5,049,897 research outputs found
AMČR - archeologický záznam C-9112770A
No full textStav: 3Lokalizace/okolnosti: Valdštejnské náměstí čp. 17, ppč. 108, 1012, 114 (Valdštejnský palác), sklep. Podnět: statické sondy.Souhrn/upřesnění: V červnu 1995 byla zdokumentována sonda s mladohradištní situací, kterou představoval zahloubený objekt s vodorovným plochým dnem ve výšce 188,2 m n. m. V jeho výplni kromě množství paleobotanických zbytků byla i stavební dřeva, která nejevila uspořádání jednoznačně interpretovatelné jako záměrná konstrukce. Dřeva jsou datována keramikou cca 1. pol. 10. stol. Objekt byl zapuštěn do staršího akeramického souvrství, bezprostředně nasedajícího ve výšce 187,95 m n. m. na podložní vrstvy bahnitých náplavů. V tomto místě je mocnost náplavů 2 m, ve výšce 186,3 m n. m. se objevila úroveň zřetelného přechodu mezi náplavy a vrstvami blížícími se svahovým hlínám. Vrty v SZ rohu severního nádvoří a před JV nárožím sally terreny zachytily uměle prohloubený příkop v místech nejmladšího vltavského ramene, souvisejícího s raně středověkým opevněním Malé Strany. Vrt u JV rohu hlavní palácové budovy zachytil zcela shodné geologické poměry jako archeologická sonda (náplavy opuštěného vltavského ramene nad svahovými hlínami). Vrtná jádra dvou zbývajících vrtů nelze bez pylových analýz jednoznačně interpretovat. Podloží 187,95 m n. m
AMČR - archeologický záznam C-9113261A
No full textStav: 3Lokalizace/okolnosti: Národní, Mikulandská čp. 135/II, ppč. 841, 842, 843.Souhrn/upřesnění: Sonda S01: Sonda 3 × 1 m byla situována v přízemí západního křídla domu č.p. 135/II, které původně sloužilo jako konírna (současný povrch 195,05 m n. m.). V sondě byla zastižena stratigrafie o celkové mocnosti 1 až 1,6 m. Objeveno zde vedení novověkých inženýrských sítí a doposud neznámé sklepní prostory, jejichž stěna byla zachycena v západní části zjišťovací sondáže. Částečně zasypaný suterénní prostor nebyl dále zkoumán a jeho umístění lze předpokládat především pod SZ částí bývalých koníren. Přesné datování této konstrukce je obtížné, ovzorkované zásypy z jeho interiéru obsahovaly keramiku ze 17. stol. Prostřední a východní část sondy byla poničena výkopy recentních inženýrských sítí, které překrývaly suťové zásypy. Nejhlubší místo v sondě se nalézalo v hloubce 193,55 m n. m. Geologického podloží nebylo dosaženo.
Sonda S02: Sonda zastihla stratigrafii o mocnosti 2,6 m. Nejvýraznějším prvkem svrchní partie sondy byl fragment novověké (mladší než 16.–17. stol.) zdi z opuky a cihel, orientované S-J. Podle rozměrů (výška 1,3 m, šířka minimálně 0,6 m) se pravděpodobně jednalo o základ obvodového zdiva raně novověké stavby (zázemí měšťanského domu). Horní část sondy tvořilo také několik střídajících se úrovní převážně písčitých hlín, s početním zastoupením stavebního materiálu a dlažeb. Mocnost vrstev (cca 0,2–0,3 cm) a jejich charakter dokládají aktivní stavební činnost v areálu Schönkirchovského paláce především v období (16.–18. stol.). Starší terény poškozeny výkopem pro zmíněnou stavbu, dokládají vývoj této části lokality od poloviny 14. stol. až do 17. stol. Spodní část sondy až do úrovně cca 193,60 m n. m. přísluší podle keramiky vrcholně středověkému období 14.–15. stol. (slabší polohy jílovitopísčitých až jílovitohlinitých organických vrstev, střídajících se s vrstvami štětování, které místy porušují mladší objekty). Celé toto souvrství překrývá úroveň půdního typu, který leží na sedimentech vltavské terasy (192,60 m n. m.).
Sonda S03: Nejstarší zachycená sídlištní situace (cca 1,3 m hluboký objekt - zahloubený dům? s mísovitým dnem a patrně šikmými stěnami, zahloubený do cca 0,8 m silného staršího horizontu tvořeného šedookrovými písky s příměsí dřev a nahodilých uhlíků) náležela do konce 12. až počátku 13. stol. (klasicky zduřelé okraje). Povrch podloží (štěrkopísky vltavské terasy) se nalézal na niveletě 191,85 m n. m. Po zániku předlokačního objektu došlo na lokalitě k přerušení sídlištního vývoje. Sídlištní aktivita zde společně se souvrstvím začíná narůstat až se vznikem Nového Města v polovině 14. stol. (cca 0,8 m silné souvrství s četným zastoupením stavebního materiálu, kostí, kostěného odpadu a především keramiky zařaditelné do 14. a 15. stol.) K mladší fázi osídlení patří zděné konstrukce, pravděpodobně renesančního a raně barokního stáří, jež můžeme spojit s rozsáhlými úpravami na ploše parcely v době 16.–17. stol. Nejmladší novodobé aktivity jsou zde doloženy souvrstvím novověkých navážek a liniovými výkopy inženýrských sítí. Povrch sondy sledován na kótě 195,10 m n. m.
Sonda S04: Sonda byla umístěna v JZ rohu koníren domu čp. 135/II, zastihla stratigrafii o celkové mocnosti 2,85 m. Nejstarší horizont je zde reprezentován souborem vrstev tvořených především silně a středně zahliněnými písky a štěrkopísky a přibližně 1,5 m hlubokým objektem, blíže neznámého tvaru a funkce, jejichž vznik lze na základě nalezené keramiky datovat do 14.–15. stol. Nad vrcholně středověkým horizontem byly sledovány cca 1,4 m mocné terény, které můžeme zařadit do období od pozdního středověku do raného novověku, kdy na sledovaném místě probíhala stavební a sídlištní aktivita (dvoufázová obvodová zeď koníren, zahloubený objekt odpadního charakteru z 18. stol., vynášecí pas jižní obvodové zdi koníren (?) jižního křídla Schönkirchovského paláce. Nejmladší úroveň v sondě tvořila vrstva suti (19. stol.), kterou překrývala stávající úprava podlah místnosti. Povrch tzv. půdního typu se nalézal na kótě 193,05 m n. m. Vltavská terasa, tvořená okrově šedými a žlutošedými štěrkopísky hrubší frakce, byla zastižena v hloubce 192,70 m n. m.
Sonda S05: Statická sonda o rozměrech 0,6 x 0,6 m byla situována v JZ rohu sklepa domu čp. 135/II. Mocnost dokumentovaných terénů zde dosahovala 0,75 m. Pod současnou podlahou byla objevena valounová dlažba přímo na povrchu štěrkopískové vltavské terasy (188,70 m n. m.). Jižní a západní profil sondy tvořily obvodové zdi původně gotického sklepa. Základové zdivo bylo vystavené z lomové opuky (formát 0,1–0,15 × 0,2–0,25), pojené hrubopísčitou vápennou maltou a jeho základová spára se nacházela ve výšce 188,20 m n. m. K bezpochybnému snížení původního povrchu podloží došlo v průběhu výstavby středověkých měšťanských domů - předchůdců dnešního paláce.
Sonda S06: Sonda o rozměrech 0,5 x 0,5 m byla realizována v SV rohu sklepa domu čp. 135/II. Situace, které zde byly dokumentovány, dosahovaly mocnosti 0,6 m. Pod současnou podlahou byla objevena původní valounová dlažba přímo na povrchu štěrkopískové vltavské terasy (188,72 m n. m.). Na severním profilu byla sledována základová část gotické klenby sklepa (severní zeď místnosti), tvořená lomovou opukou (0,1 × 0,3 m, maximálně 0,45 × 0,2 m), spojovanou pevnou vápennou maltou, jejíž základová spára se nalézala na kótě 188,50 m n. m. a byla přistavěna k obvodové zdi sklepa, která byla založena o cca 0,2 m níže.
Sonda S07: Statická sonda o rozměrech 0,5 x 0,5 m byla situována v západní části severního sklepa domu č.p. 135/II. Zastižená zde stratigrafie dosahovala celkové mocnosti 0,9 m. Pod současnou skladbou podlahy (dlaždicový obklad uložený do betonového lože) se nalézala valounová dlažba nasedající přímo na povrch štěrkopískové vltavské terasy (188,75 m n. m.). Západní profil sondy byl tvořen obvodovým zdivem západní obvodové zdi sklepa, vystavěného z lomové opuky (maximálně 0,26 × 0,4 m), překládané vrstvami menších kusů opuky (maximálně 0,8 × 0,3 m) a spojované vápennou maltou; základová spára 188,10 m n. m. Na severním profilu byla dokumentována klenba gotického sklepa (základová spára klenby 188,61 m n. m.). Výkop pro základy stavebních konstrukcí byl založen do štěrkopískové vltavské terasy.
Sonda S08: Statická sonda o rozměrech 1,0 x 0,8 m umístěna v severní části nádvoří Schönkirchovského paláce čp. 135/II, přibližně uprostřed jižního líce jeho severního křídla. Celkově sledováno 3,55 m mocné historické nadloží. Nejstarší horizont tvoří souvrství zahliněných heterogenních písků a štěrkopísků s příměsí uhlíků (objekt? blíže neurčitého tvaru, zahloubený do podložních sedimentů, jeho bližší určení nedovoluje absence datovacího materiálu – snad závěr raného středověku 12.–13. stol. nebo pokročilé fáze vrcholného středověku 14. stol.). Od hloubky cca 192,50 m n. m. jsou zde zastoupeny zahliněné vrstvy s příměsí stavebních materiálů, menším podílem valounků a četnými uhlíky. Keramický materiál toto souvrství datuje do období od 14. do konce 15. stol. Následnou vývojovou etapu místa vymezuje valounová dlažba z počátku 16. stol. (194,20 m n. m.). Bezprostředně na ní byl někdy na počátku 19. stol. postaven opukový základ jižní obvodové zdi severního křídla palácového komplexu. Souvrství sledované nad dlažbou až do současného povrchu nádvoří (195,15 m n. m.) dokládá úpravy terénu.
Sonda S09: Sonda o celkové ploše 3,7 m2 lokalizována v západní části současného parkoviště (ppč. 841) byla kopána s použitím stavební mechaniky. Stratigrafie sledovaná v této sondě měla mocnost 3,63 m. Svrchní partie nadloží je produktem asanace domu v 60. letech 20. stol. a následných úprav terénu do dnešní podoby. Tvoří ji souvrství silně písčitých stavebních navážek překrytých cca 0,25 cm silnou vrstvou asfaltu (stávající povrch 195,50 m n. m.). Ve spodní části sondy bylo zastiženo 1,10 m silné souvrství hnědošedých hlín s příměsí opuky, malty, cihel a valounů, které bezpečně souvisejí s dřívější, renesanční a barokní (možná středověkou) zástavbou této parcely. Nejníže sledovanou komponentu představovala štěrkopísková terasa vltavská, jejíž s vysokou pravděpodobností narušený povrch byl zastižen na kótě 192,62 m n. m.
Sonda S10: Sonda na ploše 3,0 m2 a celkové mocnosti nadloží 3,3 m byla lokalizovaná v jižní části parcely č. 841 a vyhloubena stavební mechanikou. Nejmladší souvrství (cca 0,6 m) tvoří současný asfaltový povrch parkoviště s podsypem a vyrovnávkou z 2. poloviny 20. stol. Starší sídlištní horizont reprezentují dvě zdi zahlubující se do historického nadloží. Severnější představuje obvodovou zeď/základ barokních koníren (zbouraných v 60. letech 20. stol.) domu čp. 136 (lomová opuka spojovaná světle šedou vápennou maltou). Na jižním a západním profilu sondy se jednalo o cihlovou konstrukci. Základová spára zdi se nalézala v hloubce 194,17 m n. m. Starší situace narušené v průběhu novověké stavební aktivity vznikly spontánní akumulací. Nejstarší sídlištní horizont reprezentuje souvrství jemně písčitých a jílovitých hlín, jejichž vznik lze datovat do období vrcholného středověku. Do stejné doby je možno zařadit nevelký objekt mísovitého tvaru, který se zahluboval do povrchu hnědošedé, slabě vyvinuté hlíny - půdní typ (povrch 193,15 m n. m.). Geologické podloží bylo tvořeno štěrkopískovými sedimenty (192,90 m n. m.).
Sonda S11: Sonda o ploše 3,0 m2 byla umístěna v JZ rohu parcely č. 842 a byla vyhloubena malou mechanizací. Výkopem byla zastižena stratigrafie o celkové mocnosti 3,6 m. Svrchní a zároveň nejmladší část sondy byla tvořena cca 0,5 m silnou skladbou povrchu současného parkoviště, pod kterou se nalézala úroveň rezavohnědé písčité hlíny s příměsí stavební suti. Nejvýraznějším sídlištním prvkem zastiženým na dokumentovaném profilu byla valounová dlažba (povrch 195,20 m n. m.) uložená do vrstvy šedohnědé ulehlé písčité hlíny. Jedná se o původně upravenou podlahu barokní konírny, lokalizované v přízemí jižního křídla tzv. Deymova domu. Ve spodní a prostřední části sondy historické nadloží bylo tvořeno nepříliš odlišnými horizonty písčitých hlín s nepočetným zastoupením zlomků opuky, cihel a valounů, jejichž stáří na základě nalezené keramiky spadá do 15. stol. Povrch vltavské štěrkopískové terasy byl zachycen na niveletě 192,20 m n. m.
Sonda S12: Sonda o rozměrech 1,3 × 0,7 m byla umístěna v přízemní, nejjižnější místnosti uličního traktu Schönkirchovského paláce (čp. 135/II). Celková mocnost historického nadloží v těchto místech činila 3,4 m. Nejspodnější partie sondy reprezentovalo seskupení písčitých hlín a zahliněných písků s početným zastoupením organických zbytků a uhlíků. Keramika získaná z nejmladší vrstvy sledované situace datuje tento horizont nejpozději do období 15. stol. Povrch podloží nebyl z technických důvodů dosažen a nejhlubší bod se nacházel na kótě 192,14 m n. m. Je třeba na tomto místě počítat s existencí staršího, středověkého objektu, s největší pravděpodobností zahloubeného do povrchu vltavské terasy. Svrchní část terénů byla tvořena suťovým zásypem pro jižní obvodovou zeď místnosti. Základová spára obvodové zdi z lomové opuky spojované šedou maltou objevena na kótě 194,05 m n. m. Ze zásypu základového výkopu byly získány keramické zlomky renesančního stáří.
Sonda S13: Sonda o rozměrech 1,45 × 1,45 m byla umístěna v SV rohu bývalých kočároven domu čp. 135/II. Svrchní partie dokumentované sondy (195,07) dokládá novověký (klasicistní) původ objevených konstrukcí a vrstev. Na severním profilu bylo spatřeno nosné zdivo severního křídla komplexu a k němu přistavěný pilíř vynášejícího pasu. Východní profil sondy byl tvořen lícem základu západní obvodové zdi dvorního křídla paláce. V centrální části sondy byla dokumentována konstrukce novověké (?) jímky/studny z lomové opuky spojované jílovitou hlínou (formát opuky 20 × 0,5 cm). Geologické podloží nedosaženo
AMČR - archeologický záznam C-9112866A
No full textStav: 3Lokalizace/okolnosti: Nerudova čp. 249, ppč. 53. Podnět: rekonstrukce objektu pro Parlament ČR, plocha D.Souhrn/upřesnění: Součást akce NPÚ P č. 2002/41.
Sjezd do přízemí garáží v interiéru paláce ppč.53. Jeden z nejvýznamnějších objevů v rámci výzkumu na parcele přinesl výzkum plochy 3,85 m široké a skoro 8 m dlouhé nájezdové rampy do podzemních garáží v jižním křídle palácového objektu. Pod novověkými násypy, tvořenými sypkými hlinitopísčitými sutěmi s příměsí stavebního odpadu, bylo nečekaně odkryto rozměrné těleso dřevohliněné fortifikace. Hradba byla postavena přímo na původním geologickém podloží lokality, které zde reprezentují svahové sedimenty. Maximální dochovaná výška byla 2,15 m, předpokládaná šířka činila 6-8 m, největší možná šířka tělesa nemohla dle terénní situace přesáhnout 8,5 m. Fortifikace se sestávala z dřevěných roštů. Celkem bylo dokumentováno 11 úrovní roštů. Prostor mezi dřevy byl vysypán přemístěnými podložními svahovými hlínami, takřka bez druhotných příměsí. Konstrukci zadní (vnitřní) stěny tvořily dvojice mohutných sloupů a dřevěné desky (fošny), které byly umístěny mezi tyto sloupy a tvořily zadní stěnu tělesa opevnění. Přední (jižní) stěna hradby byla zničena nejpozději při výstavbě kamenných staveb. Předpokládáme, že byla tvořena čelní kamennou plentou vykládanou z velkých opukových kamenů. Výrazná poloha opukových kamenů se nalézala rozprostřena jižně od hradby po celé délce zahrady (tj. v sektoru A). Severně od fortifikace byla dokumentována část zahloubeného objektu. V jeho zásypu, který přiléhal k zadní (vnitřní) stěně fortifikace se nacházela mocná vrstva strusky
AMČR - archeologický záznam C-9112878A
No full textStav: 3Lokalizace/okolnosti: Nerudova čp. 249, ppč. 53, plocha C (sklep - výtahová šachta). Podnět: rekonstrukce objektu pro Parlament ČR.Souhrn/upřesnění: Součást akce NPÚ P č. 2002/41.
Při výzkumu v prostoru dnešní výtahové šachty byly zkoumány archeologické situace od podlahy sklepa až po úroveň 210 m n. m. Úroveň podloží nebyla zjištěna. Tento prostor se nacházel severně od raně středověké fortifikace. Byla zde dokumentována výplň části rozsáhlejšího zahloubeného objektu nejasné funkce. V jeho zásypu, který přiléhal k zadní (vnitřní) stěně zmíněné fortifikace byla nalezena keramika 10.-1. poloviny 11. stol. Raně středověké situace byly překryty valounovou dlažbou, nad kterou se nacházely novověké zásypy
AMČR - archeologický záznam C-9112803A
No full textStav: 3Lokalizace/okolnosti: Karmelitská čp. 388, ppč. 286 a čp. 459, ppč. 287.Souhrn/upřesnění: V rámci přípravy rehabilitace objektu bývalé tiskárny, původně dominikánského kláštera, proběhl předstihový zjišťovací výzkum vykopaných statických sondách IV, Va, Vb, VIII, IX, X. Sondy o rozměrech cca 2 x 2 m dosáhly hloubky kolem 7 m (193-183 m n. m. - Jadran). Výrazně nepřehledné terénní situace v sondách IV, Va, Vb, VIII, IX, X tvořila souvrství navážkového a stavebního charakteru novověkého stáří.
Dále byly dokumentovány profily v nevelkých zjišťovacích sondách, které byly situovány v blízkosti západní zdi domu čp. 459. Po vyhodnocení sond hloubených z úrovně dvora (189,88 m n. m.) - od jihu k severu sondy XI, VI, XIV, XIII, VI - je možno konstatovat, že novověké stavební navážkové vrstvy dosahovaly na kótu 188,90-188,00 m n. m. Existence středověkých terénů byla potvrzena v sondách (XI, VI, XIV, XIII, VI) v intervalu od 188,90 do 187,30 m n. m. místy až do 186,30 m n. m. Kromě středověkých situací (vrstev, různých zahloubených objektů, ohnišť aj.) byla zachycena poloha nevýrazného pravěkého osídlení (sonda XIV, 187,36-187,86 m n. m.)
AMČR - archeologický záznam C-9112702A
No full textStav: 3Lokalizace/okolnosti: Maltézské náměstí čp. 478, ppč. 266. Podnět: inženýrské sítě.Souhrn/upřesnění: Při zřizování nové kanalizační přípojky byla archeology dokumentována šachta do hloubky 3,5 m (kóta dna 187,71 m n. m.) a zřízen řez v tunelové trase (štole) pod dnešním loubím. Na dně sondy byl povrch bahnitých sedimentů blíže nezkoumaných, které nejsou starší než 11. století. Tyto jsou překryty mocnou polohou přemístěného podloží (187,7-190,0 m n. m.), více než 2 m mocným násypem přemístěného podloží, půdního typu a výplní starších objektů, který vznikl jednorázově vykopáním veliké kubatury zeminy na místě, kde osídlení do té doby nebylo příliš intenzivní. V násypu jsou přemístěné zlomky knovízské keramiky a jeden úlomek laténský, nejmladším prvkem keramického souboru je zlomek ze třetí čtvrtiny 13. století. Dochovaný povrch násypu je dnes na kótě 190 m n. m. Stejné násypy přemístěného podloží jsou i pod loubím, kde ale nepřekrývají bahnité sedimenty, nýbrž nasedají na rostlé podloží (svahovina) se zachovaným humózním horizontem (povrch 188,25 m n. m.). Výzkum neprokázal příkop zasypaný ve druhé polovině 14. století, lokalizovaný do tohoto místa M. Vilímkovou (1966)
AMČR - archeologický záznam C-9112776A
No full textStav: 3Lokalizace/okolnosti: Malostranské náměstí (horní), ppč. 993. Podnět: překop náměstí ve směru Z-V pro telefonní kabel.Souhrn/upřesnění: Překop Horního Malostranského náměstí poskytl 40 m dlouhý řez ve směru Z-V procházející přes 2 kabelové komory rozebírané plošným vý kumem (sondy I a II). Pod dnešní dlažbou (na západě 204,0 m n. m., na východě 203,3 m n. m.) probíhá mocné souvrství veřejného prostranství gotického města, jehož báze (202,6 m n. m. západ, 200,5 m n. m. východ) odstranila část původní stratigrafie. Pod dlažbami leží mladohradištní souvrství cca 11. stol. rozšiřující se k východu a dosahující mocnosti 0,4-0,8 m, jehož báze je strmější než povrch (sklon báze 202,3 m n. m. západ, 199,6 m n. m. východ). Mladohradištní souvrství s četnými vyhřívačkami a několika zahloubenými výrobními objekty neznámé funkce narostlo na mocném souvrství břidličných písků svahových sutí, které pohřbily horizont 8. stol., dochovaný v sondách I a III na kótě 201,7. Starší svahové sutě jílovito-hlinitého charakteru překryly horizont staršího pravěku (sonda I - 200,9 m n. m., sonda II - 199,5 m n. m.)
AMČR - archeologický záznam C-9113580A
No full textStav: 3Lokalizace/okolnosti: Konviktská, čp. 1005/I, ppč. 313. Podnět: stavba.Souhrn/upřesnění: Výzkum byl vyvolán prohlubováním jižní části dvorku a celkovým plošným snižováním úrovně suterénu v podsklepených částech domu (severní část zůstává nepodsklepena). Do písčitých a na ně nasedajících hlinitých povodňových sedimentů byly zahloubeny objekty sídliště 12. stol. K nejstarším patřilo několik mělkých zahloubených objektů a solitérních kůlových jamek. Následný horizont představovaly 2 vyhřívací výhně, menší o rozměrech 1,2 x 0,9 m a maximální hloubce 0,26 m a větší vanovitá o rozměrech 2,53 x 1,17 m a hloubce 0,37 m. Ta byla později nejméně dvakrát upravena a zmenšena. Vyhřívací výhně byly překryty zahloubenými objekty vyplněnými několika sty kilogramy různě železem obohacené strusky, velkými diskovitými struskovými slitky, dyznami a vzácně i nedokonale roztavenými hrudkami železné rudy. Z nálezů v těchto horizontech převažovala keramika s kalichovitou profilací okraje. Po zániku železářské činnosti byl prostor využíván k sídlení. Bylo odkryto několik jam s keramikou se zduřelými okraji a v severní části sklepa se objevila zemnice s keramickou produkcí 2.pol. 13.stol. Z dalších nálezů vyniká objev studny ve sklepě a dvou zdí SJ směru na vnitřním dvorku, zapuštěných do vrstev 13. stol. Nadmořská výška podloží 187,37-187,50 m
AMČR - archeologický záznam C-9112572A
No full textStav: 3Lokalizace/okolnosti: Úvoz 18, č.p. 163/IV, p.č. 151. Podnět: rekonstrukce domu.Souhrn/upřesnění: Sonda I: pod žulovou kostkou tvořící povrch (244,70 m n. m.) malého dvora domu sledován novověký až recentní zásyp suťovitého charakteru jehož původ můžeme slučovat s hospodářským zázemím domu a výstavbou dvorních pavlačí (1. polovina 19. stol.), založených bezprostředně na povrchu (244,28 m n. m.) břidlicové skály. Nejhlubší bod v sondě se nacházel v hloubce 244,20 m n. m.
Sonda II: lokalizována v prostřední části bývalého mázhausu (1. polovina 19. stol.). Pod recentní skladbou současné podlahy (243,95 m n. m.) byla objevena starší cihlová podlaha místnosti (243,90 m n. m.) a recentní (?) výkop pro kanalizační trubku orientovaný ve směru sever-jih. O něco ýchodněji zaznamenána základová partie střední hloubkové zdi domu, jenž byla vystavěna v rozlehlém výkopu bezprostředně na povrchu břidlicové skály (243,52 m n. m.). Ze zásypu zmíněného výkopu byla odebrána keramika z doby 14.-15. stol., jejíž původ lze považovat za sekundární. Nejhlubší bod v sondě byl zaznamenán na kótě 243,38 m n. m
Sonda III: lokalizována v jižní části bývalého mázhausu (1. polovina 19. stol.). Pod recentní skladbou současné podlahy (243,3 m n. m.) sledován její heterogenní podsyp. Níže dokumentován základový výkop pro jižní obvodovou zeď domu (spára nebyla objevena), jenž vystavěna bezprostředně na navětralé břidlicové skále (243,25 m n. m.). Nejhlubší bod v sondě byl zaznamenán na kótě 242,78 m n. m
AMČR - archeologický záznam C-9112807A
No full textStav: 3Lokalizace/okolnosti: Dražického náměstí čp. 62, ppč. 183. Podnět: stavba.Souhrn/upřesnění: Výzkum při celkové rekonstrukci domu spojené s nivelizací podlah sklepů a drobnými zásahy pod jejich úroveň. Nejvyšší bod podloží 187,44 m n. m. v západní části výzkumu (deluviofluviální sediment překrytý svahovou hlínou na okraji dejekčního kužele), původní povrch již ve středověku odstraněn. Rozsáhlé zahloubené jámy vyplněné vrstvami přemístěných náplavových hlín s nálezy konce 9. stol., do nich zapuštěny menší běžné sídlištní objekty téhož stáří. Stratigrafie přerušena novověkou úpravou na kótě 187,0 m n. m.. V západní části výzkumu nad sebou dvě dlažby - starší valounková nasedá na podloží 187,44 m n. m. (planýrka starších situací), mladší 187,9 m n. m., vznikla patrně v době Jana IV. z Dražic. Ve sklepích nenalezeny žádné stopy po románském zdivu. Podle dlažeb plnil tento prostor v areálu biskupského dvora funkci komunikace. Podél východní obvodové zdi u náměstí velký objekt zasypaný mohutnou opukovou destrukcí občas prolévanou vrstvami malty - patrně okraj bývalého vltavského ramene. Renesanční dlažba ve výšce 187 m n. m., poté razantní zvýšení úrovně přízemí na výšku 190,8 m n. m
- …
