OJS Karolinum (Charles University)
Not a member yet
3648 research outputs found
Sort by
The Comparative Examination of the Road to the Differing Current Perceptions of László Rajk and Rudolf Slánský
Full text linkJména László Rajka a Rudolfa Slánského jsou nepochybně spjata s historickým odkazem stalinských politických procesů v Maďarsku a Československu, jejichž cílem bylo odhalit „nepřátele uvnitř strany“. Rajk jako ministr vnitra a Slánský jako generální tajemník KSČ sehráli významnou roli při budování socialistického systému ve svých zemích. Jejich kariéry, procesy a osudy se od sebe liší jen nepatrně. Rajkovo znovupohřbení v roce 1956 a aktivní zapojení jeho syna do opozičního hnutí v 80. letech však způsobily, že jeho veřejné vnímání bylo poměrně komplexní. Tyto faktory vyvolaly v souvislosti s ním jakousi sympatii k oběti, která přehlížela jeho kariéru v komunistické straně. To je v ostrém kontrastu s vnímáním Slánského, k jehož osobě se nikdy nepřistupovalo se sympatiemi. Ve své studii zkoumám cestu k tomuto komplexnímu obrazu obou politiků na základě sekundární literatury, archivních pramenů a novinářských zdrojů. Pomocí komparativního historického a mezinárodního přístupu k prozkoumání podobností a rozdílů mezi Rajkovým a Slánského životem, politickou kariérou, pádem a následky jejich procesů studie nejen popisuje rozdíly a podobnosti mezi těmito dvěma muži, ale také odhaluje, jak se jejich současné vnímání formovalo v průběhu let.The names of László Rajk and Rudolf Slánský are undoubtedly intertwined with the historical legacy of Hungary’s and Czechoslovakia’s Stalinist political trials, which aimed to unveil the “enemies within the party.” Rajk, as the Minister of Interior, and Slánský, as the general secretary of the KSČ, played a robust role in establishing the socialist system in their countries. Their careers, trials, and fate only slightly differ from each other. However, Rajk’s reburial in 1956 and his son’s active involvement in the opposition movement during the 1980s made his public perception quite complex. These factors generated a sort of sympathetic victimhood around him, disregarding his career within the communist party. This stays in sharp opposition to the perception of Slánský, whose character was never looked at sympathetically. In my study, I examine the road to this complex image of the two politicians based on secondary literature, archival and journalistic sources. Using a comparative historical and cross-national approach to explore the similarities and differences between Rajk’s and Slánský’s life, political career, demise, and the aftermath of their trials, the study not only depicts the distinctions and resemblances between the two men, but also reveals how their current perceptions took shape throughout the years
Reassessing the Role of the Communist Party in a Socialist Society: The Case of 1960s Czechoslovakia
Full text linkTento článek zkoumá snahy Komunistické strany Československa (KSČ) o diskursivní zakotvení své vedoucí role v měnícím se sociálně-politickém prostředí 60. let. Zatímco v revoluční fázi byla pozice strany jasně definována, zásady pro uskutečňování jejího vůdčího postavení v socialistické společnosti, oficiálně vyhlášené v roce 1960, byly mnohem méně jasné. Tento článek se zaměřuje na to, jak v následujících letech politický diskurz stále více začleňoval sociologické poznatky o struktuře socialistické společnosti, což ovlivňovalo představy o vedoucí roli strany. Jakmile však nastal rok 1968 a požadavky lidí rostly v reakci na často neuspokojivé životní podmínky v socialistické společnosti, KSSČ čelila nejen výzvě definovat svou roli, ale také nutnosti ji bránit, aby čelila nespokojenosti veřejnosti. Tento článek proto zkoumá rétorické strategie, které politická elita v prvních měsících roku 1968 použila k řešení této výzvy. Tvrdí, že diskurs ovládly dvě rétorické figury: opakující se termín „jednota“ a nově se objevující termín „důvěra“. Tyto termíny umožnily politické elitě dosáhnout křehké rovnováhy mezi zachováním kontinuity a snahou o radikální odklon od status quo prostřednictvím hegemonické strategie.This article examines the efforts of the Communist Party of Czechoslovakia (CPCz) to discursively anchor its leading role amid the shifting socio-political terrain of the 1960s. While the party’s position was clearly defined during the revolutionary stage, the guidelines for exercising its leadership in the socialist society officially declared in 1960 were far less clear. This article focuses on how, over the following years, political discourse increasingly incorporated sociological findings about the structure of socialist society, influencing conceptions of the party’s leading role. Yet, once 1968 hit, as the people’s demands grew in response to the often-unsatisfactory lived experience in socialist society, the CPCz faced not only the challenge of defining its role but also the necessity of defending it to counteract public discontent. This article thus examines the rhetorical strategies employed by the political elite in the early months of 1968 to navigate this challenge. It argues that two rhetorical figures dominated the discourse: the recurrent term “unity” and the emerging term “trust.” These terms allowed the political elite to strike a precarious balance between maintaining continuity and striving for a radical departure from the status quo through hegemonic strategy
The beginnings of educational-psychological counselling in Czechoslovakia: between the system and the child
No full textThis study examines the formation of the Czechoslovak system of educational and psychological counselling between the 1960s and the 1980s, showing that its emergence was not the result of a single administrative decision but of a gradual negotiation between professional concepts, institutional frameworks, and ideological constraints. It analyses three key dimensions of this development: the thematic definition of counselling activities, the theoretical and methodological foundations, and the institutional consolidation of the system. The study traces how previously separate strands — vocational guidance, educational counselling, and developmental–psychological approaches — gradually merged into an integrated concept of continuous support for the child, enabling the profile of educational-psychological counselling to take shape within the school system. At the same time, it highlights the persistent tension between professional autonomy and system governance, a tension that gained a pronounced ideological character during the period of normalisation. The study concludes that this historical experience remains relevant: counselling services always operate at the intersection of systemic requirements and the individual needs of the child, and every reform inevitably reopens this delicate balance.This study examines the formation of the Czechoslovak system of educational and psychological counselling between the 1960s and the 1980s, showing that its emergence was not the result of a single administrative decision but of a gradual negotiation between professional concepts, institutional frameworks, and ideological constraints. It analyses three key dimensions of this development: the thematic definition of counselling activities, the theoretical and methodological foundations, and the institutional consolidation of the system. The study traces how previously separate strands — vocational guidance, educational counselling, and developmental–psychological approaches — gradually merged into an integrated concept of continuous support for the child, enabling the profile of educational-psychological counselling to take shape within the school system. At the same time, it highlights the persistent tension between professional autonomy and system governance, a tension that gained a pronounced ideological character during the period of normalisation. The study concludes that this historical experience remains relevant: counselling services always operate at the intersection of systemic requirements and the individual needs of the child, and every reform inevitably reopens this delicate balance
The Impact of Age Heterogeneity on the Development of First Graders’ Reading and Social Skills in ScioSchools
No full textVýzkumy naznačují, že věkové mísení v raných ročnících základní školy může ovlivnit kognitivní a sociální vývoj dětí. Předkládaná studie zkoumá vliv věkového mísení na vývoj prvňáků v síti ScioŠkol, které přirozeně aplikují dva odlišné organizační modely: věkově smíšené skupiny (1.–3. ročník) a oddělené první třídy. V explorativní fázi (2022/2023) byly prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů s 10 pedagogy z 6 škol identifikovány oblasti možných rozdílů mezi oběma modely, a to ve vývoji čtenářských a sociálních dovedností. V ověřovací fázi (2023/2024) bylo pomocí pretest-posttest designu testováno 50 prvňáků (27 z oddělených a 23 ze smíšených skupin) na začátku a na konci školního roku. Předmětem měření byla rychlost čtení jako indikátor čtenářských dovedností a schopnost správně interpretovat intence postav příběhů jako ukazatel sociálních dovedností. Výsledky odhalily signifikantně vyšší zlepšení v rychlosti čtení u žáků z oddělených skupin se středně vysokou silou efektu (d = 0,74). V oblasti sociálních dovedností nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl. Dosavadní zjištění o dopadech věkového mísení žáků jsou často nejednotná. Tato studie ukazuje, že v podmínkách sítě ScioŠkol se jako příznivější pro krátkodobý rozvoj čtenářských dovedností jeví věkově oddělené třídy, zatímco v oblasti sociálních dovedností se rozdíly mezi modely nepotvrzují. Zjištění mohou být prakticky relevantní pro školy, které o věkovém mísení žáků uvažují v podobně nastavených podmínkách.considering introducing mixed-age classes in similar conditions
The First Czechoslovak Republic as a Militant Democracy avant la lettre: Law, Institutions, and the Defense of the Republic
Full text linkTato studie argumentuje, že První československá republika vyvinula soudržný režim „militantní demokracie“ avant la lettre, který zahrnoval právní, správní a soudní pojistky na ochranu demokraticko-republikánského zřízení před extremistickými hrozbami. Na příkladu případu provinčního úředníka potrestaného v letech 1934–1936 za dovoz a šíření nacistické propagandy studie ukazuje, jak společně fungovaly dva zákony: Zákon o ochraně republiky (č. 50/1923 Sb.) a Zákon o stíhání protistátní činnosti veřejných činitelů (č. 147/1933 Sb.), který zřídil specializované disciplinární soudy na ochranu republiky. Na základě parlamentních debat, ministerských směrnic, soudních rozhodnutí, policejních záznamů a tisku studie dokládá, jak reformy z roku 1933 proměnily obranný konstitucionalismus v rutinní postup. Studie umisťuje tato opatření do kontextu měnícího se vnímání nebezpečí – od bolševismu k nacismu – Židenického puče a rostoucí radikalizace Sudet a porovnává právně ohraničené nouzové nástroje Prahy s nacistickou Gleichschaltung. Článek vychází z teorie Karla Loewensteina a nejnovějších poznatků o demokratické sebeobraně a představuje První československou republiku jako raný model, jehož každodenní prosazování bylo cílilo na podněcování, neloajálnost ve veřejné službě a stranickou militantnost, a odhaluje ústavní demokracii schopnou bránit se, aniž by se vzdala svého charakteru.This article argues that the First Czechoslovak Republic developed a coherent regime of “militant democracy” avant la lettre, embedding legal, administrative, and judicial safeguards to protect the democratic-republican order against extremist threats. Using the 1934–36 case of a provincial official disciplined for importing and promoting Nazi propaganda, as a focal microhistory, the study shows how two statutes operated together: the Law for the Protection of the Republic (No. 50/1923 Sb.) and the Law on the Prosecution of Anti-State Activity by Public Officials (No. 147/1933 Sb.), which established specialized Disciplinary Courts for the Protection of the Republic. Drawing on parliamentary debates, ministerial directives, court rulings, police records, and the press, the article demonstrates that the 1933 reforms translated defensive constitutionalism into routinized procedure. It situates these measures within shifting perceptions of danger—from Bolshevism to Nazism—the Židenice putsch, and rising Sudeten radicalization, and contrasts Prague’s legally bounded emergency toolkit with Nazi Gleichschaltung. Engaging Karl Loewenstein’s theory and recent scholarship on democratic self-defense, the article presents the First Czechoslovak Republic as an early model whose everyday enforcement targeted incitement, disloyalty in public service, and party militancy, revealing a constitutional democracy capable of defending itself without abandoning its character
“Feminist historians are still really influential, pushing the boundaries of what oral history can do…” An Interview with Lynn Abrams
Full text linkRozhovor s Lynn Abrams vedla Marie Jiřičková.An interview with Lynn Abrams by Marie Jiřičková
Jiří NĚMEC, Odcizené dějiny. Politika dějin a konstrukce říšské myšlenky v Protektorátu Čechy a Morava, Brno 2023, Matice moravská, 489 s., ISBN 978-80-87709-33-7
Full text linkRecenzeBook revie
Spojiť či nespojiť? : Spojité verzus diskrétne grafy
No full textSeveral studies indicate that students encounter significant difficulties when determining how to represent or interpret continuous data in a discrete manner and to represent or interpret discrete data in a continuous manner. In this paper, we focus on whether and when pre-service and in-service mathematics teachers represent functional dependence in a continuous or discrete manner. In pursuit of this objective, we employed two tasks from the research tool, which pre-service and in-service teachers solved, and subsequently scrutinized both their solutions and collaborative discussions concerning these tasks
Albína Dratvová and the Reform of Philosophical Propedeutics in Interwar Czechoslovakia
No full textCílem studie je popsat koncepci výuky filosofické propedeutiky na středních školách v pedagogických návrzích Albíny Dratvové a analyzovat její vliv na vývoj filosofického vzdělávání. Studie se zaměřuje na reformní úsilí Dratvové v oblasti filosofické propedeutiky, které představovalo významný příspěvek k modernizaci výuky filosofie v meziválečném Československu. Dratvová usilovala o přiblížení filosofického myšlení ve výuce prostřednictvím důrazu na aktivní účast studentů a interdisciplinaritu. Byla autorkou propedeutických učebnic, podle nichž na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století vyučovala filosofii většina pedagogů československých středních škol. Studie ukazuje, jak Dratvová usilovala o vyvážení teoretických a praktických aspektů výuky a jak její přístupy reagovaly na dobové reformní tendence. Text analyzuje Dratvové klíčové pedagogické a metodologické návrhy, přičemž je zasazuje do širšího kontextu meziválečných reformních snah. Současně se zaměřuje na dobovou recepci její práce a kritické ohlasy, které reflektují napětí mezi konzervativními a progresivními přístupy k výuce filosofie.The aim of the study is to describe the concept of teaching philosophical propaedeutics in secondary schools as outlined in the pedagogical proposals of Albína Dratvová and to analyse her influence on the development of philosophical education. The study focuses on Dratvová’s reform efforts in the field of philosophical propaedeutics, which represented a significant contribution to the modernization of philosophy teaching in interwar Czechoslovakia. Dratvová sought to make philosophical thinking more accessible to students by emphasizing active participation in teaching and interdisciplinarity. She authored propaedeutic textbooks that were used by the majority of students in Czechoslovak secondary schools at the turn of the 1920s and 1930s. The study highlights how Dratvová aimed to balance theoretical and practical aspects of teaching and how her approaches responded to contemporary reform trends. The text analyses her key pedagogical and methodological proposals, situating them within the broader context of interwar reform efforts. It also focuses on the reception of her work at the time, including critical responses that reflect the tension between conservative and progressive approaches to philosophy education