9266 research outputs found
Sort by
Roma The Artist
Full text linkTato bakalářská práce reflektuje snahu autora o ospravedlnění a projevení jeho uměleckého významu v prostředí nespojeném s jeho romským původem. Byl proveden výzkum formou dotazníku s 78 respondenty, což vedlo k závěrům, že je třeba věnovat určitou část této práce historii, tradicím a romství. Důraz byl kladen na propojení uměleckých médií s romskými tématy, zahrnující umělce z Česka i zahraničí. Výsledky ukázaly na silné stereotypy a degradaci romských herců v českém a slovenském filmovém prostředí. Autor zkoumal motivace využívání těchto stereotypů tvůrci a identifikoval problémy spojené s jejich aplikací. Analyzoval vztah mezi stereotypizací, vznikem rasismu a vzory pro romské děti. Práce se také zaměřila na osobní umělecký vývoj autora. Autor dochází k závěru, že jeho romské kořeny jsou silným zdrojem inspirace a materiálem pro tvorbu. Třebaže si zůstává nejistý ohledně svého uměleckého směru, tato práce mu poskytla sílu a motivaci pokračovat v činnosti.This bachelor's thesis reflects the author's effort to justify and express their artistic significance in an environment unrelated to their Romani origin. Research was conducted through a questionnaire involving 78 respondents, leading to the conclusion that a portion of the work should be dedicated to history, traditions, and Romani identity. Emphasis was placed on connecting artistic media with Romani themes, including artists from both Czechia and abroad. Results revealed pronounced stereotypes and marginalization of Romani actors in Czech and Slovak film environments. The author explored motivations behind creators' use of these stereotypes and identified issues associated with their application. The study analyzed the relationship between stereotyping, the genesis of racism, and role models for Romani children. The thesis also delved into the author's personal artistic development. Concluding that Romani roots serve as a powerful source of inspiration and material, the author remains uncertain about their artistic direction but gains strength and motivation from this work to continue their endeavors
Working with Fear in the Alien Movie Franchise
Full text linkTato magisterská práce porovnává budování dramatického napětí, atmosféry a strachu ve filmu Vetřelec a jeho třech pokračováních, Vetřelci, Vetřelec 3 a Vetřelec: Vzkříšení, a to pomocí analýzy přístupu jednotlivých tvůrčích týmů na příslušných snímcích. Práce se konkrétně zaměřuje na emoci strachu, na filmové monstrum a vývoj hlavní postavy napříč jednotlivými díly.This masters's thesis compares the creation of dramatic tension, atmosphere and fear in the film Alien and its three sequels, Aliens, Alien 3 and Alien: Resurrection, through an analysis of the approaches taken by the different creative teams involved in each film. The thesis specifically focuses on the emotion of fear, the films monster, and the development of the main character throughout the series
Course Oslo
Full text linkV centru práce stojí doktorandova pedagogická činnost, její reflexe a rozvoj. Součástí textu je podrobný popis dosavadní činnosti doktoranda v oblasti (nejen) vysokoškolské pedagogiky. Za její jádro se zde považuje semestrální kurz připravený a provedený pro Univerzitu v Oslu. Hlavní ohledy výkladu jsou parametry praktického výzkumu, tedy kultivace vlastní praxe a komunikace jejího rozvoje, dále vrstva autoetnografická, která zkoumá okolnosti výzkumu a jejich vliv na bádání i jeho protagonistu, nakonec se do textu prolíná úvaha nad možnostmi a přínosem autofikčního psaní, které problematizuje vztah textu a reality, resp. textu a autora. Příloha obsahuje sadu autorových audioreflexí vlastní pedagogické práce, které myšlenkově napájí a odráží celý proces bádání.The focus of the thesis is the doctoral candidate's pedagogical activity, its reflection and development. The text includes a detailed description of the doctoral scholar's activities in the field of (not only) higher education pedagogical practice. At the core is a semester course prepared and conducted for the University of Oslo. The main considerations of the account are the parameters of practical research, i.e. the cultivation of one's own practice and the communication of its development, then an autoethnographic layer that explores the circumstances of the research and their influence on the research and its protagonist, and finally a reflection on the possibilities and benefits of autofictional writing, which problematizes both the relationship between text and reality, and between text and author. The appendix contains a set of the author's audio reflections of his own pedagogical work, which provides a thought-provoking and reflective account of the whole research process
Macbeth on Screen - Adaptations Across Cultures
Full text linkThe thesis examines three celebrated film adaptations of William Shakespeares Macbeth: Roman Polanski's Macbeth (1971), Akira Kurosawa's Throne of Blood (1957), and Vishal Bhardwaj's Maqbool (2003). With each adaptation originating from a different country, this thesis analyses how each director's cultural background and historical context influenced their interpretation of Shakespeare's play. The comparison focuses on four main aspects: cultural context (how each film reflects the socio-political climate and cultural values of its time and
place); visual language (the cinematography, colour palettes, and visual symbolism used in each adaptation); performance styles (how acting techniques and character portrayals differ across the films); deviations from the text (the ways in which each adaptation alters or expands upon Shakespeare's original narrative). Key findings include how Polanski's version reflects the violence and disillusionment of late 1960s America; how Kurosawa's adaptation incorporates elements of Japanese Noh theatre and explores themes of fate; and how Bhardwaj's film addresses themes of religious tension and forbidden love in transposing the story to the Mumbai underworld. The thesis concludes that successful adaptations create a dialogue between the original text, the filmmaker's vision, and their cultural zeitgeist, rather than simply aiming for fidelity to the source material. By examining the cinematography, colour palettes, visual symbolism, acting techniques, and narrative alterations in each film, the thesis provides insights into how filmmakers can use various cinematic tools to reinterpret classic literature in culturally specific ways. This comprehensive, cross-cultural examination contributes to the field of adaptation studies by highlighting the complex interplay between source text, directorial vision, and cultural context in the process of adaptation.Práce zkoumá tři slavné filmové adaptace Macbetha Williama Shakespeara: Macbeth (1971) Romana Polanského, Krvavý trůn (1957) Akiry Kurosawy a Maqbool (2003) Vishala Bhardwaje. Vzhledem k tomu, že každá adaptace pochází z jiné země, tato práce analyzuje, jak kulturní zázemí a historický kontext jednotlivých režisérů ovlivnily jejich interpretaci Shakespearovy hry. Studie se zaměřuje na čtyři hlavní aspekty: kulturní kontext (jak každý film odráží společensko-politické klima a kulturní hodnoty své doby a místa); vizuální jazyk (kinematografie, barevná paleta a vizuální symbolika použitá v jednotlivých adaptacích); herecké styly (jak se herecké techniky a ztvárnění postav v jednotlivých filmech liší); a odchylky od textu (způsoby, jakými jednotlivé adaptace mění nebo rozšiřují původní Shakespearův příběh). Mezi hlavní zjištění patří: jak Polanského verze odráží násilí a deziluzi Ameriky konce 60. let; jak Kurosawova adaptace zahrnuje prvky japonského divadla noh a zkoumá témata osudu; a jak Bhardwajův film přenáší příběh do bombajského podsvětí a zabývá se tématy náboženského napětí a zakázané lásky. Práce dochází k závěru, že úspěšné adaptace vytvářejí dialog mezi původním textem, vizí filmaře a jeho kulturním duchem, spíše než aby se pouze snažily o věrnost výchozímu materiálu. Na základě zkoumání kinematografie, barevné palety, vizuální symboliky, hereckých technik a narativních změn v jednotlivých filmech práce poskytuje vhled do toho, jak mohou filmaři využívat různé filmové nástroje k reinterpretaci klasické literatury kulturně specifickým způsobem. Toto komplexní, mezikulturní zkoumání přispívá k oboru adaptačních studií tím, že poukazuje na složitou souhru mezi výchozím textem, režijní vizí a kulturním kontextem v procesu adaptace
Vybudování mostů od Friedricha Nietzscheho k László Krasznahorkaiovi a Bélovi Tarrovi
No full textThe following thesis is the result of a work of correspondence, transversality, and symbiosis of the passions that animate me: my fervour for reading, my devotion to philosophy, and my obsession of cinema. The present work aims to open a circle: one that allows for a circulation of thoughts around three prominent figures of their crafts: Friedrich Nietzsche, László Krasznahorkai, and Béla Tarr. Relying on an intertextual and intermedial method, the goal of our research is to open the possibility and perhaps need for a Nietzschean approach to the works of the two Hungarian artists. In our journey of thought, we will discover in what ways we can hail Krasznahorkai and Tarr as Nietzschean disciples. Disciples whose works contain deep reminiscences of Nietzsches thought. Yet also disciples who, eventually, reveal certain limits and contradictions in the philosophers mind itself. Contradictions which, they argue, were likely the source of the so-called Turin breakdown. In the end, we will acquire new tools of analysis in regards to Krasznahorkais novels, and Tarrs films. Dissecting the tandems characters in light of the crisis of modernity, and the Übermensch Nietzsche extoled in reaction to it; studying the Hellenic aptitude for the pessimism of the force, allowing us to grasp the tandems crafts as the essence of what we can call: the art of metaphysical consolation. Such is the aim of the following work.Následující disertace je výsledkem korespondence, transverzality a symbiózy vášní, které mě podněcují: mé vášně pro čtení, mé oddanosti filosofii a mé posedlosti kinematografií. Cílem této práce je otevřít kruh: takový, který umožňuje oběh myšlenek týkajících se tří významných osobností ve svých oborech: Friedricha Nietzscheho, László Krasznahorkaie a Bély Tarra. Opírajíc se o intertextuální a intermediální metodu je cílem našeho výzkumu otevření možnosti a možná i potřeby využít Nietzscheovský přístup k prozkoumání děl těchto dvou maďarských umělců. Během naší myšlenkové cesty objevujeme, jakým způsobem můžeme oslavovat Krasznahorkaie a Tarru jako Nietzscheovské žáky. Žáky, jejichž díla obsahují hluboké vzpomínky na Nietzscheho myšlenky. Nicméně i žáky, kteří nakonec odhalí určité limity a rozpory v samotné mysli filosofa. Rozpory, jimiž argumentují, byly pravděpodobně zdrojem tzv. Turínského kolapsu. Nakonec dosáhneme nových nástrojů analýzy ohledně románů László Krasznahorkaiho a filmů Bély Tarra. Rozpitvání tohoto tandemu postav v souvislosti s krizí modernity a Übermensch, které Nietzsche oslavoval jako reakci na ni; studium helénské způsobilosti k pesimismu síly, které nám umožní chápat řemesla těchto dvou umělců jako podstatu toho, co můžeme nazvat: umění metafyzické útěchy. Takový je cíl následující práce
Mirror neurons and their transmission between actors and spectators
No full textVe své práci se zabývám zrcadlovými neurony a jejich přenosy v divadle. V první části práce přibližuji čtenáři základní poznatky o neuronech, centrální nervové soustavě a emocích. V druhé části už se věnuji jen zrcadlovým neuronům, jejich rozdělení, funkcím a následnému propojení s uměním všeho druhu. Poslední a největší část je zaměřena na divadlo a přenosy ZN v něm. Tyto přenosy dělím do čtyř kategorií a u každé z nich uvádím několik příkladů z mých dosavadních zkušeností z jeviště, ale i z hlediště.In my thesis I am writing about mirror neurons and their transmission in theatre. In the first part of the thesis I introduce the reader to the basic knowledge about neurons, the central nervous system and emotions. In the second part, I focus only on mirror neurons, their distribution, functions and subsequent connection to art of all kinds. The last and largest part focuses on theatre and MN transmissions in it. I divide these transmissions into four categories, and for each of them I give several examples from my experience so far, both on stage and in the auditorium
Vzestup palestinského kina:
No full textThis thesis explores the representation of the Palestinian experience in global cinema through a comparative analysis of six films: Here and Elsewhere by Jean-Luc Godard, A World Not Ours by Mahdi Fleifel, The Tower by Mats Grorud, Children of Shatila by Mai Masri, The Dupes by Tewfik Saleh, and It Must Be Heaven by Elia Suleiman. The primary objectives are to examine how these films address themes of displacement, identity, and resilience, and to analyze the diverse stylistic approaches and narrative structures employed by the filmmakers. Utilizing a qualitative methodology rooted in comparative film analysis, the thesis delves into how each film contributes to the broader discourse on Palestinian identity and the ongoing struggles of its people. The results reveal that while these films vary in stylefrom documentary realism and animation to surrealist satirethey collectively offer a nuanced and multifaceted portrayal of the Palestinian experience. The analysis underscores the interconnectedness of personal and collective memory, the negotiation of identity, and the enduring impact of displacement across generations. The thesis concludes that these films not only document the Palestinian struggle but also actively shape the narratives surrounding it, providing a foundation for further research into the evolving representation of Palestinian identity in cinema.Tato práce zkoumá zobrazení palestinské zkušenosti v globální kinematografii prostřednictvím komparativní analýzy šesti filmů: Here and Elsewhere od Jean-Luca Godarda, A World Not Ours od Mahdiho Fleifela, The Tower od Matse Groruda, Children of Shatila od Mai Masri, The Dupes od Tewfika Saleha a It Must Be Heaven od Elia Suleimana. Hlavními cíli bylo zkoumat, jak tyto filmy řeší témata vykořenění, identity a odolnosti, a analyzovat různé stylistické přístupy a narativní struktury použité filmaři. Pomocí kvalitativní metodologie založené na komparativní filmové analýze se práce zabývá tím, jak každý film přispívá k širší diskuzi o palestinské identitě a pokračujícím boji jejího lidu. Výsledky ukazují, že i když se tyto filmy liší stylemod dokumentárního realismu a animace po surrealistickou satiruspolečně nabízejí nuancovaný a mnohostranný pohled na palestinskou zkušenost. Analýza zdůrazňuje propojenost osobní a kolektivní paměti, vyjednávání identity a trvalý dopad vykořenění napříč generacemi. Práce dospívá k závěru, že tyto filmy nejen dokumentují palestinský boj, ale také aktivně formují narativy, které jej obklopují, a poskytují základ pro další výzkum vývoje zobrazení palestinské identity v kinematografii
Autorship and Popular Culture
No full textTato disertační práce zkoumá takový typ autorství, které si chce udržet svou věrohodnost a osobitost i v rámci populární kultury, Pomocí příkladů Sylvestra Stallona (Rocky), Stephena Kinga a Jaromíra Nohavici práce ukazuje, jak tito tvůrci dokázali propojit univerzální srozumitelnost se specifickou autorskou zkušeností a rukopisem.
Analýza ukazuje, že důvěryhodnost vzniká díky autenticitě a schopnosti komunikovat skrze detaily, ať už jde o příběh vycházející z autorovy vlastní cesty (Rocky), narativní hloubku a strukturu (Stephen King), nebo lidovou tradici a schopnost evokovat sdílené zkušenosti (Jaromír Nohavica).
V závěrečné kapitole reflektuji vlastní autorskou zkušenost a zaměřuji se na tři klíčové principy tvorby: 1) práce s nápadem, který nemusí být zpočátku tematicky zřejmý, 2) čerpání z dlouhodobých životních zážitků, a 3) snahu mluvit k širokému publiku jazykem, který je srozumitelný, ale stále individuální. Tyto principy považuji za základ umělecké tvorby, která spojuje autorskou jedinečnost s možností vytvářet obecně srozumitelná díla.
Cílem této práce není v zásadě pouze teoretická analýza, ale také reflexe tvůrčí praxe a hledání inspirace pro vlastní umělecké úsilí.This dissertation explores the type of authorship that wants to maintain its credibility and distinctiveness even within the framework of popular culture. Using the examples of Sylvester Stallone (Rocky), Stephen King and Jaromír Nohavica, the dissertation demonstrates how these artists managed to combine universal intelligibility with specific authorial experience and "handwriting".
Analysis shows that credibility is created through authenticity and the ability to communicate through details, whether it be the case of a story based on the author's own journey (Rocky), narrative depth and structure (Stephen King), or folk tradition and the ability to evoke shared experiences (Jaromír Nohavica).
In the final chapter, I reflect on my own experience as an author and focus on three key principles of creation: 1) working with an idea that may not initially be thematically obvious, 2) drawing on long-term life experiences, and 3) striving to speak to a broad audience in a language that is understandable but still individual. I consider these principles to be the foundation of artistic creation that combines the artist's uniqueness with the ability to create universally understandable works.The aim of this thesis is in principle not only a theoretical analysis, but also a reflection on creative practice and on the search for inspiration for my own artistic endeavours
A Child's Perspective: Film Narrative and Imagination
Full text linkTato diplomová práce se zaměřuje na analýzu filmového vyprávění z dětské
perspektivy, s důrazem na její roli při zprostředkování komplexních a často
traumatických témat. V posledních desetiletích se v kinematografii objevilo
několik významných děl, která využívají dětský pohled jako klíčový narativní
prvek, což divákům umožňuje prozkoumat hluboké emocionální a sociální
problémy z unikátního úhlu. Práce analyzuje čtyři klíčové filmy: Ivanovo
dětství (1962), Tideland (2005), Faunův labyrint (2006) a The Florida Project
(2017), které představují rozmanité přístupy k využití dětské perspektivy.
Skrze tyto filmy zkoumá dynamiku narace, kinematografické techniky,
symboliku a emocionální rezonanci, které dětský pohled nabízí.
Metodologicky práce využívá kombinaci filmové teorie, naratologie a
psychologie, aby odhalila, jak dětská perspektiva přispívá k tematické
hloubce a diváckému zážitku. Závěry této práce zdůrazňují význam dětské
perspektivy jako silného nástroje pro filmové tvůrce při vyjadřování
komplexních sociálních a emocionálních témat.This masters's thesis focuses on the analysis of film narrative from a childs's perspective, emphasizing its role in conveying complex and often traumatic themes. In recent decades, several significant films have utilized the childs viewpoint as a key narrative element, allowing audiences to explore deep
emotional and social issues from a unique angle. The thesis analyzes four key films: Ivans Childhood (1962), Tideland (2005), Pans Labyrinth (2006), and The Florida Project (2017), which represent diverse approaches to using the childs's perspective. Through these films, the thesis examines the
dynamics of narration, cinematographic techniques, symbolism, and emotional resonance that the child viewpoint offers. Methodologically, the thesis combines insights from film theory, narratology, and psychology to reveal how the childs's perspective contributes to thematic depth and audience engagement. The conclusions of this work highlight the
significance of the childs perspective as a powerful tool for filmmakers to express complex social and emotional themes
Wandering through the land of biblical stories
Full text linkVětšina dospělých křesťanů si myslí, že Bibli dobře zná, protože ji pravidelně slyší při mši a následným výkladem v kázání. Ačkoli jim tato běžná praxe často pomáhá seznámit se s biblickým textem, má tendenci zůstat na povrchu, v jejich hlavě. Navíc někteří při poslechu či četbě biblického textu pouze pasivně očekávají výklad autority a z přílišné úcty k posvátnému textu nedochází k osobnímu setkání. K řešení tohoto problému je možné využít některé postupy dramatické výchovy. V českém prostředí jsou některé dramatické postupy využívány v metodikách specifických katechetických škol, ale neuplatňují se tam v celé šíři, případně bývají zaměňovány s bibliodramatem.
Cílem této výzkumné práce je ukázat schopnost a sílu dramatické hry a její metodologii, pokud ji použijeme k pochopení biblického poselství, které je skryto v literárním textu. Dramatická hra nebo dramatická exprese umožňuje účastníkům aktivně vstoupit do biblického textu, vnáší do hry kreativitu celého těla, emoce i představivost. A co je důležité, účastníci mají možnost reflektovat to, co zažili během dramatické hry jak s ostatními účastníky, tak i sami se sebou.
Práce se v teoretické části zaměřuje na cíle četby Bible, jak je definuje Druhý vatikánský koncil, i na to, jak k jejich dosažení mohou pomoci dramatické metody. Vzhledem k pojmovým nejasnostem navrhuji pro tento způsob práce termín biblická dramatika. Práce se dále věnuje podstatným didaktickým zásadám v přípravě scénáře a v práci s dospělými.
Ve výzkumné části práce sleduje účinnost tohoto přístupu ve farních skupinách v rámci duchovních obnov, a to trojím pohledem: badatele jako zúčastněného pozorovatele, artefakty vzniklými během workshopů a zpětnou vazbou účastníků z dotazníků. Výsledky naznačují, že navzdory počátečnímu strachu se účastníci zapojí a nadchnou kooperativní atmosférou, aktivní účastí a získávají nové vhledy do známých příběhů. Dá se tedy konstatovat, že citlivě využívaná dramatická výchova může přispět ke zprostředkování osobního setkání s biblickými příběhy.Most adult Christians think they are well acquainted with the Bible, as it is read to them regularly at Mass and then interpreted in the sermon. Even though this common practice often helps the churchgoers become familiar with biblical texts, it usually does not exceed surface level knowledge. Moreover, some of them, in listening to or reading the biblical texts on their own, only passively await the interpretation of an authority and out of excessive reverence for the holy texts do not create personal experience. To combat this problem, drama education techniques can be put to use. In the Czech setting, some dramatic practices are used in the methodologies of specific catechetical schools, but they are not applied there in their entirety, or they tend to be confused with bibliodrama.
The aim of this research is to show the ability and power of dramatic play and its methodology when used to understand the biblical message hidden in a literary text. Dramatic play or dramatic expression allows participants to actively enter into the biblical text, bringing to the play imagination, whole-body creativity, and emotion. Importantly, participants have the opportunity to reflect on what they have experienced during dramatic play, both with other participants and with themselves.
The theoretical part of the paper focuses on the goals of Bible reading as defined by the Second Vatican Council and how dramatic methods can assist in achieving them. To avoid ambiguity in nomenclature, for this method of work I propose the term biblical dramatics. The thesis also discusses the essential didactic principles in script preparation and in working with adults.
In the research part, the thesis examines the effectiveness of this approach in parish groups in the context of spiritual renewal through three lenses: the researcher as participating observer, the artefacts produced during the workshops, and the feedback gathered from participants via questionnaires. The results suggest that despite the initial fear, participants start engaging and become enthused by the collegial atmosphere, active participation, and gain new insight into familiar stories. Thus, it can be concluded that sensitively used drama education can contribute to mediating personal encounters with Bible stories