testimony with universal themes such as identity, memory, time and death. The self-portrait is not merely a representation of the filmmaker, but becomes a medium for deeper self-examination and communication with the viewer. The question of authenticity and the degree of self-stylization, which is an inevitable part of this creative process, also plays an important role.
This thesis presents a comprehensive view of the self-portrait in a cinematic context and highlights its importance as a form of artistic expression that transcends the boundaries of personal statement and becomes a universal means of exploring human existence
Advantages and disadvantages of the live broadcasting phenomenon with a focus on non-news and non-sports TV programmes in the Czech Republic during the period 2018-2023
Full text linkBakalářská práce zkoumá fenomén televizních přímých přenosů, zaměřuje se na jejich výhody, nevýhody a význam v kontextu především nesportovní a nezpravodajské televizní tvorby. Cílem práce je proniknout do podstaty tohoto fenoménu a analyzovat jeho produkční, finanční i technické aspekty. V rámci výzkumné části je využita metoda hloubkových rozhovorů s klíčovými osobami v rámci produkce dvou zvolených televizních eventů – Ceny Anděl a Český Slavík v časovém období 2018 až 2023. Jedná se o posledních 6 ročníků těchto pořadů, které jsou v rámci tématu pro zkoumání nejrelevantnější. Tyto rozhovory jsou doplněny literárními prameny a praktickými zkušenostmi autora. Práce detailně popisuje proces tvorby přímého přenosu od počátečních příprav až po samotný přímý přenos a zahrnuje také důležité produkční aspekty. Práce také identifikuje výhody a nevýhody tohoto formátu a v závislosti na těchto výhodách a nevýhodách zkoumá jeho klíčový význam pro televizní médium.This bachelor's thesis explores the phenomenon of live television broadcasts, focusing on their advantages, disadvantages and significance in the context of primarily non-sports and non-news television production. The aim of the thesis is to delve into the nature of this phenomenon and to analyse its production, financial and technical aspects. The research part uses the method of in-depth interviews with key people in the production of two selected TV events – Ceny Anděl and Český Slavík in the time period 2018 to 2023. These are the last 6 editions of these shows, which are the most relevant for the topic under investigation. These interviews are supplemented with literary sources and practical experience of the author. The thesis describes in detail the process of producing a live broadcast from the initial preparations to the actual live broadcast and also includes important production aspects. The thesis also identifies the advantages and disadvantages of this format and, depending on these advantages and disadvantages, examines its key importance for the television itself
Zastoupení žen v rámci sci-fi, fantasy a akčních žánrů pro mládež.
Full text linkMost cultures have certain ideas about what a man or woman should be like. While these ideas have changed and evolved over the centuries, most societies still hold on at a least some traditional believes of man and womanhood. Given societys influence on media, female characters in all kind of varieties, have become more frequent. The goal of this thesis is to find specific patterns and therefore character types while focusing on teenage content within the action, superhero, fantasy and science fiction genres. By researching various literature and analysing multiple shows and films, including Twilight, Ready Player One and The Hunger Games, the thesis will explain three frequently used character types within its demographic: Damsel in Distress, the Special Girl and the Tough Girl. The aim is to understand their function, strengths and flaws and that better understanding of character types can lead to more awareness when writing female characters.Ve většině kultur můžeme vysledovat jasné názory na to, jací by muž nebo žena měli být. I když se tyto názory v průběhu staletí měnily a vyvíjely, ve většině společností stále převládají některé z tradičních představ o mužství a ženství. Vzhledem k tomu, jaký vliv má společnost na média, začaly být ženské postavy prezentovány stále častěji v různých podobách. Cílem této diplomové práce je najít konkrétní modely, a tedy i typy postav ve filmech pro dospívající publikum, se zaměřením na žánry akčního (superhrdinského) filmu, fantasy a sci-fi. Prostudovala jsem dostupnou literaturu a analyzovala několika seriálů a filmů (např. Twilight, Ready Player One a Hunger Games), a v diplomové práci se snažím poukázat na tři často využívané typy postav v této demografické skupině: dívku v nesnázích (Damsel in Distress), pozoruhodnou dívku (Special Girl) a drsnou dívku (Tough Girl). Snažím se vysvětlit jejich funkci ve vyprávění, jejich silné a slabé stránky, a poukázat na to, že lepší pochopení těchto typů postav může vést k větší uvědomělosti při psaní ženských postav
Cringe! Nepohodlí a Rozpaky ve Filmech Rubena Östlunda
Full text linkThis thesis examines how Swedish director Ruben Östlund creates and portrays awkwardness and embarrassment in his films Force Majeure, The Square, and Triangle of Sadness. Through close readings of each film, and drawing on psychological theories of vicarious embarrassment and emotional/cognitive discomfort, the study develops a "toolbox for cringe" based on Östlunds narrative and stylistic techniques. The analysis focuses on three key aspects: social awkwardness (depictions of socially uncomfortable situations and characters making fools of themselves); sensorial discomfort (the use of sensory cues to provoke discomfort and irritation in characters and viewers alike); and formal tools (cinematic elements that help cultivate an unsettling atmosphere).Tato práce zkoumá, jak švédský režisér Ruben Östlund vytváří a zobrazuje trapnost a rozpaky ve svých filmech Vyšší moc, Čtverec a Trojúhelník smutku. Studie rozvíjí sadu nástrojů pro cringe na základě Östlundových narativních a stylistických postupů, a to prostřednictvím pozorného čtení jednotlivých filmů a na základě psychologických teorií druhotných rozpaků a emocionálního/kognitivního nepohodlí. Analýza se zaměřuje na tři klíčové aspekty: společenskou trapnost (zobrazení společensky nepříjemných situací a postav, které ze sebe dělají hlupáky), smyslové nepohodlí (využití smyslových podnětů k vyvolání nepohodlí a podráždění nejen u postav, ale i u diváků) a formální nástroje (filmové prvky, které pomáhají utvářet znepokojivou atmosféru)
The Imprint of Film Language in Contemporary Theatre
Full text linkTato bakalářská práce se zabývá mapováním historického vývoje filmové řeči a jejím otiskem v současném divadle. Zkoumá, jak se vyvíjel vztah filmu a divadla od filmových prvopočátků až do nového milénia. Proměnu vazeb těchto dvou médií shledává v prvotní potřebě filmu najít svoje specifické znaky a vymezit se divadlu, jeho následné kultivaci a fascinaci, díky které se s ním začalo v divadle experimentovat až po jeho relokaci do prostorů dalších médií jako je divadlo a s tím vznikající diskuzí nad jeho budoucností. Konkrétní znaky filmové řeči v divadle práce odhaluje prostřednictvím rozboru dvou domácích divadelních inscenací. Text se snaží poukázat na význam filmově specifických výrazových prostředků v jejich základu a možnost s nimi kreativně pracovat v kombinaci s divadelním jazykem, který je mu svým historickým vztahem, formou i prací s divákem blízký. Zároveň reflektuje potřebu umělců experimentovat i podstatu vznikajících obav o trvanlivost filmového média vzhledem k rychlému vývoji umělé inteligence i k reformaci jeho jazyka, která podléhá platformizaci a digitalizaci filmu.This bachelor's thesis focuses on mapping the historical development of film language and its imprint in contemporary theatre. It explores how the relationship between film and theatre has evolved from the earliest days of film to the new millennium. The transformation of the ties between these two media is observed in the films initial need to define its own specific features and distinguish itself from theatre, its subsequent cultivation and fascination which led to theatrical experimentation with cinematic elements and finally its relocation into the spaces of other media, such as theatre, sparking discussions about its future. The thesis reveals specific features of film language in theatre through an analysis of two domestic theatre productions. It aims to highlight the significance of film-specific expressive elements in their essence and the possibility of working with them creatively in combination with theatrical language, which is historically, formally, and in terms of audience interaction closely related to film. At the same time, it reflects the need of artists to experiment and the nature of emerging concerns about the durability of the film medium in light of the rapid development of artificial intelligence and the reformation of films language, which is subject to the platformization and digitalization of film
Performative Agency as the Basis for the Dramaturgy of Presence
No full textTáto bakalárska práca sa zaoberá konceptom performatívnej agency ako určitým prístupom, ktorým možno uchopiť a popísať kapacitu performera jednať a autenticky existovať v rámci performatívneho diela. Vychádza z predpokladu, že performer, vstupujúc do diela prostredníctvom svojej telesnosti, konania, myslenia a imaginácie, získava špecifický vhľad a zodpovednosť, ktoré mu umožňujú aktívne formovať výslednú podobu diela prostredníctvom vlastnej agency. Podstatou takejto agency je bytie v tvorivom paradoxe, kde performer nielen formuje svoje jednanie a prispieva k utváraniu architektúry diela, ale je súčasne týmto procesom neustále formovaný. Práve v tomto neustálom pohybe medzi vytváraním a prijímaním podnetov vzniká dynamický priestor, ktorý možno chápať ako performatívnu agency - vitálnu energiu umožňujúcu performerovi nachádzať nové formy existencie a vzťahovania sa k performatívnej realite vznikajúcej v kontakte s divákmi.
Cieľom práce je rozvíjať koncept performatívnej agency prostredníctvom analýzy mojej vlastnej skúsenosti performerky v dvoch konkrétnych inscenáciách, a to z perspektívy režisérky a dramaturgičky. Približujem v nej komplexnosť procesov, ktorými performer v takto nastavenom tvorivom prostredí prechádza, a na identifikáciu potrieb a možností facilitácie procesu tvorby.This Bachelor's thesis explores the concept of performative agency as a framework for understanding and articulating the performer's capacity to act and exist authentically within a performative context. It is based on the assumption that, by engaging with the work through their physicality, actions, thinking and imagination, the performer gains specific insights and responsibilities that enable them to actively shape the final form of the piece through their own agency. This agency is rooted in a creative paradox: while the performer shapes their actions and contributes to the architecture of the work, they are simultaneously shaped by the process itself. It is within this ongoing movement between generating and receiving impulses that a dynamic space emerges - one that can be understood as performative agency; a vital energy that enables the performer to discover new forms of existence and ways of relating to the performative reality that unfolds in relation to the audience.
The aim of this thesis is to develop the concept of performative agency by analysing my own experience as a performer in two productions, approached from the perspectives of a director and dramaturg. The focus is on revealing the complexity of the processes the performer undergoes within such a creative setting, and on identifying the needs and possibilities for facilitating this type of work