Slavia Occidentalis

The article discusses the importance of the periodical “The Polish-Ukrainian Bulletin” published in Warsaw in the 1930s. “The Bulletin” functioned as a mediator between the artistic environments of Poland and Ukraine, publishing “belles-lettres”, opinion journalism and literary criticism by the writers from these two nations. The author of the article claims that the periodical played a very significant role in forming a cross-cultural dialogue, overcoming the prejudices and the stereotypes present in both countries

Krawczenko, Switłana

Polish

Dialog kultur na łamach czasopisma „Biuletyn Polsko - Ukraiński” (Warszawa 1932–1938) z perspektywy pogranicza wieków

Pokorný, Milan

Recenzje i omówienia 267SO 68
dzenie ideowe i ma ambicje tworzyć nową poezję religijną, nie widać jakiegoś szczególnego progresu dla litera-
tury kaszubskiej. Poczynione tutaj skrótowo zestawienia dwu różnych literatur etnicznych ukazują zatem specy-
ficzną „osobność” (jak by rzecz nazwał zwolennik tej twórczości) albo „gettyzację” (jak by powiedział 
przeciwnik) kaszubskiej liryki. W pośredni zatem sposób antologia Skrë ukazuje groźne dla przyszłości liryki 
kaszubskiej zjawisko petryfikowania się środków artystycznych, rodzaj samozadowolenia autorów, przekona-
nych, iż samo pisanie po kaszubsku wystarcza, aby uchodzić za literata.
Na koniec wypadałoby odpowiedzieć na zadane w tytule artykułu pytanie: czy iskry to już ogień? Doceniając 
trud piszących po kaszubsku, można sformułować tezę, że ogień rozniecony przez analizowaną tutaj antologię 
stanie się rzeczywistością mentalną wielu czytelników. To płomienie, które w pozytywnym znaczeniu ogrzewają 
i oświetlają. Warto jednak pamiętać, iż ogień to żywioł, a zatem jest w nim miejsce tak na kreację, jak i destruk-
cję. Rozniecony ogień poezji – także więc pali i oczyszcza. Może zatem kolejna antologia współczesnej liryki 
kaszubskiej przyniesie nowe treści, których tak wyczuwalnie brak w aktualnej twórczości.
Daniel Kalinowski
Anna Z e l e n k o v á, Medzi vzájomnosťou a nevzájomnosťou. Sondy do česko-slovenských a sloven-
sko-českých vzťahov. Slovanský ústav AV ČR, Filozofická fakulta Univerzity Konštantína Filozofa, 
Praha – Nitra 2009.
Téma knihy Anny Zelenkové předznamenává již zvolené motto – citát Štefana Krčméryho, jemuž autorka 
věnovala samostatnou monografii (Slovenská prozódia a verzifikácia v rukopise Štefana Krčméryho, 2006): „Če-
skoslovenská jednota... bude mať iný zvuk, farbu a vôňu na západe a iný na východe“. Právě oné Krčmérym 
metaforicky pojmenované jinakosti česko-slovenského a slovensko-českého spolužití je věnována monografie, 
skládající se ze souboru kapitol, jejíž části už byly průběžně publikovany při několikaleté přípravě knihy. Důle-
žité místo mezi nimi zaujímá úvodní koncepční stať Metodologické reflexie a východiská. Autorka v ní obhaju-
je své pojetí česko-slovenského meziliterárního společenství jako vnitřně rozporného komplexu vztahových 
(vzájemnostních a nevzájemnostních) procesů, s obligatorní přítomností prvků harmonizujících (integrujících), 
komplementárních, a stejně tak i diferenciačních, jež autorka specifikuje v pojmech „nepochopenie, polemika až 
rozpor“. Jeden ze zdrojů této „nevzájemnosti“ autorka naznačuje již samotným sémantickým zrovnoprávněním 
výrazu česko-slovenské a slovensko-české vztahy. De facto tím vyvažuje vžitou představu předávání a přetváře-
ní vývojových impulzů v rámci tohoto meziliterárního společenství, podle níž byl poměr mezi literaturou „záko-
nodárnou“, „mateřskou“ a „přijímající“, „odvozenou“, jinak též mezi „centrem“ a „periferií“ (tedy směřování 
vývojových impulzů na straně jedné a vstřícných proudů na straně druhé) předurčen již samotnými lexikálně-
sémantickými prostředky.
Z autorčiny dikce lze vyvodit jistou míru ztotožnění pojmu nevzájemnost s termínem asymetričnost, jenž je 
v monografii opakovaně zmiňován (slovacitě připisoval český kontext podle jejího názoru spíše úlohu motivic-
kého a tematického substrátu, kdežto vlastní impulzy v slovenském kontextu hodnotila česká strana spíše jako 
impulzy genologicko-strukturní povahy). Autorka vysvětluje historicky podmíněné kořeny této asymetrie, když 
podrobně rekapituluje vybrané fáze meziliterárního procesu spjaté s praktickou aplikací „vlivologie“ se vší kau-
zální mechanikou příčiny a následku, akce a reakce, odevzdání a přijetí. Zpochybňování či přímo odmítání této 
struktury bylo, jak autorka dokládá, ztotožňováno nezřídka se separatismem, přičemž šlo daleko spíše o přiroze-
ný reverz centristického pojetí vzájemnosti, manifestovaný z české strany politickou koncepcí československého 
národa. Autorka pro tento přirozený protipohyb používá termín nevzájemnost. Navazuje přitom na úvahy Slavo-
míra Wollmana, který ve studii Vzájemnost a nevzájemnost jako předmět jazykově literárního bádání (2000) 
označil za cíl studia česko-slovenských vztahů zachycení dvou prolínajících se paralelních linií směřujících 
k národní identitě, specifičnosti, jinakosti – v kontrastu k tradičně (zejména českou stranou) chápaným pojmům 
vzájemnost, kontext či dokonce jednota. Při specifikaci tohoto termínu pracuje mj. s binární opozicí „domácí – 
cizí“, jež z české strany byla vnímána jinak než ze strany slovenské (slovenská kultura byla v českém pojetí 
vzájemnosti chápána jako varianta „domácího“, česká kultura v slovenském kontextu jako prototyp „blízkého“, 
nicméně nikoli „domácího“). „Reciprocita ,slovacity‘ neprebiehala podobne ako v iných blízkych slovanských 
Recenzje i omówienia268 SO 68
literatúrach ako transformácia cudzieho literárneho javu, ale najmä kontaktovo, empiricky, veľakrát ako potreba 
odstránenia slovenských osobitostí a zvláštností, ak by rozbíjali predstavu spoločného celku vydávaného za 
vzájomnosť.“ (s. 26)
V duchu položené otázky po formách a systémovém zařazení projevů nevzájemnosti v česko-slovenských 
a slovensko-českých vztazích autorka pracuje s širokou škálou vztahových modelů – od binární opozice a jejího 
rubu, integrujícího dostředivý fenomén čechoslovakismu, po – řečeno slovy P. Zajace – „modálne pole so širo-
kou škálou interferencií“, přičemž využívá mj. metodologického podloží Ďurišinovy systematiky meziliterárno-
sti. Tuto mozaikovou, měnící se tvářnost česko-slovenského dotýkání a potýkání autorka dokumentuje na mate-
riálově bohatých sondách, v nichž prokazuje jak dobrý přehled o dosaženém stupni poznání česko-slovenských 
meziliterárních (a mezikulturních) vztahů, tak detailní vědomosti o specifických dílčích fázích tohoto procesu. 
Pro příklady česko-slovenské nevzájemnosti se autorka vrací do poloviny 19. století, kdy generace štúrovců 
dovršila proces etnicko-jazykové emancipace slovenského národa, a poté na počátek století dvacátého, kdy vyšel 
český překlad spisu Samuela Czambela Minulost, přítomnost a budoucnost česko-slovenské národní jednoty 
(1904), chápaný českou stranou jako projev politicky motivované ideologie separatismu (Nevzájomnosť v če-
sko-slovenských vzťahoch ako prvok „vzájomnej inakosti“ – Ľudovít Štúr a Samo Czambel). Přínosné jsou její 
pohledy na produkci českých slovacik na přelomu 19. a 20. století (Literárnohistorické reflexie a sondy) či na 
„protocestopisný“ žánr reprezentovaný prózami Jana Helceleta, Viléma Dušana Lambla a Františka Ladislava 
Riegera (Tri cestopisy zo Slovenska z rokov 1843–1848). Dokladem autorčina dlouhodobého badatelského záj-
mu je rekapitulace jedné etapy historie jejího momentálního pracoviště, Slovanského ústavu AV ČR (Začiatky 
slovakistiky v Slovanskom ústave v Prahe v medzivojnovom období) a stejně tak textové pasáže věnované Fran-
ku Wollmanovi (Frank Wollman a Slovensko) a Štefanu Krčmérymu (Neznáme rukopisy Štefana Krčméryho 
v pozostalosti T. G. Masaryka). Zvláštní pozornost si pak zaslouží novátorský příspěvek K začiatkom slovenskej 
ženskej literatúry v almanachu Nitra. Aniž by autorka přejímala teoretická a metodologická východiska některé 
z módních škol tzv. gender studies, s důrazem na faktografickou průkaznost zpracovává dosud poměrně opomíje-
nou tematiku pozvolného kvalitativního i kvantitativního vzestupu literární tvorby ženských spisovatelek v kon-
textu nepříliš utěšené genderové situace ve slovenské společnosti poloviny 19. století. Rozsáhlá stať, jak podtitul 
ukazuje (Johana Miloslava Lehocká a česko-slovenský kontext v 40. rokoch 19. storočia), má blízko spíše k mo-
nografickému zpracování dosud opomíjené osobnosti jedné z prvních slovensky píšících básnířek. Je cenná jak 
zmapováním širšího kontextu, poukazujícího na živé kontakty českých a slovenských příslušnic intelektuálních 
elit, tak podrobnou interpretací zapomenutých textů v rukopisných torzech české verze druhého ročníku almana-
chu Nitra (jedno z torz Nitry bylo objeveno v pozůstalosti A. Pražáka). Tento rukopis doplňuje již existující 
prameny k první tištěné knize psané štúrovskou slovenštinou o důležitý prvek umožňující v budoucnu podrob-
nou textovou analýzu všech tří zachovaných textových variant. Neméně cenným ziskem kapitoly je zdokumen-
tování slovenské ženské literární tvorby v období před založením spolku Živena roku 1869, tedy faktické posu-
nutí počátků emancipace ženských kulturních aktivit ve slovenské literatuře o čtvrtstoletí do minulosti.
Milan Pokorný
Ewa M a z i e r s k a, Polish Postcommunist Cinema. From Pavement Level. Oxford, Bern, Berlin, 
Brüssel, Frankfurt/Main, New York, Wien: Peter Lang 2007 (New Studies in European Cinema, 
Vol. 4), ss. 299.
Die unbefriedigende [„fehlende“; enttäuschend ist ja deren Fehlen, nicht die Innovationsfähigkeit als 
solche; FM] ästhetische Innovationsfähigkeit des polnischen Films nach dem politischen Umbruch bildet auch 
in dieser Studie einen wesentlichen Akzent. Ewa Mazierska, Absolventin der Universitäten in Warschau und 
Łódź, seit mehr als zehn Jahren Dozentin an der University of Central Lancashire, Autorin einer Reihe von 
umfassenden Publikationen über den europäischen Film (The Cinema of Nanni Moretti: Dreams and Diarie, 
London 2004; From Moscow to Madrid: Postmodern Cities, European Cinema, London 2003) sowie von Wo-
men in Polish Cinema, Oxford 2006), verdeutlicht bereits in einem einleitenden Zitat, dass die polnische natio-


Anna Zelenková, Medzi vzájomnosťou a nevzájomnosťou. Sondy do česko-slovenských a slovensko- českých vzťahov. Slovanský ústav AV ČR, Filozofická fakulta Univerzity Konštantína Filozofa, Praha – Nitra 2009.

The text deals with the translatological problem which treats translation as one of the main testimonies of the reception of literary texts in a foreign culture. The author is interested in: reconstruction of a specific model of reading Polish literary works by the selected Czech translator, finding the reasons why this specific model is applied as well as reconstruction of the results of all such efforts. The subject of the analysis is the translational work of the Czech poet and eminent translator – Vladimír Holan

Not a member yet

Dialog kultur na łamach czasopisma „Biuletyn Polsko - Ukraiński” (Warszawa 1932–1938) z perspektywy pogranicza wieków

Anna Zelenková, Medzi vzájomnosťou a nevzájomnosťou. Sondy do česko-slovenských a slovensko- českých vzťahov. Slovanský ústav AV ČR, Filozofická fakulta Univerzity Konštantína Filozofa, Praha – Nitra 2009.

Między słowem oryginału a lekturą tłumacza

316

373